kostel sv. Jakuba

Jeho stáří dosvědčuje zejména tloušťka zdiva a zvláště pak apsida a charakteristické sloupky pod emporou. Původně byl kostelem farním až do husitských válek. Tehdy začal být kostelem filiálním a přidělen byl k faře třebechovické. Z nedalekého kláštera Svaté Pole, který byl úplně zničen za husitských válek, byl v kapli sv. Jana Křtitele zavěšen zvon, jehož původ se odhaduje na 14. nebo počátek 15. století. Do zdi kostela je zasazen náhrobní kámen rytířů z Tamchinů. Na severní straně kostela je zazděna malá kamenná tabulka zvaná Sybilin kámen..

Klimentu, z něhož se zachovala až do 18. století dřevěná kostelnice a zvonice. Má se za to, že tento dřevěný kostelík mohl býti založen na zdejším pohanském pohřebišti již žáky Methodějovými, vracejícími se z Moravy do Čech. Podle domněnek by tenkrát mělo jít o sedmý kostel v Čechách. K jeho přestavbě došlo tedy v druhé polovině 12. století, kdy již značně zchátralý nevyhovoval. Byl přestavěn do románského slohu a zasvěcen svatému Jakubu, patronu kovkopů, kteří hledali v okolí zlato. V blízkosti kostela se nachází fara, na niž měl podací právo dosazovati kněze blízký cisterciácký klášter Svaté Pole, jehož zbytky jsou v nynějším Klášteře nad Dědinou ještě patrny.

Viděl, že se ven vysypaly zlaté peníze, sebral je, nechal koně stát a utekl do Kladska. Okolní lesy chovají mnohou vzpomínku na české „bludaře“, kteří se zde potají scházívali, konali bohoslužby a poslouchali kázání proslulého kazatele Jana Liberdy, i na dobře známé selské rebelie na Opočensku. Evangelíků je zde v okolí oproti jiným krajům mnohem více..

Příhoda, který druhdy na Újezdě působil, tyto své zajímavé poznámky:

Dotyčná kamenná tabulka v rozměru 20 x 30 cm na straně severní, jest vlastně t. zv. Sibylin kámen s nápisem Wogslawa Domicella. Dle jiné verse, Sibyla, když kráčela kolem, napsala prstem na jeden kámen ona slova a věštila, jak shora uvedeno. Jinak o zmíněném kamenu se praví, že prý je to náhrobní kámen nějaké klášternice. Druhá tabulka s nápisem Bartolomeus ... Tyto kameny nalézají se nyní uvnitř "Božího hrobu", t.j. v přístavbě ku hlavní lodi chrámové, která asi před 80 léty na straně severní byla provedena (1853 pozn. VFŠ). Na straně severní této přístavby (venku) jest zazděný kámen s vytesanou lebkou a hnáty, ve výši asi půl metru od země, na který někteří přenáší pověst o Sibyle. Že by kámen ku stavbě určený byl přes vodu svážen, jest velmi pravděpodobno, neboť ještě před 50 léty na úpatí hory směrem k Dědině byl zde močál. Inspektor K. Hraše, který zde asi před 50 léty kopal, naleznul zde množství popelnic a obětních předmětů, kterými různá muzea podělil. Byly nalezeny při rozšiřování starého hřbitova na straně severní. Dále za zdí tímže směrem ("na vyhlídce" dosud nalézá se množství střepů, a zbytky žárovišť a mnohé uloženo do školních sbírek. Dle všech známek stával asi v těchto místech nějaký srub, který shořel. Dnes však by se zde již nic nenašlo, poněvadž dvojím dobýváním písku vše je překopáno, a horní plocha o 5 m snížena. Poněvadž se udržovala pověst o podzemní chodbě z Kláštera na Újezd, dal tehdejší farář P. Jodas na různých místech až do hloubky 5 metrů kopati, leč bezvýsledně. Za tohoto faráře (kolem r.1880) kostel podroben mnohým změnám. Starý dřevěný strop vyměněn za nynější klenbu a probourán přímý vchod na kruchtu. Dříve se chodívalo na kruchtu zákristií po kamenných schodech. V téže době probourána a zvětšena okna ve věži u zvonů a vyměněna stará kamenná dlažba za nynější, při čemž přišlo se na mrtvolu oděnou v roucho hedvábné s dobře znatelnými černými vlasy. Asi v roce 1890 taškový kryt na věži nahražen plechovým, dán hromosvod, při čemž sejmut pěkný kohout z plechu sekaný ― ukazoval směr větru. Kohout potom umístěn na farskou stodolu a při opravě téže sejmut a dostal se do majetku pokrývače. Tuto starobylou památku posléze zachránil říd. učitel Jan Příhoda za dva litry piva pro školní sbírku, kde je podnes uschována..

