městské hradby

Prostor nejstaršího jádra města byl osídlen nejpozději ve 12. století. Zdejší okolní lesy, údolí Bečvy a prostor celé Moravské brány byl přirozenou hranicí mezi Moravou a Slezskem. Odtud vznikl i název města. Zde již od pravěku vedla důležitá spojnice, pozdější Jantarová stezka a následně hlavní cesta do Slezska. Ve 13. století zde proběhl významný osídlovací proces. Tou dobou probíhal i spor klášterů o tehdejší osadu mezi Hradiskem u Olomouce a Rajhradem. Tehdy díky mnoha falzům byla velmi nepřehledná situace. Fakticky však město vzniklo až na konci 13. století, kdy byla lokační listina vydána roku 1276 klášterem Hradisko. Tehdejší osada však byla po smrti krále Přemysla Otakara II. zničena, takže po roce 1282 proběhla lokace podruhé. V roce 1296 je již zmínka o městečku. To bylo opevněno v letech 1292-1296 valovým opevněním s dřevěnou palisádou.

V období husitského hnutí bylo město zastavováno a majitelé se rychle střídali. Důležitým mezníkem se stalo obsazení husity v roce 1427. Tehdy připadly Hranice rodu z Cimburka. Za vlády Jana a Ctibora Tovačovských z Cimburka bylo město opevněno mohutnými kamennými hradbami. Stalo se tak v letech 1435-1460. Současně byla dřevěná tvrz nahrazena kamenným hradem, který se také stal součástí opevnění. Tehdy zde stály tři městské brány – Motošínská (Drahotušská) v ulici 28. října, Mlýnská ve Svatoplukově ulici a Horní v Jiráskově ulici.

Město po Cimburcích získal rod z Pernštejna, který v opevnění pokračoval. V letech 1475-1547 byl vybudován kolem města ve svahu druhý pás parkánových hradeb, kdy byly postaveny i bašty. Ty se do dnešních dnů torzovitě dochovaly i s částmi hradeb. Opevnění města bylo poprvé likvidováno v roce 1753, kdy začala výstavba Císařské silnice.