
Hrad Homberk stával v místě dnešní Vísecké skály. Pojedete-li z Příkosic na Vísky po místní komunikaci, odbočíte na křižovatce vpravo směr Vísky a asi po 500 m bude po pravé straně polní cesta, kterou nemůžete přehlédnout. Stojí u ní křížek. Touto cestou, která mírně stoupá se dáte k lesu. Asi 50 m od místa, kde po levé straně cesty začne les, je pěšina. Ale pokud na začátku lesa v prvních 50ti m odbočíte doleva kdekoliv, dojdete po 200 m ke skále.
Počeštěním cizího jména pak vznikl název Homberk. Poprvé se jméno hradu objevuje v predikátu Heřmana z Homberka, jmenovaného roku 1284 mezi pány, kteří stáli proti Závišovi z Falkenštejna. Heřman z Homberka je dále zmiňován v listině z roku 1298 týkající se podacího práva k jednomu z pražských kostelů a ještě jednou roku 1315 spolu s Vilémem Zajícem z Valdeka a Protivou z Rožmitálu, kdy stál na straně krále v jeho rozepři s Jindřichem z Lipé. Historie hradu a jeho pánů je velmi bohatá a proto se přesuneme o několik desetiletí dopředu. Na podzim roku 1406 dal král Václav lV. rozkaz oblehnout hrad, jelikož posádka dělala loupeživé výpravy do okolí. Obležení trvalo do února roku 1407. Zda byl hrad dobit není známo. Roku 1457 byl hrad zřejmě již pustý, protože se mluví pouze o Homberském zboží..
letech věku je uváděn jako pustý. Jádro patrně zaujalo vrchní část skalního útvaru, jehož nížeji položenou severovýchodní stranu poškozenou zřejmě novověkou těžnou mohlo zaujmout menší předhradí. Hlavním stavebním materiálem bylo velmi pravděpodobně dřevo..
Z jeho zdí, jež tu bylo vidět ještě asi před 100 lety, zůstalo jen rozházené kamení. Pod skalisky, na západní straně, se uchovala obloukovitá hráz. Na nejvyšší skále snad stávalo věžovité stavení, o ostatních stavebních formách hradu nevíme nic. O vzniku hradu se nedochovaly žádné zprávy. Z l. 1284 a 1298 existují zmínky o rytíři Heřmanovi z Homberka, hrad patřil asi jedné z větví rodu Buziců. Kolem poloviny 14. století tu seděl Jan z Homberka a po něm jeho tři synové. Hrad se poprvé připomíná v r. 1368. Homberští páni měli jen několik poddaných v Příkosicích a Vískách a chudli přílišným rozrodem (jedna ze tří dcer Janova syna Jaroslava se dokonce vdala za koláře v Plzni). Vedli však zřejmě bujný, násilnický život. Dva z nich byli zabiti při rvačkách se sedláky, a to o posvícení v Trokavci a kdesi v Rokycanech. Kromě toho se někteří spolčili se silničními lapky, jako Heřman z Homberka, který byl koncem 14. století při loupeži dopaden lidmi pána z Rožmberka, odsouzen a sťat. Na rozhraní let 1406–1407 proto hrad Homberk oblehlo královské vojsko a jeho majitele Sezemu z Homberka zajalo; později byl popraven. Ostatní prokázali svou nevinu a uhájili homberské zboží před konfiskací králem. Panství patřilo pak skoro do poloviny 15. století jejich potomkům. Z nich někteří vstoupili do služeb bohatých českých pánů, jako Zbyněk z Homberka u Přibíka z Klenové a jeho syn u Zbyňka Zajíce z Házmburka. Kolem poloviny 15. století Homberští vymřeli a jejich zboží připadlo jako odúmrť králi. Jiří z Poděbrad je r. 1457 postoupil Bedřichovi z Donína, který se už předtím v jeho okolí zakoupil. V té době hrad, nevyhovující novým nárokům šlechty na pohodlnější bydlení, rychle pustl a před koncem 15. století zanikl..