kostel sv. Jiljí

Existence kostela je doložena již od 14. století. Původně byl patrně dřevěný a ve 2. polovině 17. století byl zbarokizován. Jedná se o obdélnou, jednolodní stavbu se čtvercovým presbytářem, k němuž po severní straně přiléhá sakristie. Má průčelní věž. Stěny kostela jsou hladké, okna jsou obdélná se segmentovými záklenky. Věž je jednopatrová s cibulovou bání a má hlavní portál s kamennou šambránou. Uvnitř je křížově sklenutá předsíň. Presbytář a sakristie jsou sklenuty křížovou klenbou, zatímco loď má plochý strop. Dřevěná kruchta spočívá na jónských sloupech. Zařízení kostela pochází ze 17.-19. století. Hlavní oltář je raně rokokový, rámový. Na oltáři je původní obraz sv. Jiljí a sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa z období kolem r. 1740. Dva boční oltáře jsou rámové, raně rokokové. Jeden boční oltář je zasvěcen sv. Josefovi a nacházejí se na něm sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Druhý boční oltář je zasvěcen Panně Marii a jsou na něm sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Isidora. Jsou vesměs dílem kosmonoského sochaře Martina Ignáce Jelínka (1728-po 1815) z období kolem r. 1760. Na kredenčním oltáříku je malovaný raně barokní epitaf v sloupovém rámu s obrazem Kalvárie s donátorem. Pochází z poloviny 17. století. V lodi je raně barokní oltář Panny Marie Bolestné. Pochází asi z r. 1640. Cínová křtitelnice je z 1. poloviny 18. století. Na zpovědnici se nachází soška sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. století. Sochy českých patronů jsou z 19. století. Varhany do kostela instaloval r. 1862 Josef Prediger (1812-1891), varhanář z Albrechtic v Jizerských horách. Stroj byl opravován r. 1890 a pak v 1. polovině 20. století. V r. 2011 došlo vzhledem k nevyhovujícímu, někdy až havarijnímu technickému stavu staveb mezi Římskokatolickou farností Markvartice u Sobotky a Obcí Markvartice k dohodě a darovací smlouvou byl celý soubor staveb převeden do majetku obce. Mobiliář umístěný v interiéru kostela zůstal v majetku farnosti, která i nadále může prostory užívat k církevním obřadům. Kostel míval poblíž roubenou dvoupatrovou zvonici z 2. poloviny 17. století, která však již zanikla. V areálu kostela se nachází také márnice či kostnice. Kolem kostela býval totiž hřbitov ohraničený po celém obvodu kamennou zdí, v níž jsou na severní a severovýchodní straně menší kovové vstupní branky. Hřbitov byl užíván do r. 1911, kdy byl na jihozápadním okraji obce zřízen hřbitov nový. V té době došlo také k posledním stavebním úpravám interiéru kostela. Na podzim r. 2011 před započetím opravy márnice byly objeveny kosterní pozůstatky pocházející z období před 2. polovinou 19. století, které zde byly uloženy a zakryty pod břidlicovou navážkou zřejmě z období výměny střešní krytiny. Za dohledu archeologů a antropologů došlo od podzimu 2011 do srpna 2012 k vyklizení prostoru. Poté byla část ostatků o objemu cca 8 m³ navrácena v květnu 2014 do zrekonstruované márnice, čímž se z márnice stala také kostnice. Zbytek kosterních ostatků o objemu cca 25 m³ byl pohřben do společného hrobu na současném místním hřbitově. V r. 2014 byla dokončena první etapa oprav zahájených obcí ze získaných dotací. Zatím byla rekonstruována kostnice a část přilehlé opěrné zdi. Opravy ohradní zdi pokračují i v současnosti. Kostel sv. Jiljí je stále kostelem farním, avšak farnost Markvartice u Sobotky je nyní administrována ex currendo farností při děkanství Libáň. Sobotní bohoslužby se zde konají jednou měsíčně.