Mlýnský rybník

Jižní břehy jsou zalesněny, na západním břehu jsou chaty, jež pak přecházejí v táborový areál..

Suchém potoku byl vystavěn mlynářem Janem Tomanem, jenž při něm následně vybudoval i rybníček, který by měl být předchůdcem zdejší vodní plochy. Dalším důkazem o existenci mlýna je zápis o prodeji gruntu Jakuba Jansy z 12. února 1650, v němž se dozvídáme o tom, že zdejším mlýnským kolem byl těžce zraněn Matěj Tkadlík, který následně zemřel. Jak se měnili vlastníci mlýna (Josef Hájek, * 1815; Josef Červinka, * 1803; Václav Jarkovský, * 1829; Jan Jarkovský, * 1858; Josef Pokorný, * 1876), tak se měnila výměra rybníka a docházelo rovněž k jeho opravám. V roce 1743 sloužil jako výtažný rybník, ale najdeme připomínky o tom, že býval i třecím a násadním. Další zmínku o jeho existenci pak nalezneme v josefinském katastru z roku 1789. Ta je též důkazem toho, že na rozdíl od mnoha jiných vodních ploch nebyl nikdy zrušen. Jeho dnešnímu stavu velmi podobný tvar byl zakreslen již v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a v jeho rektifikaci z let 1780-1783. V roce 1807 byl u něj postaven nový roubený mlýn čp. 30, jenž si zřídil mlynář Jan Hájek. V té době již zůstala tato vodní plocha de facto stále stejnou, což lze zjistit porovnáním map II. vojenského mapování z let 1836-1852 a III. vojenského mapování z let 1877-1880. Roku 1926 byla při výlovu vytažena z rybníka značně zetlelá dubová loďka, na níž byla ještě vidět písmena MD, z čehož bylo usouzeno, že pocházela nejspíše ze 17. století, ale sám o tomto pochybuji, protože kdo by si na loďku vytesával letopočet, to opravdu nedává smysl. Ale jedná se alespoň o důkaz, že je tato vodní plocha skutečně staršího původu. Některé zdroje její počátky kladou až do časů, kdy Běleč nad Orlicí náležela královské koruně, případně do období po roce 1495, kdy král Vladislav II. Jagellonský dal Běleč nad Orlicí do zástavy Vilému z Pernštejna. Jiní autoři dokonce spojují Mlýnský rybník s rybníkem Nadýmačem, ale ten se ve skutečnosti nacházel blíže Svinar, což dokazuje do dnešní doby využívaný lidový název "Nadýmač". V dalších pramenech můžeme objevit tvrzení o tom, že před mlýnem tu bývala pila, kterou by sotva utáhly vody potoků Bělečského a Šanovce, takže musíme uvažovat skutečně o tom, že rybník vznikl v nám neznámé době, ale mnohem dříve než ve výše uvedeném období před rokem 1617. Dalším důkazem v této teorii byla na hrázi rybníka rostoucí památná lípa, o níž bylo obecním kronikářem Bohuslavem Horákem napsáno v letech 1921-1924 následující: "K nejpamátnějším stromům v obci patří nesporně mohutná lípa stojící na hrázi mlýnského rybníka. Kdyby ta vyprávěti uměla, byl by to nejvěrohodnější kronikář naší obce. Stáří její dnes těžko odhadnouti, někteří tu a tam nazvou ji i lipou Žižkovou a druzí tvrdí, že prý jistě nějaký potentát pod korunou její seděl. Objem její měří 3 m 97 cm, výška 21 m./ Poněvadž mlýnec založen kolem r. 1617 nebude ani lípa starší; vždyť stojí na hrázi rybníka."

