Dětenice

Rokokové a klasicistní štukové výzdoby. Sbírku obrazů, historických zbraní (okolo 300 ks) a loveckých trofejí. Překrásná kachlová kamna a neméně zajímavý nábytek včetně doplňků. Návštěvníci mohou zažít pohádkově romantickou podívanou při historických programech a ochutnat středověké speciality podávané dobovým způsobem. Zážitkem jsou jak rokokové plesy v barokních sálech zámku, tak středověké hostiny v renesančních prostorách. Při procházce zámeckým parkem je k vidění několik klasicistních soch včetně nádherné fontány se sousoším kentaura s nymfou od Františka Rouse. U vstupní brány parku je barokní socha sv. Barbory od Matyáše Brauna. V anglickém parku se nachází mnoho vzácných dřevin, z nichž některé jsou staré až 400 let..

V roce 1325? zde stávala gotická tvrz a její pán Beneš z Dětenic a z Valdštejna začal psát přebohaté dějiny Dětenic. Po pánech z Dětenic, větvi Valdštějnů, se zde vystřídaly v 15. Století rytířské rody jako Okořští z Okoře, Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic, Valkounové z Adlaru a Černínové z Černína. Od roku 1503 vlastnil Dětenice mocný český panský rod Křineckých z Ronova. Ti zde v roce 1587 vystavěli renesanční zámek a později, v roce 1619, k tomuto zámku přistavěli mohutnou věž, která se zachovala dodnes takřka v původní podobě. Po bitvě na Bílé Hoře byl majetek rodu zkonfiskován a získal ho mocný šlechtic Albrecht z Valdštejna. V držení Valdštejnů zůstaly Dětenice asi sto let. Dalšími vlastníky byli hrabě Karel Bathyany. Slavná to byla doba pro zámek, když ho koupil v roce 1760 hrabě Jan Kristián Clam-Gallas, který

jej přestavěl v letech 1762- 1765 z renesanční podoby na pozdně barokní dle projektu architekta Zachariáše Fiegerta. V této podobě, až na drobné úpravy, se zachoval dodnes. Dále vlastnili zámek a celé panství, které čítalo mnoho půdy, lesů a vesnic, baron Jakub Wimmet a potom baron Jan Filip Wessenberk, který dostavěl část druhého patra roku 1815. V roce 1873 získali zámek i panství Maltézští rytíři. Zámek byl spravován prostřednictvím velkopřevorů maltézského řádu a celé panství jenom vzkvétalo. Za velkopřevora knížete Othenia Lichnovského z Werdenberka došlo k posledním stavebním úpravám zámku v letech 1878 - 1881. Maltézští rytíři prodali zámek velkoprůmyslníkovi Adolfu Blochovi. V té době měla o koupi také zájem španělská královna, která se do zámku zamilovala během svých pobytů. Tomu však nebylo přány ze strany Vídně. Syn Adolfa Blocha Rudolf Bloch prohrál nakonec celé své jmění na burze včetně Dětenic. V dražbě roku 1927 koupil Dětenice Emanuel Řehák (stavitel např. Vranovské přehrady). V roce 1948 vyvlastnil zámek stát, který ho nechal zpustnout. V letech 1998 - 2000 proběhla obnova kulturního dědictví nemalého významu a zámek Dětenice byl 1. 1. 2000 na prahu 3. tisíciletí opět otevřen..

Písemně je doložena poprvé r. 1404, kdy Dětenice patřily bratrům Janovi a Vilémovi Okořským z Dětenic. V 15. století se zde dále vystřídali Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic a od r. 1454 Valkounové z Adlar. V r. 1503 prodal dětenický statek Natanael z Černína Viktorinu Křineckému z Ronova. Když Viktorin r. 1510 zemřel, patřily ke statku tvrz, dvůr a ves Dětenice, vsi Osenice, Mcely, Studce, Studečky, Bošín a Jíkev. Křinečtí z Ronova přestavěli koncem 16. století starou gotickou dětenickou tvrz na renesanční. Na Dětenicích se udrželi až do r. 1622, kdy byl statek Jiříkovi Křineckému zkonfiskován. Získal ho Albrecht z Valdštejna, který už r. 1623 postoupil Dětenice Adamovi z Valdštejna. Až do r. 1672 byly pak Dětenice spojeny s Rožďalovicemi. Poté je držel jako samostatné panství Oktavián Ladislav z Valdštejna a po jeho smrti jeho zeť hrabě Karel Bathyany. Ten prodal r. 1760 Dětenice Janu Kristiánu Clam-Gallasovi. Nový majitel nechal v l. 1762 – 1765 přestavět starou renesanční tvrz na čtvercový, pozdně barokní dvoupatrový zámek. Z původní renesanční tvrze zůstala jen věž s hodinami z r. 1619 v nároží nové stavby. Přestavbu provedl Zachariáš Fiegert. V r. 1797 se stal majitelem panství baron Jakub Wimmer a od r. 1808 Wessenberkové. Od r. 1873 vlastnili zámek maltézští rytíři, za nichž byly v l. 1878 – 1881 provedeny poslední větší stavební práce – upraven vchod do zámku, nad jehož portál byl zasazen znak řádu, a rozšířena výzdoba parku, kde k rokokovým sochám andílků a světců přibyla fontána a další sochy. V zámku byly soustředěny bohaté sbírky, zvláště zbraně. Dalšími majiteli byli bohatí průmyslníci Blochové a Řehákové. Po r. 1945 se stal zámek majetkem československého státu. Nyní je tu domov a škola pro děti vyžadující zvláštní péči. Současný stav zámku je výsledkem rozsáhlé přestavby z 18. století. Je to pozdně barokní dvoupatrová budova téměř čtvercového půdorysu, v jejímž jihozápadním nároží je třípatrová věž. Hlavní vchod do zámku je zdoben čtveřicí sloupů, které nesou ve výši prvního patra rozměrnou terasu. V přízemí objektu je klenutá chodba spojující přední a zadní trakt, v prvním patře tuto funkci plní rozsáhlá spojovací hala. V několika místnostech zámku se zachovaly původní rokokové stropy zdobené bohatou štukaturou. Kolem zámku se rozkládá park s četnými plastikami světců a uměleckých předmětů. Fontána je dílem sochaře Františka Rouse.