Niměřice

V roce 1408 je v konfirmační knize uveden Jan Prušek z Niměřic jako majitel a dále potom vlastnil část podacího kostelního práva ve vedlejších Strenicích. Delší dobu není v dochovaných písemnostech o Neměřicích ani slovo. Burjan Strahovský ze Sojovic vlastnil tvrz, poplužní dvůr a celou ves, včetně příslušenství, které prodal v roce 1540 Albrechtovi Klusákovi z Kostelce. Ten ale už v roce 1551 prodal celé Niměřice panu Vojtěchovi Pavlovi Bzenskému z Prorubě. Niměřice potom zůstávají v držení tohoto rodu až do počátku 18. století. Díky dceři posledního Bzenského z Porubě se dostávají Niměřice rodině Lazarů, která celé panství drží až do konce 18. století. V letech 1790 až 1827 vlastnili rozpadající se tvrz hrabatům z Kounic. Na místě rozpadlé tvrze vnikl pozdně klasicistní zámek, který nechal postavit v roce 1832 Jan Weithof. V letech 1854 až 1864 byl za dalšího majitele Rudolfa Thu-Taxise zámek doplněn o nedalekou novorománskou kapli. Rudolf Thun-Taxis byl velkým českým obrozencem. Zámek Niměřice byl místem důležitých a významných osobností této doby. Například v roce 1862 pobýval na zámku Bedřich Smetana s manželkou. Panství Niměřice patřilo Thun-Taxisům až do konce 19. století. Následně nastává temné období, kdy bylo celé panství degradováno na semenářskou stanici a ve 20. století dokonce zámek sloužil jako škola pro hospodyňky. Zámek ještě ale čekalo horší období temna a to nastává v socialismu, kdy až do roku 1998 sídlí v zámku domov důchodců. V dnešní době je zámek v perfektním stavu a je v soukromém držení. Zámek představuje dvoukřídlý celek ve tvaru písmene L. kde jihozápadní křídlo je doplněno střešní zvonicí s hodinami. Vnitřní prostory jsou zaklenuty klasicistními klenbami, z kterých je sál s výbornou akustikou a s klenebními výsečemi. Za pozůstatek původní tvrze je možno poznat sklepní část, včetně některých částí přízemního zdiva. Na jihovýchodní straně jsou potom další sklepy, jako pozůstatek původní tvrze, tvoří tři valeně klenuté sklepní prostory přístupné schodištěm.

O vzniku tvrze však přesné údaje chybějí, a tak prakticky první zprávou o její existenci je zápis z doby před r. 1540, kdy ji Burina Strahovský ze Sovojovic prodal spolu s dvorem a dalšími statky Albrechtovi Klusákovi z Kostelce. V r. 1551 připadlo zdejší zboží Bzenským z Prorubě na Bezně, v jejichž držení zůstalo až do druhé poloviny 17. století. Po krátké vládě Lazariů koupil Niměřice v r. 1790 Michal z Kounic. Tehdy byla již tvrz značně sešlá a vrchnost ji neobývala. Pozdější majitel Jan Weitlof dal v r. 1832 postavit na místě polorozpadlé tvrze malý pozdně empírový zámek. Je to prosté patrové obdélné stavení s věžovitým středem, obklopené parkem. Jeho ozdobou je pseudorománská zámecká kaple, postavená v l. 1856 – 1864 tehdejším majitelem panství Rudolfem Thurn-Taxisem. Její oltář zdobila původně mramorová soška P. Marie, kterou v Římě vytvořil Václav Levý. (Plastika byla později přenesena do Staré Boleslavi.) Nástropní malba je dílem Antonína Königa. Samotný zámek sice nevyniká uměleckou výzdobou, sehrál však významnou roli v našich národních dějinách. V l. 1857 až 1870 byl jeho majitelem jeden z předních politických, hospodářských a kulturních činitelů své doby dr. Rudolf Thurn-Taxis. Již za svých právnických studií přilnul k českému jazyku a literatuře a tím i k politickým a duchovním snahám českého národa. Příchod na Niměřice znamenal pak vyvrcholení jeho všestranné činnosti. Spolu s K. J. Erbenem vydával časopis Právník, přispíval do Národních listů, Riegrova slovníku naučného a zvláště do Boleslavanu, jehož byl štědrým mecenášem. Byl zakladatelem i prvním předsedou pražského Hlaholu a významně se podílel na zřízení družstva pro postavení Národního divadla. Niměřice se staly po dobu jeho pobytu významným centrem české buržoazní inteligence. Osvícený šlechtic se podílel i na hospodářském rozmachu kraje. Společně s Janem Krouským (1814 – 1876), rolníkem z nedalekých Katusic, který se aktivně zúčastnil politického dění na Mladoboleslavsku, založil cukrovary v Dolení Cetně a Kropáčově Vrutici i pivovar v Podkováni. Na zámek v Neměřicích tehdy zajížděli i přední čeští politici a literáti – Sladkovský, Macháček, Zeithammer, Tonner, Barák a další. V létě 1862 zde pobýval se svou manželkou Betynou Bedřich Smetana. Thurn-Taxisům náleželo neměřické zboží až do sklonku 19. století. V r. 1893 byla na zámku zřízena semenářská stanice, přestěhovaná v r. 1902 do Semčic, v l. 1920 – 1929 zde byla umístěna hospodyňská škola. Dnes je zámek majetkem československého státu a je zde domov důchodců.