Holešov

Hlavní osa zahrady vychází z osy zámku v samotném jejím čele. Je vyjádřena vodním kanálem, který vytéká z kaskádovitě upraveného pramene v čele obory umístěné naproti zámku, větví se ve dvě široká ramena, která obtékají pravoúhlý parter a vrcholí pak v barokně tvarované nádrži uprostřed parteru. Z ptačí perspektivy se celý vodní kanál jeví jako mohutný Neptunův trojzubec o délce 980 metrů a vodní ploše 16 500 m 2. V první polovině 18. století byla tato původní dispozice za F.A.Rottala poněkud upravena v duchu francouzského stylu, vodní kanál byl otevřen k osové dominantě zámku a byl překlenut mostem, parter byl velkoryse upraven pravidelnými ornamentálními koberci a tvarovanými dřevinami, byla vybudována kaskáda s umělými kopci, založeny bohaté a dlouhé linie tvarovaných živých stěn, plůtky a loubí lemující kanály a protkávající i přilehlé užitkové zahrady štěpnice. Vše bylo završeno bohatou sochařskou výzdobou. Na parter po jedné straně navazovala růžová zahrada s kruhovým pavilonem, před nímž je umístěn pomník upomínající na skladatele F. X. Richtera a na jeho zdejší působení v zámecké kapele a na straně druhé se nacházely zahrady ovocné. Hlavní velkolepá dispozice celého parku přechází v zadní části v zalesněnou oboru o rozloze 10 ha, v níž je chována různá zvěř. Obora je protkána hvězdicovitými průseky a půlí ji hlavní osa vedoucí od průčelí zámku, která směřuje dále do krajiny a je na obzoru uzavírána dominantou Hostýna. Na městské straně před zámkem, po pravé straně zámku a v areálu růžové zahrady je možno nalézt dendrologicky nejcennější porosty. Roste zde asi 19 jehličnanů a 69 listnáčů. Z jehličnanů vyniká statná douglaska (Pseudotsuga menziesii), či poléhavý tis (Taxus baccata ´Expansa´), zatímco mezi nejzajímavější listnáče se řadí statná paulovnie (paulownia tomentosa), červenolistý buk (Fagus silvatica ´Atropunicea´), kaštanovník jedlý (Castanea sativa), pajasan (Ailanthus altissima), lžičkový dub (Quercus petraea ´Cochleata´) a další. Z keřů nelze přehlédnout dřišťál Juliin (Berberis julianae), hlošinu stříbrnou (Elaeagnus commutata), či ibyšky.

V roce 1275 je zmiňován biskupský man Hugo z Holešova. V roce 1285 držel Holešov biskupský maršálek Soběhrd. V souvislosti se Soběhrdem je v roce 1300 poprvé zmiňován hrad v Holešově (castrum Olessaw). Hrad stál na místě dnešního zámku. Při stavbě zámku a úpravách okolního terénu v polovině 17. stol. došlo k radikálním terénním změnám. Současný terén tak neodpovídá středověké situaci. Na základě archeologických výzkumů se předpokládá že nejstarší kamenný hrad měl oválný půdorys a stál v prostoru severovýchodní části zámku. Hradní příkop mohl být napájen vodou. Podobnou oválnou podobu měl například hrad v Lelekovicích. Ve 14. stol. se v okolí Holešova usadili Šternberkové. V roce 1332 jsou doloženi na nedalekém hradě Lukově. Na počátku sedmdesátých let 14. stol. držel Holešovský hrad Matouš ze Šternberka. Tento rod držel holešovské léno během celého 15. stol. Mezi lety 1467 a 1473 si dvě větve Šternberků navzájem směnili lukovské a holešovské panství. Novým držitelem Holešova se stal Albrecht starší. Holešovské sídlo bylo v té době zmiňováno jako tvrz. Za Šternberků bylo rozšířeno západním směrem. Na této straně vznikl nový palác, patrně se čtverhrannou věží na jižním konci. Pozůstatky této možné věže byly archeologicky zachyceny v prostoru arkády v jihozápadním rohu zámeckého nádvoří. Další výrazná přestavba je na základě dochovaných kamenných článků předpokládaná na konci 15. stol. či v první třetině 16. stol. Na západní a severní straně byl k západnímu paláci zvenčí přistavěn druhý palácový trakt. Právě ten se stal základem západního křídla dnešního zámku. Jeho pozůstatky dnes sahají do výšky prvního patra západního křídla zámku. V západní části severního křídla byly jeho části nalezeny dokonce i ve druhém patře. Hrad byl v průběhu 16. stol. přestavěn na renesanční zámek. Předhradí stálo v prostoru severně a severozápadně od zámku. Vymřením moravské větve Šternberků po meči v roce 1574 přešel Holešov do rukou pánů z Lomnice. V období 1579-1604 jej drželi Haugvicové. V roce 1604 jej získal Ladislav mladší Popel z Lobkovic. Renesanční zámek byl zpustošen během třicetileté války v letech 1621, 1626 a 1627. V roce 1643 jej vypálilo švédské vojsko. Nový majitel panství Jan z Rottalu po roce 1650 využil některé části zpustlého zámku při stavbě současného raně barokního zámku..

