kostel sv. Václava

1352 v registrech papežských desátků. Z doby před r. 1425 jsou zaznamenána i jména zdejších farářů, které dosazovali pánové z Drštky. Zřejmě během 15. století skořická fara zanikla, od 17. století byla duchovní správa zajišťována z nedalekého Mirošova. Samostatná fara byla obnovena až v r. 1854. V souvislosti s nuceným vystěhováním obyvatel při zřízení střelnice v Brdech došlo v r. 1941 také ke zrušení fary a převodu správy na děkanství v Mirošově. Po válce již samostatná farnost ve Skořicích obnovena nebyla. Gotické fragmenty jsou ve zdivu jsou patrné dodnes, zejména v presbytáři. V r. 1667 byl kostel barokně přestavěn a také vybaven interiér. Zajímavé jsou z té doby především hlavní oltář a dva postranní oltáře. Krátce po obnovení fary došlo k přemalování původně barokních oltářních obrazů plzeňským malířem Johannem Herzogem. Součástí interiéru kostela byla i kamenná křtitelnice s letopočtem 1464, která je dnes v Hradci Králové. Ve věži byly původně umístěny tři zvony, z nichž jeden byl za 1. světové války zrekvírován. Počátkem února 1939 vyhořela kostelní věž (schodiště, zvonová stolice a krov) a šindelová střecha kostelní lodi. Požár způsobily děti, které si v blízkosti věže hrály s ohněm. Přes včasný zásah několika hasičských sborů se věž zřítila a byly zničeny oba zbývající zvony. Chrámový strop však přečkal oheň jen s malou újmou a požár přečkaly i varhany a hlavní oltář. Postranní oltáře, které byly poškozeny více, opravil v r. 1946 řezbář František Charvát. V r. 1940 nechal skořický rodák a majitel známé plzeňské nemocnice MUDr. Jan Mulač opravit poničený kostel a koupil i nový zvon Václav o váze 420 kg. Druhý zvon Jan (350 kg) věnoval kostelu vlastník mirošovského velkostatku Ladislav Feirabend. Na třetí zvon Terezičku (100 kg) přispěla rodina Krátkých ze Štítova a občané z okolí. Oprava kostela a vysvěcení zvonů se uskutečnily v r. 1940. Při německém záboru Skořic do vojenského prostoru však byla farnost zrušena a dva větší zvony opět zrekvírovány pro válečné účely. Nejmenší zvon Terezička byl ukryt po dobu války v zámecké věži v Mirošově. Kostel byl během okupace opět poničen, ale zásluhou finančního příspěvku MUDr. Mulače mohl být po válce pro věřící slavnostně znovu otevřen u příležitosti svatováclavské pouti 28. září 1945. Kostel i sousední budova fary č. p. 1 jsou od r. 1958 památkově chráněny. V r. 2000 nechala obec Skořice za přispění mnoha sponzorů zhotovit dva nové zvony, které byly slavnostně vysvěceny 23. září 2000. Kostelní loď je obdélného půdorysu, s polygonálně ukončeným presbytářem s opěráky. Hranolová věž s cibulovou bání stojí po severní straně. Na západní straně je trojúhelníkový štít, na jižní pak čtvercová předsíň. Presbytář i loď jsou plochostropé, sakristie v podvěží a předsíň jsou sklenuty křížově. Zařízení kostela je převážně barokní. Hlavní a dva boční oltáře jsou rámové s nástavci, zdobené akantem a páskovou ornamentikou. Na hlavním oltáři se nacházejí reliéfy sv. Václava a sv. Ludmily, v nástavci reliéf Panny Marie od Františka Charváta z r. 1946. Obrazy obou bočních protějškových oltářů byly přemalovány po polovině 19. století Johannem Herzogem. Nad vchodem je obraz sv. Václava od Johanna Herzoga. Křížová cesta od lidového umělce pochází z 1. poloviny 19. století. Kolem kostela je stále funkční hřbitov se vstupní branou. Bývalá fara poblíž kostela je barokní, obdélná, patrová, s mansardovou střechou. Pod ní stojí bývalá škola. Kostel sv. Václava ve Skořicích je nyní filiálním ve farnosti Rokycany. Pravidelné bohoslužby se tu nekonají. Kostel je využíván pouze o každoroční svatováclavské pouti.