Areál od jihu
© Ivan Grisa 03/2010
Kostel stojí na ostrohu nad soutokem Mže a Úslavy, kterým oficiálně (i přes odpor plzeňského magistrátu) vzniká Berounka. Příjezd autem je možný asi 200 m nad kostel (křižovatka Potoční - Nad Týncem - Ke sv. Jiří). Pěšky od nejbližší zastávky MHD Zábělská (konečná trolejbusu 16) ulicí Ke sv. Jiří, Chmelovou, Potoční a znovu Ke sv. Jiří asi 1200 m k severozápadu nebo po žluté turistické značce přes ulici U panského dvora (mírně delší). Ulice Ke svatému Jiří je přerušena pražskou železniční tratí, na níž se nachází i železniční zastávka Plzeň Doubravka (asi 600 m od kostela).
Kostel je přístupný během bohoslužeb (neděle od 9.00).
Kostel svatého Jiří v Plzni - Doubravcestoletí slovanské hradiště. I po jeho zániku kolem roku 900 přežily některé osady v okolí. Archeologické nálezy svědčí o tom, že u dnešního kostela existovalo kolem poloviny 10. století již křesťanské pohřebiště. Pulkavova kronika uvádí jinde nedoloženou zprávu o založení benediktinského konventu v zimě 992/993 v místě zvaném Kostelec v okolí (Staré) Plzně svatým Vojtěchem. Jedná se zřejmě o nedoloženou fabulaci, odporující doloženým Vojtěchovým pobytům a založení břevnovského kláštera. Jen odtud vychází i hypotéza o prvotním mariánském zasvěcení kostela. Nejstarší podoba a funkce dnešního kostela je nejistá. Nelze vyloučit ani jeho vznik jako vlastnické kaple feudálního sídla na přelomu 10. a 11. století, neboť prostor dnešní lodi byl prokazatelně podélně přepažen a částečně (?) patrový. Souvislosti s panským sídlem by odpovídalo i zasvěcení rytířskému světci Jiřímu. Areál byl zcela jistě opevněn příkopem, napouštěným z Úslavy. Nejpozději ve 12. století získali zdejší podací právo břevnovští benediktini, což bylo zřejmě jedním z pramenů výše uvedené pověsti. Někdy ve 14. století došlo k odstranění dělící stěny a patra a objekt se změnil na klasický (byť opevněný) kostel. Ten sloužil potřebám osídlení, které se v několika etapách přesouvalo a rozrůstalo či téměř zanikalo v prostoru dnešní Doubravky. Od počátku 16. století se prostor dostal do zájmu města Plzně, což vyvrcholilo převzetím podacího práva roku 1565. Kostel prošel pod městskou správou řadou úprav (zejména barokizace ve II. čtvrtině 18. století a puristická úprava 1912–13), v letech 1863–1905 byl ve třech vlnách rozšířen hřbitov. Přitom zanikla i stará kostelní škola, od roku 1849 hrobnický domek. Nedostatek prostoru na původním malém hřbitově řešila od II. čtvrtiny 18. století barokní kostnice severně od kostela. Zatím poslední opravou kostel prošel v 90. letech 20. století, hřbitov je stále funkční. Kromě mnoha honosných hrobek významných plzeňských rodin na něm zaujme náhrobek Stanka Vodičky, jednoho z vůdců Rumburské vzpoury, popraveného po jejím potlačení roku 1918..
|
Přihlášení |
