kostel sv. Martina (sv. Ludmily)

Ludmile a dosazováni sem byli pouze katoličtí faráři, a to dokonce i v průběhu husitských bouří. Původní jednolodní gotická stavba se v přestavěné podobě dochovala dodnes. První stavební úpravy proběhly v 16. století, přesto kostel postupně přestal být využíván k liturgickým účelům a chátral. Na počátku 17. století jej dal purkrabí benáteckého panství Martin Průšek obnovit a kostel byl nově zasvěcen patronu svého mecenáše, sv. Martinovi. V 18. století byla provedena nová přestavba. Tehdy bylo zbarokizováno průčelí kostela, přistavěna předsíň a malý přístavek. Podobně jako kaple sv. Rodiny v Benátkách i dražický kostel sv. Martina byl v důsledku josefínských reforem r. 1783 odsvěcen a zrušen. V r. 1827 byla budova prodána v dražbě a nadále byla používána k různým hospodářským účelům. Některé prameny jej ještě v úvodu 20. století uváděly jako zpustlý a neudržovaný. Naštěstí pro tuto stavbu přišla pozemková reforma, následně proběhla její oprava a dočkala se i dalšího a zatím posledního vysvěcení. Záchranou pro kostelík totiž bylo, že ho po pozemkové reformě získaly Družstevní závody v Dražicích. Díky zájmu ředitele firmy Františka Hofmana provedl Státní památkový úřad odborné ohledání a stavební průzkum budovy kostela. Památkáři objevili pod omítkou fragmenty nástěnných maleb, které byly postupně odkryty a zrestaurovány. Také kostel byl opraven a v r. 1926 znovu vysvěcen. Dochované nástěnné malby datované zhruba do doby vlády Karla IV. jsou velmi cennou uměleckou i historickou památkou. Kostel sv. Martina je nyní filiální ve farnosti Benátky nad Jizerou, ale pravidelné bohoslužby se v něm nekonají.