kostel sv. Martina

V r. 1747 proto položil Heřman Jakub hrabě Czernin z Chudenic (1706–1784) základní kámen k novému, tentokrát baroknímu kostelu sv. Martina ve Chválenicích. Farní kronika uvádí, že tento kostel byl postaven v letech 1747-1752 na místě původního, zchátralého kostela. Teprve v letech 1941-1942 však byly objeveny dokumenty někdejšího šťáhlavského zámeckého archivu a spolu s nimi i staré zádušní účetní knihy chválenického kostela. V těchto knihách je v souvislosti se stavbou kostela dvakrát jmenován Kilián Ignác Dienzenhofer (1689–1751). Díky objeveným dokumentům, dnes uloženým Státním okresním archivu v Blovicích, s určitostí víme, že Kilián Ignác Dienzenhofer je autorem chválenického kostela. Víme, že kostel byl stavěn zároveň s několika dalšími kostely, např. kostelem sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné, se kterými má navíc celou řadu společných znaků. Kilián Ignác Dienzenhofer se dokončení chválenického kostela nedožil. Věž a výzdobu kostela dokončil jeho zeť Anselmo Lurago (1701-1765), který se již předtím na černínském panství výborně osvědčil. Zároveň s chválenickým kostelem dokončoval Lurago i Dienzenhoferovo dílo v nedalekých Přešticích. Chválenický kostel měl původně věže kryté šindelem a střechu pokrytou prejzovou krytinou. Prejzová střecha byla v 60. letech 19. století nahrazena lehčími a levnějšími taškami. Původní báň na kostele byla zničena v r. 1814 vichřicí a věž byla nově zakončena nižší, podsaditější mansardovou střechou podobnou střechám na postranních věžích šťáhlavského kostela. Malá sanktusová věžička byla pro havarijní stav snesena v r. 1919 a nebyla již obnovena. Zachovala se jen na nejstarších fotografiích. Nejstarší fotografie nám také ukazují původní podobu interiéru, zcela oproštěného od nástěnných maleb. Stěny byly pouze vybíleny – přesně tak, jak to žádala móda přicházejícího klasicismu. V r. 1780 věnoval Heřman Jakub Czernin z Chudenic do chválenického kostela téměř nový dřevěný oltář, původem z kaple nebílovského zámku. Hlavní oltář zůstával původně přírodní a nenatřený. Teprve v r. 1829 byl oltář neznámým umělcem z Prahy natřen bílou barvou a pozlacen. Zároveň byl opticky zvýšen vysokým dřevěným křížem, jehož dárcem byl tehdejší patron kostela, hrabě Kristián Waldstein-Wartenberg, který také nesl většinu nákladů opravy hlavního oltáře. Podoba a autor nejstaršího oltářního obrazu nejsou známi. V r. 1873 byl na hlavní oltář umístěn obraz sv. Martina od pražského akademického malíře Josefa Hellicha (mj. autora známého portrétu Boženy Němcové), který můžeme opět vidět již jen na nejstarších fotografiích interiéru kostela. Svatý Martin na tomto obraze podával plášť žebrákovi. V r. 1942 byl Hellichův obraz při opravě chválenického kostela nahrazen současným oltářním obrazem od akademického malíře Jiřího Jelínka, který také hlavní oltář barevně upravil do dnešní podoby a vyzdobil dosud prázdné stěny kostela řadou maleb. I další mobiliář kostela je většinou novější. Dřevěná konkávně-konvexní kruchta spočívá na štíhlých hranolových pilířích. Na stěnách kostela bývalo několik cenných pozdně gotických plastik, ale ty byly uschovány v depozitáři muzea. Z nejstarších dob zde najdeme pouze dřevěnou a kamennou křtitelnici. Spolu s oltářním obrazem od malíře Josefa Hellicha získal kostel v r. 1873 také tři nové postranní oltáře. Postranní oltáře byly opatřeny velkými obrazy na plátně a v jednoduchých rámech – vyobrazeny na nich byly Zvěstování Panny Marie, sv. Alois, sv. Jan Nepomucký a sv. Josef s Ježíškem. Autorem těchto obrazů byl opět převážně akademický malíř Josef Hellich. Klenby lodi i presbytáře bývaly čistě bílé a teprve od r. 1942 je zdobí nástěnné malby od akademického malíře Jiřího Jelínka a pomocného malíře J. Husičky. V r. 1884 se chválenický kostel dočkal nové kazatelny a čtvrtého postranního oltáře s vyobrazením sv. Josefa. Nejstarší zprávu o opravě malých kostelních varhan - pozitivu - máme ze 2. poloviny 40. let 18. století. Tato oprava ještě proběhla ve starém kostele. Původní varhany z nového kostela byly v r. 1910 ve velice špatném stavu. Protože farní sbírka nebyla úspěšná, plzeňský varhanář nástroj jen dočasně opravil. Tyto varhany však brzy zničil požár, který tak uspíšil nákup nových. I nové varhany z r. 1916, které zhotovil varhanář Čeněk Skopek (1866-1935), jsou však dnes již v nepoužitelném stavu. Dne 15. prosince 1916 sňali čtyři vojíni kostelní zvony. Jako první opustil své místo na velké věži zvon Martin od Pernerových z r. 1739 a následován byl dvěma menšími zvony ze sanktusové věžičky. Rekvizice tím bohužel ještě neskončily a tak se chválenický kostel musel 13. března 1918 rozloučit i se vzácným zvonem od klatovského zvonaře Štěpána Pricqueye z r. 1658. Na kostele se mírových dob dočkal pouze umíráček. Před svou smrtí dosáhl P. Josef Fukárek, tehdy již nejen farář, ale i konzistorní rada a arcibiskupský notář, zhotovení nových zvonů Martin a Václav. Odlila je r. 1932 firma Rudolf Perner z Českých Budějovic. Na věži chválenického kostela však byly pouhých deset let. V dubnu 1942 je zrekvírovala okupační moc pro potřeby německé armády. Další nové zvony Martin a Václav se podařilo pro náš kostel, v té době již filiální, obstarat až v r. 2013. V letech 2. světové války se však podařilo správci zdejší farnosti prosadit provedení generální opravy vzácné památky z dílny K. I. Dienzenhofera. Získal i pražského akademického malíře Jiřího Jelínka, který r. 1942 namaloval nový oltářní obraz sv. Martina a přikročil se svými dvěma pomocníky, malíři Hofstätrem a Husičkou, k odvážnému dílu výzdoby klenby kostela zcela novými freskami. Při nové úpravě hlavního oltáře, který sem byl přivezen r. 1780 z kaple nebílovského zámku a byl dosud natřen bílou barvou, bylo přikročeno k jeho namramorování na hnědo a z jeho vrcholu byl sňat velký kříž s korpusem, protože na tomto místě působil rušivě. Kostel sv. Martina ve Chválenicích je od r. 2004 filiálním kostelem ve farnosti Starý Plzenec. Konají se v něm však pravidelné nedělní bohoslužby. Průzkumem podzemí se r. 2016 podařilo prokázat, že tu byl r. 1784 skutečně pohřben patron a zakladatel kostela Heřman Jakub Czernin z Chudenic.