Újezd u Ždánic

Celkově tak hrádek dosahoval úctyhodné 100 m délky. Jádro mělo obdélníkový tvar, zřejmě se zaoblenými rohy, o rozměrech asi 20 x 10 m. Na jeho povrchu se nachází jediná výrazná deprese, a to v severozápadním rohu jádra. Vzhledem k terénní situaci a poloze předhradí je to ideální místo vstupu do jádra a s jistou fantazií můžeme tuto depresi považovat za zbytek nějaké vstupní věžičky. Kolem jádra obíhal příkop, široký od asi 8 – 12 m. Nejširší je dnes na nejlépe chráněné západní straně. Toto se dá přisuzovat nejspíše erozi, neboť na přírodou chráněné západní straně by širší příkop než na východní, více ohrožené, neměl význam. Možné je však také to, že zde na západě byla po svahu jádra vedena přístupová cesta a protože ta se dávno sesula po svahu, je zde dnes příkop širší. Stejně tak mohlo dojít za stovky let k erozi jádra na této straně a jeho zmenšení. Vně příkopu běžel val. Ten je nejlépe zachovalý na jižní polovině jádra, především v čele hrádku má ještě asi metrovou výšku. Z porušení zeminy v těchto místech je zřejmé, že val měl výrazně kamenitou podobu. Po delších stranách jádra se val částečně již ztratil a na západě už místo příkopu je částečně jen terénní stupeň. Hloubka příkopu tak kolísá v závislosti na zachování valu. Jádro je však oproti dnu příkopu až 5 m vysoké. Předhradí směrem na sever odděluje od jádra příkop hluboký asi 3 m. Předhradí má tvar roztaženého písmena V a směrem k severu ke konci klesá a na jihu se plynule napojuje na val obtáčející jádro. Není jako jádro hrádku chráněno příkopem. Jeho celková délka je téměř 60 m a v půlce se výrazně lomí. Ani na jeho povrchu nejsou žádné známky zástavby. Hrádek leží v podstatě ve stráni, přesto však je jeho poloha pro stavbu celkem příhodná. Ze stráně vystupuje v těchto místech podélný, schodovitý výběžek, podélně orientovaný s vrstevnicí. Je otázkou, do jaké míry byl pahorek jádra a předhradí, byť jen částečně dosypán. Určitě však došlo k prohloubení rozsedliny mezí místem hrádku a strání na východě, kde terén asi 20 m od hrany vnějšího valu hrádku stoupá poměrně strmě asi 150 m až na vrchol protáhlého ostrohu. Na severní straně pokračuje šikmo jižní svah údolí, na jihu je v podstatě ještě několik desítek metrů rovinatý terén, která následně mírně klesá. Nejlepší ochrana tak byla na západní straně kde se sráz prudce svažuje až do údolí Trkmanky.

Mezitím se ves zmiňuje v roce 1466, její zánik je tedy třeba hledat někde v rozmezí pozdějších 24 let. Vznik hrádku je tak možné předpokládat ještě před rokem 1391, kdy ještě před připojením ke Ždánicím byla jeho stavba logická. Pokud bychom se ztotožnili s názorem, že sídlo nebylo dokončeno, mohlo to být třeba někdy těsně před tímto rokem a připojením hrádek ztratil význam a byl třeba ještě před dokončením opuštěn..

Toto však není nijak podložené. Povrch hrádku je mimo jedné výrazné deprese rovný a nenese po zdivu žádné památky. Je však pravdou, že po bocích se několik menších kamenů povaluje. Pravděpodobně z hrádku pochází, ale jejich četnost a velikost spíše naznačuje jejich použití pro podezdívku nějaké stavby či dřevěné hradby, než pro skutečný kamenný palác, ač menších rozměrů, či hradby. Je také nepravděpodobné, že by kameny byly odvezeny na druhotné použití v pozdější době (od zmíněného 19. století), neboť nejblíže jsou Ždánice, a to až 3 km daleko. Je však možné že byly použity na nějakou stavbu v blízkosti, která již také zanikla. Přesto hrádek kamenný být mohl a v době vzniku by to nebylo nic neobvyklého. Je totiž otevřenou možností, že ne zcela dostavěný či opuštěný kamenný hrádek byl rozebrán těsně po ztrátě jeho sídelní funkce a materiál z něj byl použitý v zaniklé vsi Lhota, která patrně v době existence hrádku tvořila jeho zázemí a stávala v údolí pod ním a hrádek nejspíš přežila o několik desetiletí a možná jedné celé stovky let. Znovu by se tak ale vyvracela pověst o zbytcích zdí v 19.století. Konečné slovo však bude mít budoucí archeologický výzkum..