Lysá nad Labem

Archeologické nálezy potvrdily existenci tvrziště v dnešní osadě Staré Lysé a je pravděpodobné, že ke vzniku nového sídliště došlo přenesením staré osady na nové, bezpečnější místo (Nová Lysá, dnes Lysá nad Labem), jako tomu běžně bývalo i jinde v kraji. V úvahu však připadá i nedaleká vyvýšenina Na viničkách mezi Lysou nad Labem a Starou Lysou, kde stával podle pověsti tzv. Červený hrádek. A konečně nelze pominout skutečnost, že v širokém okolí ploché Polabské nížiny skýtalo nejbezpečnější útočiště právě trojvrší, na němž později vznikl hrad a zámek, a že tedy nelze ani vyloučit, že v těchto místech stálo i nejstarší hradiště. Zůstává však skutečností, že za současného stavu bádání není možno s jistotou stanovit, kde se nacházela zdejší tvrz, na níž v 1. 1034—1035 pobýval oslepený kníže Jaromír. První zprávy o existenci hradu Lysé pocházejí až z r. 1291, kdy v jeho podhradí vyrostla tržní osada, která se dostala do majetku českých královen. Choť Václava II. Guta udělila listinou z r. 1291 Lysé četná privilegia a položila tak pevné základy k rozvoji městečka. V téže době byly prováděny i práce na hradě, který byl důkladně opevněn příkopy a náspy a patrně i rozšiřován. Hradní areál nebyl příliš rozsáhlý a po mnoha pozdějších přestavbách se prakticky nezachovaly žádné jeho pozůstatky. V držení českých královen byla Lysá ještě za prvních Lucemburků, ale koncem 14. století se stala dědičným manstvím. V r. 1389 se zde uváděl Petr z Vartemberka a na Kosti. Za husitských válek byla Lysá zpustošena. Hrad i augustiniánský klášter byly za častých průchodů vojsk pobořeny a také ve městě bylo zničeno a poškozeno mnoho domů. Brzy po r. 1446 koupil Lysou Jan ze Smiřic (+ 1453). Na přelomu 15. a 16. století přestavěli Smiřičtí hrad na pozdně gotický zámek, o němž se však žádné podrobnější údaje nezachovaly. V r. 1529 zdědil panství Zdeněk Lev z Rožmitálu, ale již v r. 1535 je koupil Jiřík Wachtl z Pontenuova. Po jeho smrti (1542) koupil od dědiců v r. 1548 panství Lysou král Ferdinand I. za 7000 kop grošů českých a připojil je ke svým komorním panstvím. Lysá se tehdy stala střediskem rozsáhlé lovecké oblasti Habsburků, kam král se svou družinou často zajížděl za lovem a zábavou. V r. 1558 však došlo ve městě k velkému požáru, při němž vyhořel i zámek. Renesanční přestavbu královského letního sídla provedl v 1. 1560—1564 B. Wolmut a dokončil ji v 1. 1592—1593 O. Aostalli. Bylo přestavěno prakticky celé východní křídlo bývalého zámku, z něhož vznikl samostatný objekt renesančního letohrádku, na němž Ferdinand I. a jeho nástupci často pobývali. Městečko pod zámkem, v pramenech nyní nazývané Nová Lysá, získalo četné výsady a privilegia. Slibný vývoj městečka však přerušila třicetiletá válka. Také zámek nezůstal ušetřen a při průchodu švédských vojsk (například v r. 1639) byl zcela vydrancován. V tomto neutěšeném stavu získal panství v r. 1647 císařský generál Jan Špork. Šporkovská éra patří v dějinách Lysé bezesporu k nejvýznamnějším. Jan Špork zvelebil panství a nashromáždil postupně značné jmění. Postupoval přitom často velmi nevybíravě, zabíral násilně okolní pole i louky a neušetřil ani měšťany, jejichž práva soustavně omezoval. Za jeho vlády proto docházelo k častým sporům mezi vrchností, poddanými i měšťany. Po smrti Jana Šporka v r. 1679 zdědil panství jeho syn František Antonín, který se zapsal do dějin města zvláště svým podílem na dalších stavebních úpravách zámku a jeho umělecké výzdobě. V r. 1696 dal zámek v Lysé zcela přestavět v barokním slohu a ozdobit četnými plastikami a nástropními malbami. Nedaleko zámku byl obnoven augustiniánský klášter, v zámku byla postavena kaple sv. Tří králů a ve městě nový farní kostel. Na těchto stavbách Špork zaměstnával domácí i cizí umělce a řemeslníky, mezi nimiž zvláště vynikl sochař Matyáš Bernard Braun a malíři