Domousnice

Ten však nezanechává žádného mužského potomka, ale pouze dceru Elišku, a proto panství připadá příbuznému Bohuňkovi Harasovi. V letech 1510 až 1535 zde vládl Markvart Frice z Daliměřic. Po jeho smrti se majetku ujímá jeho vnuk Zikmund. Roku 1573 prodal Jan Frycek celé dědictví do kterého patřil i statek v Domousnici s tvrzí a poplužním dvorem Václavu Bírkovi z Násilí. Na konci 16. století odkazuje a rozděluje pan Jiří Bírka z Násilí celé panství na dva díly a to Kryštofovi ze Šlovic a Olešné a Petrovi Koučovi z Kauče. Kryštof potom přenechává svojí část panu Petrovi z Kauče. Pan Petr zde nechal vystavět novou renesanční tvrz, která je doložena z let 1609 a 1615. Pan Petr z Kauče se však účastní bitvy na Bílé hoře a po porážce odboje prchá do Drážďan, které se také stávají jeho útočištěm až do jeho skonu. V Čechách zůstávají jeho synové, kterým byla za trest zkonfiskována třetina majetku a posléze jim byl statek odňat celý. Dalším majitelem se stává Polyxena Lobkovicová z Pernštejna a to v roce 1623, ale majetek byl i přes prodej brzy navrácen zpět Kaučům. Majetek přebral Jetřich z Kauče, který pojal za manželku Annu Marii Byšovcovou z Bašova, ta se stává dědičkou celého majetku. V roce 1630 se v písemnostech hovoří o tvrzi s pivovarem. Po ovdovění se Anna Marie znovu vdala za Petra Rašína z Rýzmburka, který je zakladatelem zámeckého parku. Petr Rašín byl jedním z nejvýznamnějších majitelů panství, který zastával velmi významné královské úřady. Zastával úřad královského rady a hejtmana celého boleslavského kraje. Po smrti Anny Marie se majetku ujímá její syn Václav Jiří Rašín z Rýzmburka, který panství Domousnice rozšiřuje a přikupuje k němu další vesnice. V roce 1710 umírá a je pohřben v nedalekých Řitonicích. Majetek přechází na jeho syna Josefa Hynka, který ovšem o panství přichází pro nesplacené dluhy. V roce 1750 se novými majiteli stávají Scherzerové z Kleinmühlu, ti však na panství hospodaří jenom do roku 1785, kdy se novými majiteli stávají Půlpáni z Feldštejna. Ti drží panství až do poloviny 19. století. Ke konci 19. století patřili Domousnice průmyslníkovi Augustinovi Schrolovi a po jeho smrti jeho dědicům. V létě roku 1911 navštívila zámek česká operní pěvkyně Ema Destinnová. Dalším majitelem se stává český politik, poslanec v Praze a rakouského sněmu Jindřich Maštálka, ten zde v letech 1917–1926 provádí jedny z posledních stavebních úprav. Zemřel v zámku, který byl po jeho smrti prodán. V socialistické éře sloužil zámek jako rekreační středisko Svazu invalidů. V dnešní době je zámek v soukromém držení. Vedle zámku jsou rozsáhlé sklepy, které jsou ve tvaru písmene L a jsou dost těžko přístupné po strmých schodech. Podle místní tradice jde o pozůstatky pivovaru. Zámek je dvoukřídlá budova, kde je jižní křídlo dvoupatrové a vedlejší severní křídlo jednopatrové. Zámek má mansardovou střechu. Interiéry mají bohatě zdobené stropy, vnitřní schodiště a původní krby.