
Ta podivná věž je zdaleka nejmenší problém proběhlé a značně problematické "rekonstrukce". Došlo totiž především ke kompletní demolici celého prvního patra, tedy toho, které původně obsahovalo reprezentativní prostory. Kolik toho zbylo v přízemí si sice netroufám úplně odhadnout, ale tak jako tak by asi bylo vhodné chápat tento zámek (tj. jeho historickou budovu) jako víceméně zaniklou... Podotýkám, že demolice proběhla bez jakéhokoli průzkumu a patřičné dokumentace, takže naprosto není jasné, co všechno zde bylo pod klasicistními omítkami dochováno. Velmi pravděpodobně zde však byly významné relikty renesanční i barokní etapy, pravděpodobně včetně zbytků malířské výzdoby interiéru, kamenických detailů a dalších reliktů staršího stavu atp. Obecně lze říci, ze tato "přestavba" patří k největším průšvihům naší památkové péče po roce 1989. Čistě administrativní chybou totiž zámek nebyl zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek, což umožnilo tuto… číst dále
Původní tvrz měla dvě trojpatrová křídla. Po renesančních a barokních přestavbách dostal konečnou podobu koncem 18. století a první polovině 19. století. Tehdy dostal klasicistní podobu. Zámek byl přestavován koncem 20. století a počátkem 21 století. Jelikož nepatří mezi Kulturní památky, byl přestavěn jen podle přání majitelů. Obzvlášť věž vyzdvižená uprostřed hlavního zámeckého traktu spíš připomíná strážní věž v nápravném zařízení. Celkově je ale budova zámku včetně bývalých hospodářských budov opravena. Jak ale dopadlo zachování původních historických prvků nelze zjistit.
Kamenice se prvně připomíná v roce 1318. Tehdy se zde připomíná Jan z Kamenice. Původně v obci stále tvrz o které první zmínka pochází z roku 1488. Přes řadu majitelů se k jejímu vlastnictví v pobělohorské době dostal Albrecht z Valdštejna. Tehdy byla tvrz přestavována pod vedením jičínských valdštejnových architektů. Na zámek ale byla přestavěna až v roce 1639 pod vedením Niccoly Sebregondiho. Původně oddělené budovy tvrze byly spojeny novým křídlem a vytvořena tak disposice tvaru písmena U. Další přestavba proběhla v roce 1794 za Ferdinanda Trautmannsdorfa a znovu v roce 1840. Bývalá pozdně renesanční a raně barokní podoba tehdy byla nahrazena klasicistní. Od roku 1936 byl majitelem zámku Stanislav Knotek a po roce 1948 jej převzal stát. V 70. letech 20. století byl zámek opraven a sloužil jako rekreační zařízení. V současnosti je zámek v soukromém vlastnictví a je včetně parku… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.