Knínice

Problematika šlechtických sídel v Knínicích není ani dodnes plně prozkoumaná. Prokazatelně se tvrz v Knínicích připomíná v roce 1385 kdy Henzlin z Bohutic postupoval Knínice Ješkovi Koňasovi. Rod Koňasů držel Knínice až do roku 1619, kdy zemřel poslední potomek Václav. Jeho majetek byl za jeho účast ve stavovském povstání zkonfiskován. V roce 1654 připadl statek Knínice jezuitské koleji v Telči. S velikou pravděpodobnosti byla prvním správním, ale výzkumem nepotvrzeným sídlem všech těchto majitelů budova napojena na kapli Povýšení sv. Kříže. Tato tzv. "Stará rezidence" či tvrz byla později přeměněna na barokní sýpku. Další renesanční budova severně od vlastního zámku sloužila zřejmě jen jako zájezdní hostinec.

V roce 1759 byla uzavřena mezi rektorem telčské koleje a zednickým mistrem Matyášem Kirchmayerem smlouva o výstavbě nové rezidence, označované jako zámek. Byla to nevelká jednopatrová obdélníková budova s valbovou střechou. Přístup do patra byl představeným schodištěm na východní straně budovy. Tento vzhled si zámecká budova v hlavních rysech udržela dodnes. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a knínický statek připadl Studijnímu fondu, od kterého jej v roce 1789 koupil Josef Wallis a jeho rod byl vlastníkem Knínic až do roku 1945. V "nové rezidenci - zámečku" pak byl umístěn MNV a dnes OÚ.