
Mladá Boleslav byla s ohledem na zdejší průmysl a polohu ve středu Čech počátkem 20. let 20. století vybrána jako sídlo průmyslové školy Země České. Vypracováním projektu se sám pověřil tehdejší vedoucí stavebního odboru městského úřadu Jiří Vendelín Kroha, který ve městě působil od roku 1912. Jeho největší boleslavská stavba se uskutečnila v letech 1923–27. Svým pojetím i celkovými náklady vzbudila značné diskuse, dostala se prakticky do všech českých publikací o architektuře 20. století. Kroha respektoval funkcionalistické členění objektu do jednotlivých zón (učebny, dílny, tělocvična ap.), obalil však stavbu obtížně zařaditelným dekorem, který na funkci jednotlivých částí stavby navazuje jen velmi volně.
Stavba vyvolala nelibost např. i presidenta Masaryka, který se obával velkých nároků na její budoucí údržbu (jak se ukázalo právem). Jen kvalita prvorepublikových řemeslníků umožnila jí přežít s minimální péčí až do počátku 90. let 20. století, kdy už byl stav pláště povážlivý. Velká rekonstrukce respektovala původní provedení stavby i vnitřní vybavení některých prostor (sborovna, ředitelna).