Nebílovy

Racek vyženil s manželkou Annou blízké Netunice a jeho syn Vilém založil rod Netunických z Nebílova. Na počátku 15. století drželi zdejší statek Nebílovští z Drahobuze. V r. 1544 vlastnil Nebílovy Vojtěch, který měl tři dcery, z nichž je získala Mariána, provdaná za Ladislava Běšína z Běšin. V poslední čtvrtině 16. století držel Nebílovy Jan Hradištský z Hořic, kterému připadlo blízké vlčtejnské panství. Po jeho smrti je zdědila manželka Anna z Michnic, jež statek prodala r. 1604 Mariáně Kokořovcové ze Svárova na Šťáhlavech. Tehdy byly Nebílovy poprvé spojeny se Šťáhlavami. Po Mariánině smrti r. 1624 se její synové o majetek rozdělili a Nebílovy dostal Kryštof Karel Kokořovec. Při dělení se poprvé připomíná zdejší tvrz, která byla kamenná a stála v zadním traktu dnešního zámku. V r. 1673 koupil Nebílovy od dědiců Jana Adama Kokořovce Servác Engel z Engelflusu. Avšak o 12 let později je jeho synové prodali Janovi Jindřichovi Kokořovci z Kokořova, který panství připojil k Šťáhlavům. Ale již r. 1705 koupil Nebílovy i Netunice generál Benátské republiky, pocházející z Pruska, hrabě Adam ze Steinau († 1712). V r. 1715 prodala jeho dcera Antonie, provdaná za hraběte z Vrtby, statek Antonii Černínové z Chudenic, která opět připojila Nebílovy ke Šťáhlavům a vytvořila tu panství pro svého syna Františka Antonína. Adam Steinau se rozhodl postavit na místě nepříliš rozsáhlé renesanční tvrze nový, reprezentativní barokní zámek. Stavba byla zahájena v r. 1706 a navrhl ji plzeňský stavitel Jakub Auguston mladší, pravděpodobně podle předlohy významného architekta J. L. Hildebrandta. Jde o zajímavě řešený objekt, složený ze dvou podkovitých trojkřídlých jednopatrových budov, otevřených proti sobě a spojených arkádovými chodbami a terasami, které jsou však dnes zničené. Ve středu průčelního traktu je masivní věž, v jeho nádvorní straně je v přízemí i v patře arkádová lodžie s půlválcovým pavilónem ukončeným štítem. Střed zadního traktu, rovněž pročleněný arkádovou lodžií, je zvýrazněn prostupujícím pavilónem a arkádami v patře, jímž se vchází do rozsáhlého prostoru monumentálního schodiště. Po dokončení stavby byla k zámku připojena zahrada, obehnaná obvodní zdí s ozdobnými kapličkami. J. Auguston použil při stavbě zadního traktu i budovy renesanční tvrze. Stavbu zámku v podstatě dokončila nová majitelka Antonie Černínová z Chudenic, jak o tom svědčí její alianční znak v nádvorním průčelí zadní budovy. Po předčasné smrti Františka Antonína Černína získal velkostatek r. 1739 jeho vzdálený příbuzný Heřman Jakub Černín († 1784). Protože nový majitel měl sídlo ve Šťáhlavech, nechal nebílovský zámek pustnout. Teprve jeho syn Jan Vojtěch dal asi v l. 1785 - 1789 zámek znovu značným nákladem opravit a v zadním traktu přestavěl hlavní sál a kapli. V té době také stavěl zámek Kozel u Šťáhlav. Interiér nebílovského zámku, zejména jeho slavnostní sál, pokryl malbami znázorňujícími fantastickou tropickou krajinu Antonína Tuvora. Jan Vojtěch Černín zemřel bezdětný a šťáhlavsko-nebílovské panství zdědil jeho prasynovec Kristián Valdštejn-Vartmberk. K nebílovskému panství patřily vesnice Borek, Chválenice, Losiná, Milínov, Nebílovy, Netunice, Předenice, Olešná, Žákava a Želčany. Nový majitel však nechal zámek zchátrat, protože centrum panství bylo ve Šťáhlavech,a tak objekt propadal pomalu zkáze. Dnes patří státu a je postupně obnovován, aby mohl sloužit kulturním potřebám..