kostel Všech svatých

Mohutná hranolová patrová věž v severozápadním průčelí, jež byla vystavěna v 17. století, je kryta bání s osmibokou helmicí a na jejím vrcholu se nachází hrotnice s latinským křížem. Okapová profilovaná římsa věže je uprostřed segmentová, s uplatněnými ciferníky věžních hodin. Obdélná okna věže jsou dělena na dvě poloviny, zakončena segmentem, okna v ploše jsou vykryta dřevěnými žaluziemi. Patro věže je odděleno obvodovou oplechovanou profilovanou římsou ve štuku. Čtveřice nízkých segmentových oken lodi má šambrány a oplechované parapety. Její skleněné výplně jsou uchyceny v malých čtvercových dřevěným rámcích. Vstup v podvěží má kamenné pravoúhlé ostění s profilací. Patrová římsa věže přechází do podokapní římsy lodi. Mezi okny lodi se nacházejí opěráky zakončené stříškami. Po evangelní straně věže je kvádrová přístavba a uvnitř je umístěno dřevěné točité schodiště. Střecha lodi má sedlový krov, nad presbytářem je zvalbená se sanktusníkem. Presbytář je plochostropý, loď je sklenuta dvěma poli křížové klenby s lunetami, jež se opírají o široké pilastry, které mají místo hlavic zalomenou renesanční římsu. Kněžiště je od lodi oddělené půlkruhovým vítězným obloukem. Plochostropá kruchta s přímou dřevěnou balustrádou je vynesena na segmentovém oblouku. Okna lodi jsou uložena v hlubokých špaletách a nevýrazné přízední pilíře mezi okny zakončeny profilovanými hlavicemi. Zádveří vstupu je obdélné a má valenou klenbu. Pestrá výprava kostela je převážně barokního původu. Hlavní oltář nese obraz Všech svatých a nad ním jsou dřevěné sochy Krista na kříži mezi Matkou Boží a sv. Janem a dvojicí andělů se symboly umučení Páně. Pod oltářem jsou údajně ostatky prvních majitelů - Rýzmburků. Oba postranní oltáře mají ve svém středu široké řezané rámce s obrazy a kolem nich různé sošky. Na jižním oltáři je ve středu obraz sv. Edmunda a nad ním menší malba sv. Jiří. Po stranách byly umístěny sošky sv. Václava a Panny Marie. Centrum severního oltáře zaujímá obraz Panny Marie mezi sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Víta. Renesanční pískovcová kazatelna pochází z roku 1615 a darována byla Janem Duchlem Borovnickým, úředníkem Jana Kordule ze Sloupna. Po stranách nese nápisy: „Wienek Kordule z Slavpna A na wrzesstowie G. M. C. Truxas. Johanka Kordulowa Ra. Berkowska z Ssebiroa Ana wrzesstowe. Leta 1615 tato kazatelna puwodem a nakladem Jana Duchka Borowniczkeho tehdaz Aurzednika na Wrzesstowie wytesana gt.“ Ze stejného materiálu byla vyrobena též dřevěným víkem opatřená křtitelnice o výšce 0,88 m, jež stojí na čtyřhranném podstavci. Varhany vyrobil v roce 1869 Amadeus Hanisch z Rychnova nad Kněžnou. K jejich opravě Aloisem Hugo Lhotou z Hradce Králové došlo roku 1894. V presbytáři na evangelijní straně se nacházejí náhrobníky z roku 1612 (nápis poškozen, nejspíše jde o Věňka Kordule ze Sloupna) a 1616 (jeho manželka Johanka Kordulová Beřkovská z Šebířova a na Vřešťově). Na věži visela původně trojice zvonů. První o výšce 0,68 m, průměru 0,87 m a s nápisem: „LETHA PANIE 1617 WoLEI NEPRzESTaWEI GAKO TrAVBA PoWISS HlaSV SWEHO A ZWEsTVG LIDV MEMV MRZKoSTI GICH.“; druhý o výšce 0,65 m, průměru 0,77 m, s reliéfem sv. Vojtěcha a textem: „EX VOTO ET HONORE SANCTO ADALBERTO EPISCOPO MARTIRI PATRONO SVO SE OFFERT. IL LVSTRISSIMVS S. RI COMES D. D. CAROLVS E SPORCK CVSA IMPENSIS ECILESIA SVB PRAENOBILI AC GENE ROSO D. IOSEPHO SCHAFAS DIRECTORE ET IOSEFO THAM PAROCHO. IOHANN GEORG KÜHN IN PRAG 1773.“ a třetí o výšce 0,54 m, průměru 0,71 m a nápisem: „WACLAW PEKAREK SSENTIR WRZESSTIWSKY DAL HO PRZELEGT. ANNO 1795 GOSS MICH ANTON FRANK SCHNEIDER. (zrekvírován za 1. světové války)“ Dříve měl mít třetí zvon na sobě text: „Anno Domini MCCCCLXXII In Nomine Domini.“ (jeho pokračování se však nedochovalo) a později nápis: „Karel Wilem Paul zvonař w Hradcy Králowé. Byl přelit za Jana Nowotného tehdejšího faráře roku 1860.“ Dnes kostel spadá pod farnost ve Dvoře Králové nad Labem, jež má své stránky zde: https://www.farnost-dvur-kralove.cz..

