Hrad Radyně, Starý Plzenec

Zřícenina hradu založeného v pol. 14. stol. Karlem IV. V husitských válkách hrad zastaven a koncem I5. stol. zpustl. V 16. stol. opuštěn. Postupně opravován.

Pohled od jihozápadu

© Jiří Cukr, 08/2000

Zříceniny hradu na vysokém dominantním kopci u Starého Plzence prostě nelze přehlédnout.
Pod hradem u nádraží je hospoda u Frankensteina, kde teda vůbec dobře nevaří. Název je smyšlený z důvodu podobnosti obsluhujícího personálu.

28.5. 2002

turistické

Upozornění - létající mravenci

Na hradní věži Radyně se v letních měsících přechodně vyskytují létající mravenci. Provozovatelé hradu se návštěvníkům omlouvají za případné nepříjemnosti.

21.3. 2013

Ve věži hradu Radyně je otevřena pohádková audiovizuální expozice s tajemnými bytostmi o hradě Radyni.

Eva Vlachová, 24.4. 2008

historie

Hrad založil před rokem 1361 Karel IV., který mu též dal od svého jména odvozený název. Ten se však tentokrát neujal. V husitských válkách byl hrad zastaven a koncem 15. století zpustl. Jako pustý se poprvé připomíná k roku 1558. Hlavní stavbou hradu byl – podobně jako na nejspíše o něco starším Kašperku – obdélný palác, srostlý na kratších stranách se dvěma obytnými věžemi. Jedna z nich, doposud

28.5. 2002

Starý plzeňský hrad jako sídlo královských úředníků byl po polovině 13. století v důsledku politických i správních přeměn českého státu opuštěn. Bylo však potřeba spravovat rozsáhlý královský Újezd a střežit obchodní cesty. Proto Karel IV., který se snažil po nepevné vládě Jana Lucemburského posílit panovnickou moc, založil na protilehlé skále nový hrad. Ani toto místo nebylo neobydlené. Kromě

Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985, 28.6. 2009

pověsti

Radenovy poklady

Báječné poklady radyňské, uložené v podzemních sklepeních, nashromáždil prý zakladatel hradu Raden, bohatý rytíř, vzbuzující však hrůzu, neboť měl šeredné, znetvořené uši. Zle bylo s dívkou, jež se mu zalíbila. Stala-li se jeho ženou, tu děcko, jež mu povila, mělo touž zrůdnost jako rytíř sám. A Raden, šíleje z toho hrůzou a vztekem, zabil pak ženu i svoje dítě. Za to ho měla stihnouti věčná,

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002

Černý Hanuš

Za sto let po smrti krutého Radena ubytovalo se v opuštěném hradě pět bratrů se svou sestrou, kteří museli uprchnouti z rodného hradu. Ačkoliv byla Radyně v rozvalinách, žili tu šťastně a spokojeně, lovíce v lesích zvěř a v řekách chutné ryby. Nečítali dní, chtěli takto žíti do smrti. Neblahá příhoda zakončila však nenadále tato šťastná, bezstarostná léta. Když se jednoho dne vraceli z lovu, zahlédli

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002

Nežertujte s Hanušem

Do plzeneckého mlýna zavítali dva veselí krajánkové. Odložili rance, vešli do mlýnice, kde bylo právě několik vesničanů zabráno v hovor o pokladech na hradě Radyni. Předstihovali se v líčení hrůz, jež tam zažili, vyprávěli o Radenovi i o černém Hanušovi, který – ačkoliv je neviditelný – hází kamením po hledačích pokladů a vyprovází je bitím z hradu. „Chachacha,“ zasmál se od plic mladší z

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002