socha Václava Hanky

Obec Hořiněves leží 17 km severozápadně od statutárního města Hradec Králové, 13 km jihovýchodně od Hořic a 16 km jihozápadně od Jaroměře. První písemná zmínka o obci pochází z r. 1238 a nyní tu žije přes 700 obyvatel. Nejslavnějším zdejším rodákem je český vlastenec, obrozenecký spisovatel, básník, historik, archivář, slavista a filolog Václav Hanka (1791-1861), jehož rodný dům v podobě roubeného zájezdního hostince je dosud zachován. Před ním stojí od r. 1890 jeho socha.

Václav Hanka (též Váceslav Váceslavič) byl český spisovatel, básník, národní buditel, jazykovědec, slavista, literární historik, knihovník, archivář, kustod historických sbírek, publicista, překladatel, editor staročeských a staroslověnských památek a vysokoškolský pedagog. Je pokládán také za pravděpodobného falzifikátora, i když i na smrtelném loži svou účast na tvorbě Královédvorského i Zelenohorského rukopisu popíral.

Pocházel ze skromných poměrů, byl synem vesnického řezníka z Hořiněvsi. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové v r. 1809 odešel do Prahy studovat na univerzitu, absolvoval však jen přípravku filosofie. V letech 1813–1814 studoval práva ve Vídni, studia však přerušil a zabýval se žurnalistikou. Tehdy publikoval své básnické prvotiny.

Po návratu z Vídně pokračoval ve studiích a věnoval se literatuře. V r. 1817 vydal první z několika svazků Starobylých skládání, v nichž publikoval staré slovanské texty. Od r. 1819 pracoval ve Vlasteneckém muzeu (dnešní Národní muzeum). Nejdříve zastával úřednické místo, následně se stal kustodem numismatické sbírky, správcem jeho literárních sbírek (knihovna, archiv) a s výjimkou let 1826–1831 také sbírek historických. V těchto sbírkách objevil řadu nepochybně starých literárních památek. Od r. 1848 až do svého skonu přednášel na pražské univerzitě jako soukromý docent staroslověnštinu, později ruštinu, polštinu a češtinu, a to jazyk i literaturu. Ve své době patřil k předním představitelům české obrozenecké slavistiky, udržoval rozsáhlé korespondenční i osobní styky se slovanským zahraničím.

Když v lednu 1861 v Praze zemřel, byl pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho pohřbem byla zahájena tradice pohřbívání významných osobností českého národa právě na tomto hřbitově, která vyvrcholila výstavbou monumentální hrobky, tzv. Slavína.