kolonie železničních zaměstnanců

Proto společnost nechala postavit jihozápadně od svého nádraží (dnes Nymburk hlavní nádraží) kolonii úřednických a dělnických domků. Autorem urbanistického řešení (mezi dnešními ulicemi Palackého - V kolonii - U prádelny - Nádražní) byl Camillo Sitte, domy projektoval hlavní architekt společnosti Karl Schlimp (podle jeho návrhu byly postaveny i výpravní budovy nejvýznamnějších stanic dráhy v Čechách, pozdější Praha Těšnov a Děčín východ). Další objekty přibyly roku 1886 (arch. A. Baum). Tehdy počet drážních zaměstnanců zde bydlících dosáhl roku 1903 počtu 1146 (nepočítaje v to rodinné příslušníky, celý Nymburk měl v té době kolem 8 tis. obyvatel). Kolonie měla charakter moderně uspořádaného zahradního města. Areál plnil bezvadně svou funkci do konce II. světové války. Po jejím skončení postupně chátrala spolu s celkovým úpadkem úrovně a sociálního statutu železničních zaměstnanců. Drastickým zásahem do unikátního celku byla demolice celé jeho střední části (mezi ulicemi Resslova a Hálkova, resp. Inspektorská a U prádelny) v 70. letech 20. století kvůli stavbě železničního učiliště. Zejména severní díl zbořeniště zůstal přitom zcela prázdný až do konce století, kdy ho zaujal nový bytový blok. Po roce 1990 se zachovalé domky většinou privatizovaly, což mělo roztodivné vlivy na jejich současný stav..