Kříž před děkanstvím a průčelí kostela sv. Václava
© Pavel Vlach, 05/2015
Historické město na říčce Dědině, zvané v horní části též Zlatý potok, je prvně doloženo r. 1320 a o jeho popularitu se zasloužil především Alois Jirásek svým románem F. L. Věk, úspěšně převedeným do podoby televizního seriálu. Severně od města prochází hlavní tah silnice I. třídy č. 14 v úseku mezi Rychnovem nad Kněžnou a Náchodem, městem pak procházejí silnice II/298 a II/ 309. Na nádraží v Dobrušce končí krátká lokální železniční trať 028 z Opočna, nemá však praktický význam, protože kromě jednoho páru ranních vlaků v pracovních dnech na ní byl zrušen provoz. Od nádraží však vycházejí turistické značky, žlutá sleduje tok Dědiny či Zlatého potoka k Cháborům, modrá prochází městem a vede do Rovného v Orlických horách.
Komplex barokního kostela sv. Václava se zvonicí a děkanstvím je výraznou dominantou vyvýšeného závěru Kostelní ulice vedoucí od Náměstí F. ...L. Věka. Dějiny tohoto hlavního dobrušského kostela kopírují starobylou historii města a první zmínky o něm pochází již z roku 1350. Tehdy byl ovšem dřevěný a zasvěcen Panně Marii. Zděnou stavbou byl nahrazen až počátkem 16. století ve stylu doznívající gotiky, z původního kostela zůstaly zachovány podzemní krypty s hrobkami pánů z Dobrušky a několika členů Trčků z Lípy, tehdejších majitelů opočenského panství. K poznání původní podoby kostela přispěla obnova fasád koncem 20. století, kdy byl ve zdivu objeven gotický svorník se znakem cechu soukeníků. Současná podoba kostela je výsledkem radikální barokní přestavby v letech 1709-1724, jejím autorem je mladoboleslavský stavitel italského původu Mikuláš Rossi. Působivé architektuře jednolodního chrámu s půlkruhovým presbytářem dominuje impozantní průčelí obrácené směrem k náměstí. V těsném sousedství kostela se nachází zvonice z roku 1693, nesoucí ještě renesanční architektonické prvky. Zvonici původně zdobila pozlacená báň, která však padla za oběť ničivému požáru v roce 1806, kdy bylo zničeno i cenné barokní vybavení kostela. Interiér kostela má dnes proto jednoduchou klasicistní úpravu z doby po požáru a pozlacená báň na zvonici byla nahrazena jehlancovou stříškou. Při požáru v roce 1806 lehlo popelem i staré děkanství vedle kostela, nová budova byla postavena hned v letech 1807-1808. Autorem návrhu byl rychnovský stavitel Josef Vilém Ehemann, který působil především v nedalekém Josefově a v Rychnově nad Kněžnou. Právě Ehemann dal děkanskému stavení takřka zámecký charakter, podtržený navíc kamenným erbem tehdejších majitelů opočenského panství knížat Colloredo-Mansfeldů nad vchodem. Ohradní zeď před děkanstvím doplňuje kamenný kříž s ukřižovaným Ježíšem z roku 1820, který zde nechala postavit místní měšťanka Anna Dariusová. Kolem kostela sv. Václava byl původně hřbitov, který byl zrušen za josefínských reforem v roce 1786, současná parková úprava ale pochází až z počátku 20. století. I když většina barokního mobiliáře shořela v roce 1806, díky obětavosti obyvatel (několik z nich tehdy v kostele i uhořelo) se dochovala například cínová křtitelnice z roku 1507, dílo královéhradeckého mistra Ondřeje, z původního vybavení jsou dnes k vidění i obrazy sv. Václava a sv. Jeronýma od rakouského malíře F. C. Rempfa z roku 1720. Kostel je v současné době přístupný v době bohoslužeb, které se zde konají každý den, v neděli dvakrát. Pořádají se tu také koncerty vážné hudby a kostel je přístupný i v rámci Noci kostelů. Na seznamu kulturních památek České republiky je celý areál zapsán od roku 1958 pod dvěma položkami (kostel se zvonicí a děkanství)..
|
Přihlášení |
