Choteč

Roku 1186 připomíná se tu toliko potok Choteč. Později objevuje se krajina ta v držení kláštera Plasského. Od kláštera najal si les zdejší r. 1301 Eliáš z Tuchoměřic do svého a Markéty manželky své života, tak aby tu mohl mlýny dvůr a dům postaviti. Roku 1327 najal si statek ten, mezi tím zanedbaný, Ješek z Kralovic, na věčné časy pod plat. Seděl tu do smrti a syn jeho Tankvart prodal r. 1361 s přivolením manželky své Markéty statek Chotečský zase klášteru. Ale za nedlouho zase týž statek najat. Dovídáme se k r. 1387, že o Choteč byla pře nějaká mezi Markétou, vdovou Bedřichovou z Prahy, a Pavlem, synem Janovým z Chotče, z níž jde na jevo, že Markéta měla ves tu v podnájmu. Nájemníkem asi byl také Mareš z Ořecha, jenž se zavázal r. 1394, že bude z popluží svého v Chtči vydávati desátky ke kostelu Třebotovskému. V l. 1401-1411 připomíná se Valentin z Chotče, podmaršálek královský, jemuž král Vácslav r. 1401 plat na klášteře Plaském zapsal. Roku 1409 zapsal Valentin statek svůj Choteč s přivolením Elišky manželky a Zdeny pastorkyně své Beneši z Obrnic, kramáři Pražskému, Matesovi z Chotče, bratru svému, a tohoto synu Mikuláši. Tento Mikuláš přijal pak r. 1416 plat věnný na Tmáni, seděl roku 1418 na Třebotově a dostal r. 1436 zápisem plat v Hlubočerpích. Také se připomíná v l. 1422-1432 Chval z Chotče, jenž býval purkrabím na Kostelci nad Sázavou. V 15. století zapomělo se na to, žže jest Choteč statkem nájemným kláštera Plaského, a stal se zbožím zpupným, jež držel r. 1528 Vácslav Stříbrný z Hořeměřic. Když se nástupce jeho Jan Hořešovec Studeněveský z Libošína na Choteč přistěhoval, tuť sedláci ze Zbuzan r. 1530 nočně vlezli přes zeď u tvrze Chotče do dvoru jeho, zámek a vrata u dvoru vylámali a dva čeledíny zbili, jednoho jiného vzali a do Prahy do šatlavy dodali. Pro tento účinek později ovšem vzati jsou v kázeň. Jan hospodařil tu do r. 1547 stále se potýkaje s věřiteli svými. Syn (?) jeho Zdislav prodal r. 1553 tvrz, dvůr a ves Choteč Adamovi mladšímu Byšickému z Byšic, jenž jej podržel jen krátkou dobu. Přejal jej r. 1557 Ondřej Mezenský z Mesného, ale prodal jej zase roku 1560 Jindřichovi Brozanskému z Vřesovic. Následoval pak r. 1569 na krátký čas Petr Chotek z Vojnína a po něm Nykodem Magrle z Sobíšku, člověk nepokojný. Ačkoliv pak Magrlové i později v držení Chotče zůstali, vyskytuje se jako jeho držitel (snad zástavní) roku 1580 Jan Homut z Harasova. Na počátku 17. století seděl na Chotči Jiřík Magrle, jenž se účastnil r. 1618 vzpoury. Proto odsouzen jest r. 1622 třetiny jmění svého a statky Choteč a Zbuzany odevzdány kapitole kostela u Všech svatých na hradě Pražském na odměnu újezdu Vladislavského jí dávno již odňatého. Hospodářství zdejší od té doby nepřetržitě v držení téže kapitoly zůstávalo..