Rovný

V 16. století totiž odlehlá ves postupně upadala a k jejímu definitivnímu opuštění došlo za třicetileté války. V 17. století se již uvádí pouze dvůr a mlýn, zvaný Lhotský. Velmi zajímavé pozůstatky tvrze, chráněné rybníky, byly postaveny na umělém pahorku na dně údolí a zabezpečeny dochovaným vodním příkopem. Na povrchu tvrziště jsou ale dnes patrné jen velmi malé zbytky zdiva a terénní hrázky a nerovnosti, které umožňují poměrně přesně rekonstruovat původního šlechtického sídla. Tvrz byla přístupna od jihu branou zataženou do hlavní obvodové hradby. V severovýchodním nároží zřejmě stávala věžovitá obranná stavba, zatímco hlavní obytnou budovou sídla byl dvoudílný věžovitý palác na protější straně areálu. Dle rekonstruované dispozice je možné klást vznik tvrze do druhé poloviny 14. století.

Z nepatrných pozůstatků, které se po tvrzi dodnes zachovaly, tj. základů zdí, sklepů a valů, usoudil A. Sedláček, že byla vybudována na půdorysu přesného obdélníka, obehnaného hradbou. V jeho západní části stálo při hradbě nejspíše jednopatrové obytné stavení rovněž obdélníkové a při něm v jižní hradbě brána do obdélného nádvoří, zúženého patrně dřevěnými hospodářskými stavbami. Ve východním nároží hradby chránila tvrz štíhlá čtyřhranná věž. Celek byl obklopen příkopem, na jeho vnější straně valem a za ním vodou či bažinou. Přes příkop, který se naplňoval vodou, vedl k bráně most, zčásti patrně padací. Nejstarším známým držitelem tvrze byl Mikuláš (Niklín) z Rovného, který se tu připomíná kolem r. 1367. V r. 1379 vlastnil tvrz Martin (Mach) z Rovného a po něm jeho syn Mikuláš, farář v nedaleké Lhotě poo Radčem. R. 1410 držel tvrz Rovný i ves Rovensko Vojslav Vlk z Miletic, v r. 1414 Oldřich z Vlkova. Od r. 1418 patřila tvrz Rovný Lvíkovi z Jivjan, v době husitské straníku císaře. Zikmunda a obránci Plzně při jejím obležení husitskými vojsky v l. 1433- 1434. Posledním známým samostatným majitelem tvrze byl v r. 1486 Václav Gut z Dubňan. Ves Rovensko byla vypleněna za domácích válek v době Jiřího z Poděbrad. Koncem 15. století bylo zdejší zboží připojeno k Libštejnu a v r. 1540 byly už tvrz i dvůr pusté. Zůstal jen mlýn a část vsi. Kdy a proč tvrz i část vsi zanikly, přesně nevíme. Tvrz zřejmě proto, že po připojení k Libštejnu přestala být sídlem vrchnosti, nebyla udržována a pustla. R. 1573 prodal Kryštof z Valdštejna zboží Lobkovicům na Zbiroze a za nich zanikl i zbytek vsi.

