kostel sv. Mikuláše, biskupa

Západní průčelí má pak dvojici bočních pilastrů a zakončeno je nízkým trojbokým štítem s elipsovitým oknem uprostřed. Všechna okna jsou kasulovitá, z některých zbyly pouze šambrány, neboť došlo k jejich zazdění. Podvěží je zaklenuto křížově, presbytář je sklenut plackou, naopak loď má valenou klenbu s výsečemi a kouty presbytáře a nároží lodi obsahují pilastry s bohatými římsovitými hlavicemi. Podobně vypadající pilastry jsou situovány na stěnách lodi. V interiéru zaujme zejména ve formě nástěnné iluzivní malby stvořený hlavní oltář s novodobým obrazem sv. Mikuláše (původní deskový je ze 2. poloviny 18. století, ale na oltáři ho již nenalezneme), který je po stranách obohacen o dvojici malovaných soch na 2 postamentech. Jde o sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Postranní dřevěné oltáře sv. Barbory a sv. Kříže jsou rámové a rozvilinové. Oba pocházejí z 1. poloviny 18. století. Na prvním z nich zaujme dřevěný reliéf sv. Barbory od Jiřího Františka Pacáka (mnohdy uváděn jako Josef Pacák) z roku 1730 a sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého, druhému dominují sochy Panny Marie a Máří Magdalény. Socha sv. Františka z Pauly z roku 1733 je též prací Jiřího Františka Pacáka. O původních varhanách nic nevíme. Současný nástroj byl zhotoven v roce 1834 Johannem Antonem Barthem a opraven byl v letech 1887 (Jan Severa), 1937 (Václav Poláček), 1957 (František Čálek), 1967 (Jan a Max Kubátové) a 1976 (B. Žloutek; viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3915). Na věži byla původně trojice zvonů. První zvon z roku 1563, patrně z původního kostela, byl bez ozdob a nápisů. Vysoký byl 20 cm a v průměru měl 27 cm. Druhý zvon neobsahoval též žádné nápisy a nebyl ani datován. Jeho výška byla 37 cm a v průměru dosahoval 50 cm. Oba tyto zvony byly zrekvírovány v roce 1916 a na věž se tak již nevrátily. Jediným, který na věži zůstal, je zvon od Donáta Schröttera z Hostinného z roku 1600, jenž dosahuje výšky 73 cm a v průměru má 102 cm. Na závěr si dovolím jen dodat to, že je nesmírná škoda toho, že se nedokážou najít peníze na obnovu tohoto chrámu Páně, která je přímo nezbytná. Snad se „prolomí ledy“ a tento kostel se opět objeví ve své původní kráse. Určitě by si to zasloužil!

Použité zdroje:

Josef Horák, Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický, 1877; Kolektiv autorů, Národopisný sborník okresu Hořického, 1895;

Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421), 1914;

Emanuel Poche, Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové, 1937;

Emanuel Poche, Umělecké památky Čech. 4. T-Ž, 1982;

Petr David a Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, 2002;

Václav Uhlíř, Varhany královéhradecké diecéze, 2007;

Martin Čechura, Zaniklé kostely Čech, 2012..