Jakuba je velmi znám pro své malé destičky, které jsou zasazeny ve farní zdi nízko u země u vchodu, a které obsahují starobylé nápisy. Lidé si o nich vypráví zajímavou pověst. Jedna z nich říká:

Újezdecký kostelíček je první v Čechách. Byl vystavěn hned, jak Čechové přijali víru Páně. Byl štíhlý a vysoký, z dálky viditelný a krásnou polohou každého vábil. Tak se stalo, že se u něho na své cestě zastavila i přemoudrá věštkyně Sibyla. Na bílém koni přijela ke kostelíku a když spatřila na ochozu ve zdi zasazené destičky, vztáhla ruku do výše, vypjala se, aby na ně dosáhla, a z koně psala ony nápisy. Průvodci na ni udiveně hleděli a snažili se přečíst. co psala. Marně však luštili. Prosili tudíž Sibylu, aby jim pověděla, co nápisy znamenají. Ona odvětila:

"Učte se čísti a dozvíte se to! Jediné, co vám povím, je to, že tyto destičky se jednou ztratí nadobro. Kostelíček se bude pomalu propadávat, a až zmizí úplně pod povrchem zemským, nastane konec světa."

Sibylina věštba se rozšířila rychlostí blesku mezi lidmi a plní se, protože destičky neustále klesají a jsou již nizoučko nad zemí. Nápisy na nich ale dodnes nikdo nerozluštil, ať se o to pokoušeli prostí lidé nebo učenci..

Jakuba na Vysokém Újezdě, kde bývá Boží hrob, zasazeny jsou desky náhrobní, jež dříve nalézaly se ve zdi chrámové s těmito nápisy: Wogzlawa domicella (Vojslava šlechtična a Bartholomeus P.P*)pius presbyter, hic jacet (Bartoloměj zbožný kněz tu odpočívá). August sedláček ve svém pojednání "Klášter P. Marie na Svatém poli (str.18) otištěném r.1899 ve Výroční zprávě v. gymnasia v Táboře píše, že cisterciácký klášter sv. Pole založen byl r.1149 a osazen mnichy z kláštera v Hradišti (Mnichově) a že zakladatelkyní jeho mohla býti Vojslava, jejíž náhrobek v kostele ve Vysokém Újezdě viděti jest. Bartoloměj "pius presbyter" tamže pochovaný byl snad prvním opatem. Nápisy na náhrobku ve zdi kostelní ukazují na 12. neb 13.století a odjinud víme, že zakladatelé klášterův sobě v nich věčné odpočinutí volívali. Pocházely by tudíž oba náhrobky z kostela sv. Máří v klášteře svatopolském, roku 1420 ke konci listopadu zapáleném hradeckými Husity s obcí Orebskou a Alšem Vřešťovským z Riesenberka. Tušil, že v nynější vesnici Klášteře byl klášter, po němž tu ještě zbývaly zdi, ale nemohl se dopátrati jako před ním Bohuslav Balbín, jak se ten klášter nazýval a kterému řádu náležel. Biener totiž klášter sv. Pole kladl na předměstí Hradce Král. na místo zvané Klášterem. Na Vysokém Újezdě byl r.1772. Oba náhrobní kameny zazděny byly leda do zdi kostelní zvenčí na straně evangelní. Z nich náhrobek Vojslavin pokládá za starší a Bartolomějův za mladší. O nápisech na nich panovala pověra, že kdo je přečte, bude toho roku v Čechách mor. Když je r.1772 Biener snadno přečetl, jeden z těch kdo byli toho svědky, pravil: "Teď vidíme, proč tolik lidí umírá."** Biener z Bienenberka.

