Památník Strousbergovy železnice

První pozůstatky dráhy je proto možné objevit až na jihovýchodě od současné zástavby obce Dobřív a hranice lesa, kde se nachází výrazný 2 metry vysoký násep. Další pozůstatky dráhy nacházíme východně od obce Dobřív na okraji lesa u autobusové zastávky Dobřív–chaty. V tomto navazujícím úseku přechází těleso dráhy z náspu do zářezu, ve kterém pokračuje až k Lednému potoku. Most přes potok patrně nebyl postaven. Poté trať pokračuje mělkým zářezem a v jednom místě se dokonce rozšiřuje do podoby rozestavěné tříkolejné stanice. Následně těleso dráhy přechází na násep a směřuje k silnici II/117 Dobřív-Strašice, kterou kříží na pravou stranu lesního komplexu. Dále následuje úsek dráhy, který přechází v zářez 365 m dlouhý a 13 m široký. Na protější straně silnice II/117, pod horou Vlč, stojí u komunikace dochovaný drážní domek. Posléze těleso dráhy přechází ve 2 až 3 m vysoký násep se zbytky ostění bývalého kamenného propustku. Údolní nivu řeky Klabavy dráha přetíná opět po širokém náspu vysokém 3 m. Most přes Klabavu nebyl realizován. Dráha posléze místní komunikaci překračovala a na opačné straně silnice v obci Strašice lze spatřit mělký zářez. Trať vedla dále přes obec Strašice s odbočkou k železárně, kam vlaky zajížděly úvratí. Poté se dráha odkláněla k jihu, aby obešla hřbet na jižním okraji obce Strašice. Posléze pokračování traťového tělesa s prohlubněmi po pražcích můžeme spatřit až v blízkosti Tisého rybníka jižně od vsi Smolárna. Další dobře zachovaný úsek drážního tělesa lze identifikovat severovýchodně od obce Těně. Jedná se o 1,5 km dlouhý lesní úsek patřící k těm nejlépe dochovaným. Terén dráhy je vyrovnán na mnoha místech pomocí svahových odřezů a řešen náspy s výškou 1 až 3 m, přerušený v místech bývalých propustků. Největší zajímavostí tohoto úseku jsou velmi dobře znatelné prohlubně po pražcích, které dokládají jeho provozuschopnost mezi lety 1871–1875. Zajímavostí je rovněž místo, kde se trať větví, poněvadž šlo o jednokolejku, měly se v tomto místě soupravy míjet. Trať posléze směřovala kolem vrcholu Hromovky nad obcí Zaječov (577 m n. m.), kde se nacházela soustava důlních děl. Odtud dráha mírně klesala k severozápadu, aby obloukem po vrstevnicích obešla zmíněný vrchol. Severněji nad obloukem jsou dobře patrné zalesněné haldy vyváženého odpadu z těžby železné rudy a nad zahradami domů v obci Zaječov, asi 150 m pod hranicí lesa, opět nacházíme pozůstatky drážního tělesa v podobě náspu v úseku dlouhém 185 m. Ve 2 m vysokém drážním tělesu se nachází čtvercový propustek o šířce 95 cm. Propustek je vyzděn z kamenných desek. Odtud železnice vedla otevřenou krajinou k jihozápadu po pravém břehu drobného vodního toku Milina ústícího pod stejnojmenným kopcem a obešla po západním okraji obec Olešná, kde při jižním okraji obce lze vidět 3 až 6 m vysoký násep a odtud pokračovala na severozápad. Další zajímavý, 2,5 km dlouhý úsek trati nacházíme v lesním celku pod vrchem Hřebeny (566 m n. m.) Trať zde nejprve vede na nevýrazném náspu a posléze přechází za výrazného klesání do zářezu s hloubkou až 11 m. U stávající hájovny V Dubině, původně strážního domku, se nacházelo druhé traťové zaústění cca 2 km dlouhé odbočky do dnešní železniční stanice Kařízek. Další dochovaný úsek dráhy lze najít pod Kařízskou horou (567 m n. m.) na jihovýchodní straně obce Kařez, kde se nachází v podobě mělkého zářezu přecházejícího pozvolně v násep místy vysoký 2 m. V úseku byly pozorovány tři čtvercové propustky. Dráha se pozvolna stáčí k severozápadu, kde se kříží u bývalého motorestu Tři sudy se silnicí II/605 Kařez-Cerhovice. Za silnicí trať pokračuje po upraveném náspu vysokém 6 až 7 m k dálnici D5. Ještě předtím překonává po zachovalém dvouobloukovém mostu z pískovcových kvádrů elektrizovanou dvoukolejnou trať Praha–Plzeň. Celková délka mostu činí 47,6 m, šířka je 7,75 m a v nejužším místě mostu 5,8 m. Vedle mostu v náspu se nacházel segmentově