Hořiněves

V r. 1443 Prokop tvrz prodal a majitelé se od té doby často měnili. V r. 1612 byl majitelem Jan Purkart Kordule ze Sloupna, kterému byl jeho majetek v roce 1623 pro účast na protihabsburském odboji zkonfiskován a v r. 1624 se majitelem stal Albrecht z Valdštejna. Od něho koupila zámek v r. 1625 Marie Magdalena Trčková. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky z Lípy byla všechna trčkovská panství zkonfiskována a Hořiněves získal v r. 1645 Jan Matyáš Gallas z Gallasu. Jeho syn František Ferdinand Gallas začal s přestavbou tvrze v barokní zámek, kterou dokončil r. ještě před r. 1669. V r. 1674 prodal František Ferdinand Gallas hořiněvské panství Janu Šporkovi, který hned v l. 1674-1676 zámek znovu přestavěl. Vznikl dvoupatrový obdélníkový barokní zámek. K zámku byly přistavěny tři třípatrové věže, z nichž dvě byly připojeny k jižní straně a jedna ke straně severní. V r. 1775 byl zámek opět přestavěn. Zámek byl snížen o jedno patro, zcela byla odstraněna severní věž a jižní věže také sníženy o jedno patro. Touto přestavbou získal zámek v podstatě dnešní podobu. V letech 1778–1792 byl na zámku umístěn krajský úřad. V roce 1790 prodal Jan Karel Špork panství císaři Josefu II. a Habsburkové pak Hořiněves vlastnili až do roku 1918. Poté již zámek sloužil především potřebám statku..

Když Mutina Vřešťovský (asi r. 1280) u Hořiněvsi hrabivé roty Braniborských potíral, stál ve vsi ještě prostý dvorec; později postaven nový dvůr poplužný. Ve „starém dvoře“ v domě hrubě prostém narodil se roku 1312 Neplach z Ostrova, jenž byv poslán r. 1322 do škol kláštera Opatovského učinil r. 1334 slib řeholní, a vzdělav se od r. 1340 na učení Bononském povýšen byl na opata téhož kláštera. Jsa ve přízni u císaře Karla, od něhož potřebován v rozličných poselstvích, zůstavil po sobě památku, sepsav krátké sebrání z dějin českých. Zemřel asi na počátku r. 1371. V Hořiněvsi vykonával práva panská se Hrochem a Pešíkem bratřími z Hořiněvsi jinak ze Přelouče (syny bratra svého ?). Dotčení bratří koupivše popluží ve Vrchovnici, jež prodali mezi lid, připověděli z něho (r. 1366) dávati desátky ke kostelu Ziželevskému. Společně se vyskytují až do r. 1368. Hroch mimo to vyskytuje se v nějakých stycích s pány Mezimostskými v jižních Čechách a ještě roku 1386 jako spolupatron v Blížkově. po něm se připomíná r. 1397 Martin z Hořiněvsi, a nějaký Vácslav téhož hesla († r. 1391) držel zboží v Kozojedech. Bratří Pavlík a Prokop z Hořiněvsi drželi tvrz Hořiněvskou s jedním dvorem a vsí a ves Želkovice; Pavlík vyskytuje se r. 1413 a potom r. 1421 mezi šlechtou na sněmě Čáslavském shromážděnou. Prokop, jenž spečetil r. 1415 stížný list, byl přítelem kalicha jako bratr jeho, pročež nepochopitelno, proč husité r. 1425 Hořiněvsi dobyli. Prokop zapsal Hořiněves roku 1443 Janovi z Vyhnanic a seděl tu ještě r. 1448, kdež dluh nějaký na Hořiněvsi Alšovi z Ryzemburka pojistil. po Pavlíkovi zůstali synové Mikuláš, Jeronym a dcera Hedvika, vdaná za Mrakše z Radimovic. Přes odpory bratrovy a sestřiny zapsal Jeronym také Hořiněves Janovi z Vyhnanic a bojoval potom (r. 1450) ve vojště p. Jiříka. Jan dotčený byl toliko poručníkem Smila z Hořiněvsi, jehož také zastoupil před soudem zemským, „když jej Hedvika z vydání dědictví poháněla.“ Nedlouho potom se Hořiněvští vyprodali. Erb jejich byl štít bílý, v jehož svrchní polovici se šachovnice červená a bílá spatřovala, nade přilbou ženina s červeným rouchem, bílým límcem na krku a s červeným kloboukem okrášleným pérem pštrosovým. Roku 1482 držel Hořiněves Jindřich z Rychnova, přívrženec strany pod obojí. Statek ten dědila po něm dcera jeho Johanka, vdaná dvakráte. Táž prodala roku 1544 tvrz, dvůr, ves a podací kostelní v Hořiněvsi Jakubovi Kudrmanovi z Kelče měštěnínu ve Hradci Králové, za 1600 kop. Týž přikoupil ke statku ves Piletice. Jakubův starší syn Matouš učinil r. 1567 pořízení o manželce své Anně z Olbramovic, v němž bylo i to doloženo, že má Hořiněves děditi bratr Matoušův Jan, pokudž by po onom dědiců přirozených nezůstalo. K tomu přišlo skutečně za několik let, a Jan oženiv