Starobylý románský kostelík na chlumu vysokém 315 metrů nad mořem vévodí tu širému okolí. Všude, kamkoli se podíváme, střídají se v pěkné směsi doliny, stráně, rovinaté plochy, lesnaté lány a pečlivě obdělávaná půda hospodářská. Očím našim otvírá se překrásné panorama do široširého kraje severovýchodních Čech, hor Orlických i do těch oblastí, kde sídlí mocný král Krakonoš. A všude z rozmanilé spleti této krásné přírodní scenerie přívětivě vykukují a jako na pozdrav nám kynou přečetné vesničky a městečka. Není hned tak pamětihodnějšího místa v našem okolí nad Vysoký Újezd. Chlum újezdecký kdyby mohl mluviti, jistě by nám vypravoval, že v dobách šerého dávnověku, z nichž nemáme žádných písemných památek, ba i v dobách, v nichž jenom v mythu pověstí kresleny jsou naše prvá knížata Nezamysl, Mnata, Vojen atd., že sídlil, žil a pracoval tu lid, kterému se tahle krajina dobře zalíbila. Když roku 1879 a 1881 prozkoumával třebechovická pohřebiště p. Hraše, byl upozorněn i na chlum újezdecký, který u hřbitova ve stranu k podolí kopaje odkryl tu několik zbytků mrtvol, při nichž našly se bronzové kruhy spečené s vlasy, jakož i náramky v podobě S. Mrtvoly pohřbeny a nalezeny obráceny směrem k východu. Pohřebiště dle všech známek pocházelo z doby přechodné z pohanství ku křesťanství. Zde v pravém slova smyslu na pohanský vrub našlechtěn byl prut křesťanský, který se zdárně ujal a z pohanského obětiště a pohřebiště přetvořen chrám Boha Hospodina a hřbitov křesťanský. Když byl vystaven náš románský kostelík, nedá se určitě zjistiti. Znalci kladou jeho vznik do 11. nebo 12.století. Dle prastaré tradice původně náš kopec strměl jako osamělá výspa k výšinám, obklopen jsa vodou a bažinami, a tvrdé kameny, z nichž je stavěn, musely se pracně po pramicích převážeti a na horu dále dopravovati. Pověst tato je zcela oprávněná, přihlédneme-li k dosavadnímu terénu a povahy půdy okolní oblasti. Zcela určitě můžeme také tvrditi, že chlum újezdecký se svým kostelíkem býval i opevněným místem pro domácí obyvatelstvo v dobách nebezpečí. Románský kostelík sv. Jakuba je památka, jakých málo po Čechách. Z jeho skrovných prostor vane na nás dech uplynulých staletí. Zde s úctou a v pokoře můžeme meditovati, že již před osmi sty léty naši předkové klaněli se tu Bohu Hospodinu, přes jejich rty neslo se jako dnes : N e d e j z a h y n o u t i n á m, n i b u d o u c í m ! ― Naše svatyňka pamatuje zavraždění posledního přemyslovce i slavnou vládu Otce Vlasti Karla IV. Při upálení Husově byl náš chrámec již dvoustoletým stařečkem. po uplynutí dalších dvou set let smutně patřil na útěk zbabělého krále Frydrycha Falckého z bojiště bělohorského, když tu v panickém strachu prchal směrem k nedalekému Náchodu a odtud dále do své vlasti ― do Němec. A tak bychom mohli v zajímavém líčení až po naše časy pokračovati. Náš památný kostelík ještě dnes po různých těch opravách honosí se znamenitými zbytky stavby románské. Vyznačuje se tlustým zdivem a na jeho stáří zvláště poukazuje absida a charakteristické, prostě vedené sloupky pod emporou. Kostelík druhdy býval farním, ale za revoluce husitské jeho farnost zašla a jako filiálka přidělen byl k faře třebechovické. Je přímo divem, že v hrozných těch dobách sám ušel zkáze, neboť pod jeho úbočím, téměř v bezprostřední blízkosti se nalézající cisterciácký klášter Svaté Pole spolu s chrámem Panny Marie z kořene byl vyvrácen a jeho obyvatelstvo vyvražděno. To vše se událo v zimních měsících r.1420. ― Ze Svatopolského kláštera neuchovala se žádná památka, až na malý zvon, který byl prý zavěšen v kapli sv. jana Křtitele, který sem byl dopraven r. 1803. Zvonek je tím památný, že obsahuje t. zv. záhadný nápis, totiž abecední písmena od A do Z. Co by to mělo znamenati, najisto se neví. Někteří mají za to, že tím vyjádřena krásná myšlenka B ů h j e v š e h o p o č á t e k i k o - n e c. Původ zvonku se klade do 14. neb 15. století. Ve zdi chrámové nalézají se v malých deskách tyto prastaré nápisy : WOGSLAWA DOMICELLA a BARTOLOMEUS, P. J. P.. T. hic JACET. Také se zde nalézá zazděný náhrobní kámen rytířů z Tamchinů, znaku půl jelena s nápisem:

Léta páně patnáctistého osmého v středu před květnou nedělí umřel rytíř Jan Jiřík Tamchina z Dubravice. proste boha za duši. O malé kamenné tabulce, zazděné na straně severní, asi 50 cm od země se nalézající, lid od dávných časů vypravuje a z generace na generaci se přenáší, že prý je to t. zv. Sibylin kámen. Když prý se tenhle kostelík dobudovával, ubírala se kolem pověstná věštkyně Sibyla. zastavila svého koně a jak vysoko s koně mohla dosáhnouti, ukázala a označila jednu kamennou desku na kostele a shromážděnému lidu věštila:

"Slyšte a vězte! Přijde čas, že tento kámen bude pomalu k zemi klesati. Až naplní se doba času a kámen ten se úplně k zemi přiblíží a země se dotkne, nastane konec světa a započne boží soud. Soudu božímu nikdo neujde, tož čiňte pokání a připravujte se ..." Pokynula majestátně lidu a dále se se svým komonstvem ubírala. ― Nuže vzhůru na Vysoký Újezd! Navštivte tato památná místa, pokochejte se nejen historickými památkami, které zde mluví řečí obzvláště výraznou, ale současně pokocháte se i krásou naší užší vlasti, jejíž půvaby v bohatém a plastickém seskupení takřka na dosah ruky leží tu před Vámi rozprostřeny..