
Muzeum dřevěného porculánu se nachází ve valašské vesnici Držková a zachycuje zdroj obživy držkovských občanů – podomácky vyráběného dřevěného nářadí a náčiní. Dřevo hrálo v dřívějších dobách výsadní roli v životě držkovských občanů. Držková byla odjakživa nesmírně chudým krajem. Ne nadarmo se říkalo, že je zde „konec chleba a začátek kameňa“, protože chudá políčka, posetá balvany, neposkytovala výživu ani pasekářům, natož lidem z vlastní obce. Proto, oč Držkovjany připravila chudá pole, to jim musely vynahradit hory. Díky rozlehlému katastru obce, který je z velké části tvořen lesy, se v Držkové, podobně jako v dalších okolních obcích Podřevnicka, rozvinula podomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní, lidově také zvané dřevěniny. Učitelé a faráři, tedy jediná inteligence, která se v obcích nacházela, až ctnostně nazývala tyto lidové výrobky dřevěným porculánem. Ovšem nesmíme si přestavovat nějaké dílny, nebo manufaktury.… číst dále
Soukromé muzeum dřevěného porculánu nabízí expozici podomácku vyráběného dřevěného náčiní, jehož výroba byla ve zdejší oblasti velmi rozšířená, a nářadí, které bylo při výrobě používáno. Muzeum založil Lubomír Marušák, který první předměty do sbírky získal r. 2009. Aby měl expozici kam umístit, vybudoval nejprve v srpnu r. 2009 kopii roubené zvoničky, stojící v obci Vlčková. Při stavbě se držel tradičních postupů. Když přestala zvonice postačovat, postavil v l. 2010–2011 na kopci nad obcí salašnickou kolibu. V kolibě bylo muzeum slavnostně otevřeno 25.6.2011. Dřevěným výrobkům se říkalo dřevěniny nebo dřevěný porculán. V expozici jsou např. dřevěné vidle, lopaty, mísy, troky (necky), struhadlo nebo kadluby (sudy z jednoho kusu kmene) a mnoho zajímavého nářadí, které – mimo dřevěné části – řemeslníkům vyráběl většinou místní kovář.
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.
Štramberk je v mnoha ohledech jedinečné město. Jeho mohutná kamenná věž, vyhlížející už pěkných pár století daleko do kraje, má dar vábení. Nelze ji jenom tak uniknout. Jakmile jednou její volání vyslyšíte, lapne vás a už nepustí. Propadnete kouzlu tohoto města, jemuž se ne nadarmo říká Moravský Betlém.