Tento dispoziční symetrický typ se uplatňuje především v dálkových pohledech ladností tvarů, jeho přednosti včetně barokních fasád vynikají zejména při pohledu z rozsáhlé zámecké zahrady a parku. Svou impozantní čelní plochou svého západního křídla tvoří mohutnou kulisu, jíž uzavírá průhled z historického jádra města směrem k východu. V celém svém souhrnu, z vnější i zevnitř, je ojedinělou dochovanou stavbou raně barokního typu a představuje památku prvořadého stupně raného baroka. Celá čtyřkřídlá dvoupatrová budova je obklíčena zámeckým příkopem, přes nějž vedly k přednímu i zadnímu vstupu do zámku zděné mosty, z nichž zadní zanikl v polovině 19. století po zásypu východního příkopu při podstatných zahradních a terénních úpravách okolí zámku. Při nynějších památkových rekonstrukcích budovy byl východní (zahradní) zásyp příkopu odstraněn a zadní most se odborně rekonstruuje. Most přes příkop k hlavnímu vstupu z náměstí míval zděnou podprseň s ozdobnými vázami. Zahradu a park před průčelím zámku oddělovala od města vysoká zeď s brankou pro pěší a s průjezdní bránou. Vstupními prostorami pod barokními klenbami se otevírá pohled do uzavřeného nádvoří, které je po celém obvodu přízemí opatřeno otevřeným arkádovým podloubím. Centrálním prvkem nádvoří je stejně jako v později zmiňovaném parku vodní složka, tentokrát zastoupena kruhovou nádrží s fontánou. V prvním patře byly původní otevřené arkády ze tří stran dvora zazděny v 19. století zabudováním obdélníkových oken, čímž ve třech křídlech dvoupatrové budovy vznikly pravidelné uzavřené arkádové chodby kolem vnitřního čtverce dvora. Ze severovýchodní strany přízemní chodby se vchází do prostorného sala terrena (zahradního sálu), vyzdobeného bohatým štukovým dekorem mimořádné umělecké kvality raně barokního původu, který pokrývá celou klenbu. Masivní rám velkého středního obrazu zvýrazňuje malbu, připisovanou italskému malíři H. Cavallimu. Kolem velkého hlavního obrazu je několik oválných medailonů nesených postavičkami putti v celých figurách, navíc bohatě zdobených štukovým dekorem. Velmi hodnotná plastická výzdoba sala terreny je dílem zatím anonymního umělecky velmi zdatného štukatéra, jehož díla zdobí také reprezentační prostory prvního patra zámku. Klenotem reprezentačních prostor (reprezentační sál severního křídla přesahuje obě patra) v prvním patře zámku jsou lunetové klenby vynikající umělecké úrovně s mytologickými náměty inspirovanými Ovidiovými Proměnami. Sál sloužil za doby F. A. Rottala v polovině 18. stol. pro divadelní, operní a hudební produkce, jejichž tradici obnovil ve druhé polovině 19. stol. Rudolf Eugen Vrbna (1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry zámku jako zimní zahrada, tudíž přímo v sálu byly vysazeny různé rostliny a stromy místní i exotické zeleně. V jižním křídle zámku se nachází zámecká kaple. V první polovině dvacátého století pobývali právem na zámku hrabata z rodu Vrbnů. V době německé okupace Československa byl zámek s velkostatkem dán 18.8.1941 do nucené správy. Po skončení druhé světové války při další pozemkové reformě přešel zámek r. 1948 do majetku čs. státu. V rámci této pozemkové reformy byl pak přidělen Družstvu kulturního domu v Holešově, který nahradil v roce 1951 Spojený závodní klub ROH, poté Sdružený závodní klub. Kromě tohoto klubu byly v zámku i jiní jeho uživatelé jako okresní archív, městská knihovna a městské muzeum. Ve velkém slavnostním sále bylo v roce 1945 instalováno moderní jeviště, které pak užívalo Divadlo 6. května v Holešově, a v reprezentačním prostoru sala terreny byla po restauraci maleb a výzdoby upravena obřadní síň Městského národního výboru, v níž se kromě slavnostních akcí města konaly také komorní koncerty a přednášky. Po revoluci r. 1989 byl zchátralý zámek navrácen původním majitelům a z nedostatku financí na jeho údržbu zámek dál chátral. Poté, co zámek koupilo r. 2005 od bývalého majitele město, byla provedena jeho postupná rekonstrukce v l. 2006 - 2013 a v současnosti je zámek v pravidelných návštěvních hodinách přístupný veřejnosti. Zámek je povětšinou bez mobiliáře (zařízení rozkradeno v 50. letech 20. století).