
Území Číčova je prvně zmiňováno r. 1272, kdy tu měl majetek chotěšovský klášter. Ves založili nejspíše počátkem 14. století Buzicové z Rožmitálu, kteří tu zřejmě měli i tvrz. I s kostelem je ves uváděna r. 1352 v souvislosti s registrem papežských desátků. Nyní má asi 180 obyvatel a je 10 km vzdálenou místní částí města Spálené Poříčí. Leží na silnici III. třídy asi 1,5 km severně od Borovna na silnici I/19 a mimo železnici a turistické značky.
Zdaleka viditelný kostel sv. Filipa a Jakuba gotického původu stojí na hřbitově v dominantní poloze při severním okraji vsi.
1352 v souvislosti s registrem papežských desátků. Je to gotická stavba z poloviny 14. století, z níž se dochovalo obvodové zdivo a triumfální oblouk. Kostel pak byl přestavován zejména v 18. a 19. století. Jednolodní stavba má trojboce zakončený presbytář. Při jižním boku presbytáře stojí nízká věž, v jejímž přízemí je sakristie. Před západním průčelím je předsíň. Na jižní straně má kostel lomeným obloukem zaklenutá okna bez kružeb. V boční zdi je malý sanktuářový výklenek, který je nahoře ve štítku zdoben kružbou. Stropy v presbytáři i v lodi jsou rovné. Hlavní oltář je novorenesanční, obraz sv. Filipa a Jakuba na něm maloval v 19. století Vilém Kandler (1816-1896). V 19. století byl také kostel zevně upraven novorománsky. Varhany instaloval r. 1882 pražský varhanář Karl Schiffner (1836-1894). Jako první farář je zmiňován r. 1380 jakýsi Heřman. Za husitských bouří v 15. stol. byla zde stojící fara zničena. Po r. 1907 byla sice postavena nová a v r. 1908 zřízena samostatná duchovní zpráva pro Číčov, Hořice, Borovno a Míšov, avšak v současné době je kostel opět filiální ve farnosti Spálené Poříčí. Pravidelné bohoslužby se zde nekonají..