Zatímco mlýn, z něhož se odváděl vrchnosti 1 zlatý a na zdejší pile se navíc řezalo ročně 40 klád, se dostal do soukromých rukou již v období raabizace (podle aboliční knihy pardubického komorního panství z roku 1777 se Jan Hájek vyplatil ze svých povinností 7 zlatými a 55 1/2 krejcaru), tak rybník byl od panství odkoupen až v roce 1862, což je vidět např. v indikační skice stabilního katastru z roku 1840, kde je ještě zaznamenán jako dominikální majetek. Teprve v reambulaci z roku 1876 byl zakreslen již ve vlastnictví tamního mlynáře. Do té doby mu byla totiž voda z rybníka ponechávána vrchností za řádné plnění všech povinných finančních odvodů a naturálních povinností. Rybník však nesloužil jen k pohonu mlýna, ale byl rovněž velkým zdrojem vody pro případ sucha i požáru a samozřejmě byl využíván k chovu ryb. Neopomenutelnou věcí jsou však časté povodně, které mnohdy sám způsobil nebo jimi býval poškozen. Již v roce 1843 došlo po velkých jarních přívalových srážkách k přelití vody přes mlýnskou hráz. Ta pak zatopila pole a louky pod ní a nakonec celou náves a většinu přilehlých hospodářství. Obdobná věc se stala již o 2 roky později. Další velká povodeň nastala 13. července 1879, kdy začala voda v rybníku rychle stoupat, takže mlynář musel vytáhnout stavidla a voda tak opět zaplavila obec. Na přelomu srpna a září 1938 došlo k velké průtrži mračen, díky nimž byla prolomena hráz rybníka. Naposledy bylo jeho okolí zaplaveno v červenci 1998. Postupem času byl také zanášen sedimenty, i když ještě roku 1959 měl maximální hloubku 2,3 m, alespoň podle vojenské topografické mapy z roku 1963 od R. Janderky. Již v roce 1964 se objevily první výzvy i plány na jeho obnovu, ale k tomu došlo až později. Docházelo pouze k drobným udržovacím pracem. Roku 1982 pak byla přírodovědným oddělením KDPM v Hradci Králové ve spolupráci se státní ochranou přírody zřízena přírodovědná naučná stezka Bělečský rybník. V té době byla Hydroprojektem Praha zpracována též studie povodí této vodní plochy. Počátkem 80. let 20. století byl rybník vypuštěn a následně opraven, ale to až po přestavbě přilehlého letního tábora Krajského domu pionýrů a mládeže z Hradce Králové. Nánosy z jeho dna pak využili zemědělci ke zvýšení obsahu humusu na polích. Plán další opravy a vyčištění Mlýnského rybníka se objevil roku 2002, a to zejména kvůli jeho odbahnění a nápravě havarijního stavu jeho hráze. Dnes je tato vodní plocha, od 2. poloviny 20. století nazývaná i jako Bělečský rybník, o výměře 5,23 ha v majetku statutárního města Hradce Králové, jež ho nechalo v letech 2006-2008 obnovit podle projektu Ing. Jaroslava Dlabáčka. Kromě něj se změnilo též jeho okolí, protože zdejší roubený mlýn byl rozebrán a přemístěn do krňovického skanzenu, a to nepočítáme to, že se od roku 1929 nachází na jeho severním a západním břehu letní dětský tábor Jana Amose Komenského, který je pořádán oddělením výchovy a vzdělávání Českobratrské církve evangelické. Na porovnání dnešního a původního stavu stačí citovat z knihy Jaroslava Dostála "Orlické hory. Podhoří Orlických hor. Sudetské mezihoří. Podhoří Krkonoš. Střední Polabí. Králický Sněžník. Sudetská sníženina" z roku 1947:

"Modrá od myslivny v Bělči odbočuje jižně k mlýnu. Bělečský mlýn je pěkné zákoutí s letními byty, občerstvení, letní tábor. Dřevěný mlýn má lomenou střechu, pěknou lomenici a pavlač. Stará lípa zničena smrští roku 1929, zbyl pahýl, mladší lípa asi 250 let stará, větvemi se dotýká stavení. Na hrázi rybníka roste stará vrba. V okolí je zajímavá květena. Na mlýně je tabulka: Třebechovice 4 modrá Běleč 1.3 km."

Přes všechno zmíněné je celá lokalita, i když je navíc obestavěna tolika chatami a chatkami, zajímavým místem pro procházky v každém ročním období a i přes hojnou lidskou přítomnost se zde můžeme setkat s mnoha vzácnějšími vodními živočichy a rostlinami, aniž by šlo jen o zdejší olšiny a s nimi spojenými druhy. S koupáním to však již bývá složitější, neboť ho komplikuje občasný výskyt vodního květu, přemnožený byl např. v roce 1999..