Právě roku 1355 sem byl podán kněz Vícemil, který zastoupil zemřelého plebána Ondřeje. O 11 let později koupili Hroch a Petřík, bratři z Hoříněvsi, nějaké grunty ve Vrchovnici, z nichž plebánu v Žíželevsi patřily desátky, z některých plné, z některých sousedské. Ale oba bratři vysadili tyto grunty lidem pod plat a mimo to některé grunty zatopil rybník Neplacha, opatovického opata. Náhradou za ně dali Hroch a Petřík kostelu 16 jiter rolí a ustanovili, aby lidé, kteří budou usazeni na emfyteutizovaných gruntech, odváděli desátky a jiné povinnosti jako ostatní lidé ve Vrchovnici od dávných časů. V roce 1368 si směnil místo kněz Příbyk z Cerekvice s plebánem Oldřichem. Roku 1369 bylo odsud odváděno 6 grošů papežského desátku. V roce 1389 mělo z úroku s chmelnicí, který věnovala Příba, vdova po Jiříkovi z Hustířan, dojít ke zřízení vikářství. K tomu však nedošlo a o 7 let později tak vzniklo kaplanství, které svými dary podpořili Bavor z Mokrovous a Volkmar z Holohlav. Toto kaplanské nadání obsahovalo 1 lán se zahradou a chmelnicí, 6 kop úroku z Žíželevsi a Velichovek. Roku 1393 nastoupil po zemřelém plebánu Příbyku kněz Staník. Byl podán Jiřím a Neplachem z Hrádku a Příbou, vdovou po zemřelém Jiříku z Hustířan jako majiteli Žíželevsi a Bavorem z Mokrovous, Volkmarem z Holohlav a Janem, plebánem v Hoříněvsi jako vlastníky Vrchovnic. Ale v roce 1408 se praví, že Staníka prezentoval Pašek z Heřmanic. Nevíme, zda se jedná o téhož kněze, nebo jde pouze o shodu jmen. Tehdy však muselo být učiněno narovnání, aby v budoucnu prezentoval Volkmar a dědicové jednou a Pašek a dědicové dvakrát, mimo směnu, kdy bude vyžadován souhlas obou. Směna nastala brzy, protože roku 1412 prezentovali Pašek z Heřmanic s Valtimarem z Holohlav královéhradeckého oltářníka Jana na místo Staníka. Ten naopak odešel do Hradce Králové. Ke zničení kostela došlo v roce 1425 táboritskými vojsky, k jeho opravě pak krátce po ukončení husitských válek a jako farní sloužil až do roku 1725, kdy byl přičleněn ke kostelu sv. Prokopa v Hořiněvsi (kolem roku 1651 však byl kostel spravován sousedními faráři, neboť vlastního neměl), přičemž za třicetileté války byl poničen a vydrancován, zejména v roce 1639. Jeho údržbě se tak nevěnovala velká pozornost, a tak došlo postupem času ke značnému zchátrání stavby, jež musela být nakonec roku 1769 zbourána. To již bylo rozhodnuto patronátním hraběcím rodem Šporků v domluvě s farní správou o stavbě nového kostela. Tentokrát byl umístěn na návrší západně od obce na pozemcích farní zahrady. K jeho výstavbě došlo v letech 1769-1777. Autorem plánů tohoto kostela mohl být stavitel František Kermer nebo někdo z jeho okruhu. Tehdy však došlo k velké ztrátě v podobě toho, že většina historických náhrobníků z původního kostela byla využita jako stavební materiál. Dlouhá léta se však o něj nikdo nestaral, což se projevilo na jeho stavu i vzhledu. Zároveň měl smůlu v podobě řady katastrof, ať šlo o prusko-rakouskou válku roku 1866, tak řadu vichřic a bouří, např. 9. května 1908, kdy byl poškozen stejně jako mnohé jiné domy. Počátkem 20. let 20. století se snažila kostel získat nově vzniklá Církev československá, ale neúspěšně. 24. ledna 1964 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mikulase12708666), což mu však de facto nijak nepomohlo. Také církevní obřady se v něm častokrát konaly pouze 2x do roka. Naštěstí v letech 2006-2008 došlo alespoň k opravě střechy včetně krovů, staticky zajištěno zůstalo zdivo lodi (klenba), byl opraven zděný obvodový plášť, kamenické a jiné fasádní prvky. Poté došlo k výmalbě interiéru. Na kompletní výměnu střechy však kvůli nedostatku financí nedošlo. Obec, farnost, kraj i ministerstvo kultury postupně daly do záchrany tohoto „zapadlého“ kostela na 2,5 miliónu korun, ale to zdaleka nestačí, takže nakonec muselo dojít k přerušení oprav (viz https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/kostel_sucha_oprava_rekonstrukce20091107.html). Pravidelné bohoslužby se zde konají každou sobotu od 18.00 hod. a navštívit ho lze i během žíželevské pouti. Jedním z cílů této každoroční akce je právě obnova kostela (viz https://www.horineves.cz/spolek_pri_kostele_sv_mikulase)..