Kateřiny ve vřešťovském kostele, jejž nadali platy ve výši 6 kop úroku z Maňovic (Maněvic) a Bohánovy Lhoty (nyní Boháňka), aby „oltářník za duše bratra Aleše a manželky jeho Kačky mše svaté sloužil.“ 1. ledna 1379 byl podán do kostela jako oltářník kněz Bartoloměj ze Suché. Předem jmenovaná roční činže byla 16. července 1408 přenesena Alešem z Rýzmburku na Vřešťov a Benešem z Rýzmburku na Krčín. Od husitských válek až po pobělohorské období byl zdejší kostel obsluhován utrakvisty. Po třicetileté válce se stal pouhou filiálkou, což vidíme z toho, že roku 1652 byl na vřešťovském statku Gerharda Laixa z Laixenšteina farní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Chotěborkách s kaplí Všech Svatých ve Vřešťově, při němž měl děkan předešle desátku z Chotěborek po 26 korcích pšenice a žita a z Vřešťova 12 korců žita, ale v uvedeném roce bylo všeho obilí pouze 31 korců a ze zarostlých polí nebyl žádný užitek. Roku 1723 vyhořelý kostel obnovil a stavebně upravil do barokního slohu Jan Michal hrabě Špork. O 2 roky později se stal filiálním ke kostelu v Chotěborkách, jímž byl až do roku 1850, kdy byla ve Velkém Vřeštově obnovena fara. 16. června 1819 shořela díky blesku kostelní věž i s kostnicí. Teprve v roce 1848 bylo dáno povolení, aby se ve Vřešťově zřídila samostatná duchovní správa. 30. května 1849 byl položen základní kámen fary, která byla dokončena ještě téhož roku. V roce 1850 bylo ve Vřešťově zřízeno lokální kaplanství a roku 1856 zde byla zřízena samostatná fara. V roce 1890 byly kolem kostela zasázeny okrasné stromy a dvojitý živý plot z hlohů. Koncem dubna 1895 navštívil kostel královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Edvard Jan Nepomucký Brynych, aby zde v rámci svých vizitačních cest vykonal sv. obřady a udílel sv. biřmování. 12. května 1897 došlo k poškození střechy a oplechování při velké bouři a lijáku. 11. ledna 1917 zazněly naposled rekvírované zvony, a to největší a nejmenší. Hned poté byly shozeny z věže dolů a odvezeny na voze pryč. Zůstal zde pouze střední zvon a umíráček. V roce 1922 probíhaly souboje o kostel mezi římskokatolickou církví a nově vzniklou Církví československou v čele s farářem Stanislavem Rykrtem, která ho na nějaký čas dokonce zabrala a nechala si udělat duplikát klíčů. Nakonec byl o 2 roky později zbudován husity vlastní kostel. Vzhledem k době však začala péče o chrám Páně postupně klesat. V roce 1961 byl kostel popisován památkáři takto: „Stav zachování je chatrný. Je nutno dát kostelu novou omítku, nutná je oprava krytiny, zvl. na lodi, kam zatéká; okapní žlaby jsou vadné.“ Od 22. dubna 1964 je objekt památkově chráněn (https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-vsech-svatych-13463401). Přesto postupně chátral a vše podléhalo zkáze. Až na přelomu 60. a 70. let 20. století byla provedena jeho oprava, zejména šlo o rekonstrukci omítky, střechy, okapních žlabů a věžních hodin, do kterých byla dokončena montáž hodinového stroje roku 1973. Na další si však musel počkat až do dnešní doby. V roce 2014 byla během oprav (statické zajištění presbytáře a sakristie) odkryta 500 let stará okna s kružbou i zazděná hrobka (viz https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/kostelik-ve-velkem-vrestove-ukryval-zazdenou-hrobku-335481). O 4 roky později došlo k statickému zajištění presbytáře a lodi. Použité zdroje:

Antonín Cechner, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXXI. Politický okres Novopacký, 1909;

Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421), 1914;

Ludvík Domečka, O plastické výzdobě na zvonech zvonařů královéhradeckých, 1918;

Emanuel Poche, Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové, 1937;

Antonín Bartušek, Jarmila Krčálová, Anežka Merhautová-Livorová, Ema Charvátová-Sedláčková, Emanuel Poche a Zdeněk Wirth, Umělecké památky republiky Československé. Sv. I. Umělecké památky Čech, 1957;

Emanuel Poche, Umělecké památky Čech. 4. T-Ž, 1982;

Petr David a Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, 2002;

Václav Uhlíř, Varhany královéhradecké diecéze, 2007..