Nad touto pustinou jest rybník naaschvál jen proto udělaný, aby se vodou jeho příkopy tvrze nadýmati mohly. Na západní straně jest hráz rybníka sedlovitě snížena, aby tudy voda odtékala. Pod samou hrází jsou močálovité příkopy zavírající čtverhranné tvrziště, jehožto rozdělení a upravení posud v základních zdech jest patrné. Dobře ještě viděti jest, jak od hráze šla cesta až k příkopu, kdež byl most a vedl k bráně naproti ležící a v dlouhé hradbě umístěné. Tvrz skládala se z nepříliš prostranného dvora, který bezpochyby zúžen býval dřevěnými přístavky. Severní třetinu tvrziště zabíral dům v obdélníku založený, v jihovýchodním rohu stála štíhlá čtverhranná věž, aby i tato strana nebyla bez obrany. Nad „pustým zámkem“ a nad rybníkem jest dlouhá prohluběň a zbytky sklepa, kdež bezpochyby stával dvůr; nad tím říkají pustá ves a dalšímu položení na Rovensku. Mezi lidem povstala pověsť, že zbořena ta ves od Švédů. To však není pravdivo, neb již před tím byla ves pusta, ale ovšem to může platiti o mlýně. Strany toho vypravuje se v pověsti, že mlynář zradil Švédy, pročež tito jmění jeho vypálili, jej i se ženou k mlýnskému kolu přivázali a potom vodu na mlýn pustili (hysteron proteron). Potom prý vrchnosť zabrala grunty k mlýnu patřící, avšak ještě prý ke konci minulého století hlásil se u úřadu dědic mlýna žádaje, aby mu byl odevzdán, ale nemohl právo své prokázati. Na tvrzi této seděl r. 1367 Niklin, jinak Mikuláš z Rovného, jehož čteme mezi četnými patrony kostela Dýšinského. Jiný držitel r. 1379 byl Martin neb Mach,6) po němž zdědil statek syn jeho Mikuláš z Rovného; tento se stal r. 1400 farářem v blízké Lhotě, odkud šel pak r. 1409 do Pnětluk za faráře, a kam se potom poděl, není známo. Po smrti otce svého zdráhal se faráři v Újezdě Drahoňově zaplatiti, co mu byl zemřelý na spásu duše své a předků svých odkázaal; teprve po dlouhých přích podvolil se vyplniti, co naň uloží mocní oprávce farář Hořovský a Lvík ze Zbiroha; ti pak vypověděli roku 1407 dne 31. května, aby vydal faráři dvojí zemi u vsi Cetkova i se ženci, kteří by žito žali. Od Mikuláše faráře koupil Rovný Vojslav Vlk z Miletic, jenž vzal na sebe roku 1410 povinnosť, odtud nějaké platy k oltáři sv. Kateřiny v kostele Pražském a k faře Řebřické vydávati, obdržev za to arci peníze; z té příčiny zavadil také t. r. druhé své zboží. Kamenný Újezd blízko Chrastu. Svrchpsaný plat převeden jest potom na Kyšice návodem Oldřicha z Vlkova (r. 1414), jenž se stal držitelem Rovného. Od r. 1418 poroučel na tvrzi zdejší a na Újezdě sv. Kříže Lvík z Jivjan,4) jenž bývav někdy ve službách purkrabských nyní síly a zkušenosti své propůjčoval straně katolické a věci císaře Zikmunda. Naposled připomíná se (r. 1431 byl svědkem, když opat Chotěšovský zastavil ves Litice) v knihách města Plzně, kdež měl r. 1433 dům svůj, a při obléhání téhož města r. 1434. Z dalších osudů tvrze jest nám tolik známo, že patřila r. 1486 Vácslavu Gutovi z Dubňan. tehda asi byla osada celá spustlá, čehož příčinou asi byly války náboženské, jimž blíže a dále od Plzně tak mnohá osada za oběť padla. Spustlý statek dostal se ke zboží hradu Libšteina a byl r. 1540 v takovémto stavu : tvrz Rovná byla zcela pustá jakož i dvůr poplužný, ve vsi však zůstalo několik lidí, kteří ke hradu Libšteinu platili, taktéž stál mlýn pod tvrzí a osazen byl mlynářem; příkopu okolo tvrze a rybníčku nad tvrzí se tehda ještě užívalo, onoho snad k nasazování ryb. Z dědin k Rovnému patřících zajímavé jméno měla jedna louka, řečená „na Starém Rovně,“ bezpochyby tu starší ves stávala (nyní Rovensko). Kromě toho byly v okolí louky na podolí pod Brodci, lesy Racková hora, Dlouhá, Hřebeny a Hradec. Jakým způsobem se „tvrz a ves Rovná s dvorem poplužným a mlýn slove pod Rovným“ k panství Zbirožskému dostaly (r. 1573), doloženo v dějích Biskoupek..