Komárno

Ta se na jaře roku 2008 povedla až amatérským archeologům p. J. Tichánkovi, J. Poláškovi a J. Štěpánkovi v čele s regionálním badatelem p. D. Kolbingerem. Místo bývalé tvrze bylo již dříve předpokládáno někde v blízkém okolí starého biskupského dvora, zmiňovaného poprvé r. 1598. Ten zanikl roku 1788 rozparcelováním. Toto se také nakonec potvrdilo. Lokalita tvrze byla nalezena v centru obce, na hraně říční terasy řeky Juhyně, v místě se širokým výhledem k pahorkatině s hradem Šaumburkem. Lokalita se nachází v zástavbě rodinných domků, respektive v zahradě rodinného domu čp. 9 na parcele č. 118. Na hraně terasy se v zahradě nachází část výrazného tumulu centrálního plata, jehož průměr dosahoval cca 30 m. Díky pozdějším terénním úpravám se z něj zachovala jen část na jižní straně nad potokem. Zbytek pohltilo obdělávané malé políčko. Od úpatí terasy, kterou kopíruje mlýnský náhon je vrcholové plato převýšeno o cca 8 m. V pravidelném odstupu se kolem zachovalé části vrcholového plata tvrziště (cca 3–6 m) nachází na západní a jižní straně snížená terasa (o cca 1 až 1,5 m), kterou lze snad označit za erozí zdeformovaný bývalý val a příkop. Na severní straně lze tento příkop a val předpokládat na místě stodoly u domu čp. 9 a na východní straně v prostoru před západním štítem domu čp. 8. Na jižní straně evidentně díky příkrým svahům val jistě nebyl, stejně tak jej nepotřebovala tvrz ani od západu, kde byla přirozená proláklina využita jako úvozová cesta k potoku. Silnější formu opevnění potřebovala snad jen severní a východní strana, kde se terén pozvolna snižuje k silnici. Právě v těchto prostorech lze snad očekávat hospodářské zázemí tvrze..

Toto jen podporuje manskou závislost Komárna na nedalekém hradě. Oba soubory pravděpodobně pocházejí ze stejné dílny, ze které se na obě sídla keramika odebírala. Výzdoba střepů je poměrně chudá a tvoří jí pouze nepatrné horizontální lišty na hrdlech či horizontální linie na vnějších stěnách nádob..

Prvním známým manem byl v letech 1281–1302 Milata z Nasilé. Po jeho smrti manskou povinnost převzal jistý Jenčík a poté jeho příbuzný Franko. V roce 1355 vlastní zdejší tvrz bratři Stach a Jeneč z Komárna. Není bez zajímavosti, že tito dříve vlastnili hrad Šostýn nad Kopřivnicí. V roce 1391 prodává komárenské léno Jindřich z Arnoltovic Heršíku Svrčovi ze Zdounek. Roku 1411 se jako majitel Komárna zmiňuje Jindřich z Bystřice a Šaumburka a r. 1413 Jan z Komárna (Johanes de Comarne). V letech 1464–1532 bylo Komárno spravováno z nedalekých Všechovic a až r. 1574 přijímá léno Komárno Záviš Kunčický z Kunčic. Ten však již roku 1589 prodává za 2250 zl. lenní statek olomouckému biskupovi Stanislavu II. Pavlovskému. Tímto prodejem definitivně končí samostatný lenní statek Komárno a ves je od té doby spravována jako biskupský majetek z blízké Kelče. Poměrně často se v listinách vyskytující rod z Komárna byl odnoží starého šlechtického rodu pánů z Choryně. Existuje domněnka, že rod byl spřízněn i se starým rodem hrabat z Hückeswagenu. Doba trvání života na komárenské tvrzi je díky souboru keramiky datovatelná do průběhu 14. století a první poloviny 15. století. Prozatím chybí materiál, který by dokázal potvrdit existenci tvrze ve 13. století, či ve 2. polovině 15. století a pozdější. Teprve po zániku tvrze vznikl biskupský dvůr, který ve správní funkci nahradil opuštěnou tvrz..