Petr Brandl a Václav Vavřinec Reiner. Zejména sochařská díla z dílny slavného M. B. Brauna jsou skvělou sbírkou vynikajícího barokního umění 17. a 18. století. Uměnímilovný hrabě František Antonín Špork zemřel v roce 1738 a jeho dědicové už v díle svého předchůdce v takovém rozsahu nepokračovali, především z finančních důvodů, neboť jeho nákladné podnikání mělo nepříznivý vliv na panskou pokladnu. Ani 18. století s četnými válkami a stejně tak i počátek 19. století nebyly klidné a časté průchody vojsk byly opět hrozbou, která vedle požárů a morových epidemií sužovala obyvatelstvo města. Od hrabat Sweerts-Šporků koupila v r. 1851 panství Štěpánka Viktorie Rohanova. Ještě předtím byly ze zámku odvezeny šporkovské umělecké sbírky a knihovna na zámek Kuks, mnoho vzácných knih propadlo později zkáze, protože se jimi například na zámku topilo. Poslední majitelé panství Lysé, mezi něž patřil na přelomu 19. století i textilní podnikatel a průmyslník Bedřich Leiten-berger, již do architektonické podoby objektu nezasahovali. Československý stát převzal při pozemkové reformě po první světové válce zámek od Kinských. Současná podoba zámku v Lysé nad Labem nasvědčuje již jen svou polohou tomu, že vznikl přestavbou původního středověkého hradu. Je výsledkem hned trojí barokní přestavby: první byla prováděna ve druhé polovině 17. století za Jana Šporka a zachovalo se z ní východní křídlo. Nejrozsáhlejší sta-

vební úpravy prováděl na sklonku 17. a počátkem 18. století František Antonín Špork. Při těchto úpravách byl zřízen i zámecký park, bohatě okrášlený mistrovskými plastikami. Po poslední přestavbě, prováděné v poslední čtvrtině 18. století za Sweertsů pravděpodobně architektem A. Haffeneckerem, bylo 1812-1815 přistavěno jižní křídlo zámku (zbořeno 1862). Zámek se dnes skládá z hlavní čelní budovy a dvou křídel, z nichž východní, starší, je jednopatrové, zatímco západní má dvě patra. Východní křídlo zámku bylo před přestavbami loveckým zámkem z poloviny 16. století. V přízemí křídla jsou klenby, v patrech ploché stropy. V patrech severního průčelí křídla jsou nad sebou dva sály s bohatou nástropní malbou v sedmi geometrických polích, znázorňující mytologické a alegorické výjevy. Nástěnné malby — veduty — jsou z druhé poloviny 18. století. Obdobný sál je i ve druhém patře křídla. Nástropní malba je zde v devíti polích a zobrazuje biblické, mytologické, alegorické a žánrové výjevy. Nástěnné malby v sále znázorňují různé vojenské příběhy, mimo jiné i bitvu s Turky u sv. Gottharda, při níž se Jan Špork zvláště vyznamenal. Také ve vedlejším zámeckém pokoji jsou nástropní malby v pěti polích, zobrazující antické motivy. Severní, podélné a západní, příčné křídlo jsou dvoupatrové budovy ve slohu pozdního baroka s plochým rizalitem, členěným vysokým korintským řádem a balkónem na pilířích. Nad střední osou je štítek s ciferníkem a atika s vázami a sedícími putti. Podobně je vyzdobeno i schodiště. Tato sochařská výzdoba pochází z dílny Františka Ignáce Platzera z doby kolem r. 1775. V krátkém křídle na východním nároží hlavního průčelí zámku je barokní zámecká kaple z první poloviny 18. století, která však byla v 19. století dále upravována. Oltářní obraz Tří králů před Madonou bývá připisován Petru Brandlovi. K východnímu křídlu zámku přiléhá terasa, na jejímž obvodě i uvnitř se nacházejí alegorické plastiky putti, lvů, sfing, živlů a ročních období. Opodál je náhrobek Jana Šporka z r. 1679. U příčné cesty parkem stojí 12 alegorických soch měsíců z doby po r. 1730, pocházejících nepochybně z dílny M. B. Brauna. Za jejich autora je někdy pokládán jeden z Braunových žáků, sochař F. Adámek z Benátek nad Jizerou. Další plastické doplňky v zámeckém parku pocházejí až z konce 18. století. Francouzský park je členěn stříhanými stěnami. Dnes slouží zámek v Lysé nad Labem jako domov důchodců..