se s Dorotou z Vysoké, věnoval jí (r. 1574) 550 kop na tom dílu, který se mu byl hned po smrti otcově dostal. Jakub Kadrman z Kelče prodal r. 1588 dne 11. října ves Hořiněves s tvrzí a dvorem (díl n. Matoušův), dvůr Rebekovský (díl n. Janův), chalupu Honzovskou a podací Mysliborovi Hamzovi ze Zábědovic za 2500 kop; na srážku summy trhové dostal čásť Neděliště. Z dějin Mysliborových hlavně jsou známy jeho půtky. Roku 1596, jsa ve Hradci, měl nevoli se strýcem svým Janem Jiříkem; i přišed jednou do jeho příbytku dobyl naň kordu, an za stolem seděl, a jím bodal, potom vyšed na dvůr za okna u světnice dolejší skrze skla týmž kordem bodal. Staří měli okna složená z malých tabulek olovem spojených. Roku 1612 prodal Myslibor statek Hořiněvský i s lesy na Zátlukách Kateřině Štosové rozené Třemeské ze Železné, špatné to hospodyni, která až do smrti své († r. 1618) o doplacení statku ustavičné soudy s dědici Mysliborovými měla. Dědicům těmto odhádána Hořiněves pro dluhy, a mezitím zemřela Kateřina, odkázavši vše jmění své dcerám Saloméně a Kateřině. Nedlouho potom nabyl Hořiněvsi Jan Purkart Kordule ze Sloupna, ale jen co se to stalo, odsouzen Kordule (r. 1623, 13. března) pro účastenství v rebelii polovice svého jmění. Roku 1624 dne 10. června koupil Hořiněves Albrecht V. E. z Valdšteina za 13000 fl., z nichž odvedeno 10.000 do důchodu císařského a ostatek dán věřitelům. Albrecht vzdal potom (r. 1625) Hořiněves a Rodov paní Mandaléně Trčkové z Lobkovic směnou za jiné statky, a tak se dostala Hořiněves k panství Smiřickému. Přišedše Švédové do naší krajiny (r. 1645) navštívili i Hořiněves, tu zámek, kostel a ves vytloukli a celé okolí poplenili. Když se panství Smiřické / roku 1661 dne 2. října) mezi syny Matyášovy z Gallas dělilo, dostaly se bratru staršímu Františkovi Ferdinandovi za díl panství Liberecké s 29 vesnicemi a tvrz Hořiněves s několika vesnicemi panství Smiřického. Na zámku zdejším narodil se mu syn Jan Vácslav (r. 1669, 23. března), jenž se stal později místokrálem v Neapolsku. Přikoupiv Neděliště a Světí prodal panství Hořiněvské roku 1674 dne 18. října c. k. generalovi Janovi hraběti ze Šporku za 206.000 fl. rh., načež od nového pána ještě zboží Vřešťovské přikoupeno. Po smrti generalově zdědil Hořiněves a jiná panství synové jeho, z nichž Ferdinand při dělení (roku 1684, 30. června) Městec Heřmanův s Morašici, Hořiněves s Vřešťovem a 15.000 fl. rh. na hotových penězích za díl obdržel. Hned potom (r. 1686) odprodal Ferdinand zboží Plesské. Jak hospodařil Ferdinand na svých statcích, již jednou (I. 182) vypravováno. Synové jeho Jan Antonín a Jan Michal rozdělili se r. 1714 dne 24. dubna o Hořiněvsko, ale poněvadž starší z nich brzo zemřel, dědiců přirozených nepozůstaviv, držel Jan Michal celé panství Hořiněvské až do smrti (r. 1738, 13. ledna). syn jeho Jan Karel utiskoval poddané své, jako mnohé okolní vrchnosti; neb sedlák povinen jsa konati veliké roboty, sotva se svého vlastního uživení dopracovati mohl. Utýraný lid obdržel konečně ulevení od dvoru císařského, kterýž od ukončení válek (r. 1765) blaho státu hlavně ve blahu a spokojenosti poddaných spatřoval. Roku 1774 uleveno stísněným venkovanům zatímním zákonem, jejž však úředníci vrchnostenští, strachující se pozdvižení lidu, za sebou nechávali. Sedláci jsouce na nejistotě a k tomu rozníceni všelijakými pověstmi nepravdivými, domnívali se, že jednají vrchnosti proti vůli císařovny a srocovali se napřed na horách. Z hor pak se šířilo povstání do kraje. Roku 1775 dne 19. března srotilo se jich 2000 u Smiřic, kdež především hledali tamějšího direktora, jenž však šťastně do Hradce ujel. Dne 23. t. m. přepadli zámek Hořiněvský, odkudž hrabě zahradou a pak na svém rychlém koni do Hradce unikl. Poplenili zámek, jako byli před tím se zámkem Smiřickým udělali, a davše se potom cestou ke Chlumci, zámky, kostely a vesnice pustošili. Známo jest, jak nešťastně potom pořídili. Když r. 1778-1792 Hradec opevňován, nacházel se v zámku Hořiněvském úřad krajský. Jan Karel prodal pak panství (r. 1790) několik dní před svou smrtí císaři Josefovi II..