kostel sv. Petra a Pavla

Dvoupatrový dům čp. 117/II ve své hmotě ukrývá jednu z nejstarších staveb v Rokycanech –středověký kostel sv. Petra a Pavla, připomínaný jako kaple roku 1409. Listina z roku 1414 stvrzuje, že kaple náleží klášteru. Původ stavby může ale být podle D. Líbala a M. Heroutové ještě starší, románský. V pohusitské době byl kostel sv. Petra a Pavla jediným katolickým chrámem v Rokycanech. Podle zprávy rokycanského děkana Ladislava Frosina z roku 1677 měl kostel dva zvony, dva oltáře, nové krásné varhany, vlastní albu a kasuli pro mši. Kolem kostela byl hřbitov. Rozeznatelný je na Wernerově vedutě Rokycan z 1. poloviny 18. století. 12. září 1784, stejně jako celé město, vyhořel. Roku 1785 byla ruina provizorně zajištěna. V roce 1789 byl kostel zrušen. Na jeho místě vyrostl velký obytný klasicistní dům. Při stavbě využil zachovalých zdí kostela i ohradní zeď hřbitova, která se proměnila na ohradní zeď zahrady. V 19. století patřil dům rodině Srůčků, po nich jej vlastnila rodina Topinkova. Po 2. světové válce dům postupně zchátral a nebýt jeho památkové hodnoty, patrně by neunikl demolici. Stavebně-historický průzkum v 70. letech 20. století potvrdil, že obsahuje části zdí původního kostela. Zjistilo se, že kostel měl značné rozměry, jeho loď přesahovala i na dnešní nádvoří domu. V jižním traktu se mohly dochovat i fragmenty původního románského zdiva. Rekonstrukce domu začala v roce 1974. V odhaleném zdivu byla objevena torza 3–4 kostelních oken, jak na severní tak na jižní straně. Ukázalo se, že celý dům je tvořen středověkými zdmi bývalého kostela. Dnes je v soukromých rukou a je užíván k bydlení.