
Na hradní věži Radyně se v letních měsících přechodně vyskytují létající mravenci. Provozovatelé hradu se návštěvníkům omlouvají za případné nepříjemnosti.
Hrad založil před rokem 1361 Karel IV., který mu též dal od svého jména odvozený název. Ten se však tentokrát neujal. V husitských válkách byl hrad zastaven a koncem 15. století zpustl. Jako pustý se poprvé připomíná k roku 1558. Hlavní stavbou hradu byl – podobně jako na nejspíše o něco starším Kašperku – obdélný palác, srostlý na kratších stranách se dvěma obytnými věžemi. Jedna z nich, doposud dobře dochovaná, byla čtverhranná a druhá polookrouhlá. Hlavní obytné plochostropé prostory se nacházely v prvém a druhém patře a v jejich sestavě nalézáme i dvě roubené komory. Horní úrovně obou věží spojovala chodbička v konstrukci krovu. Skalnatý vrchol kopce neumožňoval stavbu pravidelného opevnění okolo paláce s věžemi. Před čtverhrannou věží ležel nevelký, hradbou opevněný čtverhranný dvorek s cisternou a dnes zaniklou zástavbou. Do paláce se z něho vcházelo po můstku na pilířích přistavěných k jeho boku.… číst dále
Báječné poklady radyňské, uložené v podzemních sklepeních, nashromáždil prý zakladatel hradu Raden, bohatý rytíř, vzbuzující však hrůzu, neboť měl šeredné, znetvořené uši. Zle bylo s dívkou, jež se mu zalíbila. Stala-li se jeho ženou, tu děcko, jež mu povila, mělo touž zrůdnost jako rytíř sám. A Raden, šíleje z toho hrůzou a vztekem, zabil pak ženu i svoje dítě. Za to ho měla stihnouti věčná, pekelná muka. Leč krutý Raden dal se ke konci svého života na pokání, činil mnohé bohulibé skutky, a proto byl vzat na milost. Byl potrestán jen tím, že byl zaklet ve svůj hrad. Musí tu po smrti blouditi, dokud někdo z jeho příbuzenstva nezasedne na papežský trůn. K službě na Radyni byl mu dán jiný zloduch – černý Hanuš, který s ním a s černým psem radyňské poklady střeží. Kronikář Beckovský, zaznamenávající události své doby i pověsti tehdy rozšířené, napsal ve své „Poselkyni starých příběhů českých“: „Na vrchu spatřuje se pustý hrad… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.