městské opevnění

Město Rokycany je velmi starobylého původu. První písemná zmínka je již v Kosmově kronice roku 1110 a ve středověku patřilo do majetku pražského biskupství, později arcibiskupství.

První opevnění města vzniklo v letech 1293-1295, kdy šlo nejprve asi jen o opevnění zdejšího kostela. To je doloženo písemnou zmínkou povolující biskupovi Tobiáši z Bechyně "kopání příkopu". Samotné město bylo opevněno později. Pojednává o tom listina z 8. 7. 1399, kdy arcibiskup Olbram ze Škvorce umožnil měšťanům daňové úlevy za to, že tuto akci hradili ze svého. Tehdejší obvod hradeb činil asi 1,5 km. Do středověkého města vedly čtyři brány (Pražská, Saská, Plzeňská a Šťáhlavská) a dvě branky (fortny). Hradba byla kamenná s cimbuřím, která byla chráněna baštami buď se čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem. Mnohem později díky rozvoji palných zbraní přibyly bašty půlkruhové. Před hradbou byl asi 18 m široký vodní příkop, který napájelo několik vodních toků.

Opevnění města bylo poškozeno v roce 1421, kdy Rokycany dobyla Žižkova vojska, ale i plzeňští. K velké devastaci došlo v roce 1619, kdy Mannsfeldova armáda pobořila brány a velkou část hradeb. Roku 1639 se přičinili Švédové, ale město hradby stále opravovalo. V 18. století však obrana města již nevyhovovala, též dva velké požáry v letech 1757 a 1784 zapříčinily konec středověké podoby města.

Dochována je pouze původní Kulisová branka a branka u kostela, která však původní není. Z hradeb je možné spatřit dlouhou část u kostela a muzea, spolu s jednou baštou s klíčovými střílnami. Druhá bašta, která byla částečně přestavěna, leží v jihozápadní části města. Mnoho zbytků hradeb, ale i bašt se dodnes nachází v zídkách domů, stodol a základech domů.