zaklenutý propustek, nyní zabetonovaný. Na protější straně České západní dráhy se dochoval drážní domek. Za dálnicí D5 byl projektován levotočivý oblouk a třetí odbočka směřující za výrazného stoupání do kamenolomu na vrchu Borek (520 m n. m.). Hned za odbočkou lze v otevřené krajině nalézt krátký svahový odřez tvořící mez, na který přímo navazuje 200 metrů dlouhý zarostlý zářez hluboký 3 m. Další zbytky trati lze pozorovat v osadě Pětidomí v podobě 1 m vysokého tělesa náspu porostlého dřevinami se značně poškozeným kamenným propustkem obdélníkového profilu. Odtud se železnice mírným obloukem stáčela k severozápadu, avšak v zahradách chatové oblasti se těleso dráhy nedochovalo. Následující dobře zachovalý úsek nacházíme nad Čápským rybníkem v podobě náspu vysokého 1,5 m se zachovalým propustkem. Propustek byl vystavěn z kamenných desek o půdorysných rozměrech 1,6 x 1,1 m, výšky 30 cm. Postupně těleso dráhy je v terénu takřka neznatelné, jelikož ho představuje mírný terénní zářez ve svahu podél Zbirožského potoka. Poslední náznak trasování dráhy lze objevit na pravém břehu Podzbirožského rybníka u města Zbiroh, kde železnice kopíruje trasu současné komunikace procházející podél prvních zbirožských domů zářezem ve skále. Dráha pak pokračovala k bývalé železárně v osadě Františkov u Zbirohu, kde její terénní relikty zanikly pozdější zástavbou rodinných domů. Strousbergova železnice představuje unikátní památku dopravně-inženýrského stavitelství. Její pozůstatky jsou sice uvedeny v památkovém katalogu, avšak jejich památková ochrana nebyla nikdy vyhlášena ..

železárnu v osadě Františkov u města Zbiroh, ocelárnu a válcovnu na Borku u obce Kařez, vysoké pece v obci Strašice a koksovny u města Mirošov. Hlavní ložiska železné rudy se tehdy nacházela při této dráze v obci Zaječov pod vrchem Hromovka, v okolí obce Strašice a nedílnou součástí panství byla také bohatá ložiska černého uhlí u města Mirošov. Dráha měla být dlouhá cca 27 km včetně tří odboček. V roce 1873 došlo k jejímu napojení na Českou západní dráhu pomocí odbočky směřující do současné vlakové stanice Kařízek. Druhé napojení této železniční dráhy mělo být v uhelné pánvi severně od města Mirošov, kde již od roku 1869 končila tehdejší vlečka Mirošovské těžařské společnosti. Než však došlo k dokončení železnice, postihl podnikatele v roce 1875 krach. Proto nebyla dráha nikdy v plném rozsahu zprovozněna a v úseku Dobřív–Mirošov k zahájení stavebních prací vůbec nedošlo. Jedinou výjimkou celé dráhy byl izolovaný úsek, spojující nákladiště železné rudy v obci Zaječov a v okolí Tisého rybníka u obce Strašice s odbočkou do železáren v obci Strašice, provozovaný v letech 1873–1875. Strousbergova železniční dráha měla v době vzniku propojit válcovnu ve Františkově u Zbiroha, ocelárnu a válcovnu v Kařezu, vysoké pece ve Strašicích a koksovny v Horách u Mirošova. V r. 1873 mělo dojít k napojení na již zprovozněnou Českou západní dráhu pomocí odbočky směřující do dnešní vlakové stanice Kařízek, tehdy pojmenované jako „Stadt Zbirow“. Druhé napojení této železniční dráhy mělo být v mirošovské uhelné pánvi, kde již od r. 1869 končila tehdejší vlečka Mirošovského těžařstva kamenného uhlí. Odtud mělo dojít k dalšímu propojení železářských závodů až do Sedlce u Starého Plzence. Jednotlivé úseky Strousbergovy železnice představují unikátní soubor dráhy v různých fázích dokončenosti, jelikož než došlo k jejímu úplnému dokončení, dostihl podnikatele v roce 1875 krach a následně byl jeho majetek rozprodán. Proto tato jízdní dráha, ač srovnatelná s parametry hlavních tratí, nebyla nikdy v plném rozsahu zprovozněna a v úseku Dobřív–Mirošov k zahájení stavebních prací nedošlo dokonce vůbec. Jedinou výjimkou celé dráhy byl izolovaný úsek, spojující nákladiště železné rudy v Horním Zaječově a v okolí Tisého rybníka u Strašic s odbočkou do železáren ve Strašicích, provozovaný v letech 1871–1875 v rámci místních železářských provozů..