Hlavní průčelí
© Ivan Grisa 10/2009
Počátky dnešního arciděkanského kostela jsou nejasné. Na jeho místě mohla stát písemně doložená kaple sv. Vojtěcha, která se nacházela na boleslavském hradišti, mimo obvod pozdějšího královského hradu. Při přenesení města na polohu Hroby (Hrobie) roku 1334 se o kostele nehovoří, předpokládá se, že farní funkci plnil kostel sv. Jana Křtitele (viz heslo kostel sv. Jana Nepomuckého). První přímý doklad o mariánském kostele pochází z roku 1406, kdy jeho výstavbu povolil král Václav IV.
Předpokládá se, že budování kostela přerušily husitské války. Došlo zřejmě k provisornímu zakrytí nehotové stavby, která tak mohla sloužit bohoslužebným účelům. Presbytář dostal klenbu až roku 1470, trojlodí dokonce až roku 1566 (obojí dokládají klenáky s erby Tovačovských, resp. Krajířů). Spolu se zaklenutím trojlodí byly nákladem měšťanky Kateřiny Militké zřízeny empory nad bočními loděmi a hudební kruchta. Jejich zábradelní zdi zdobí směrem do hlavní lodi sgrafita s figurálními výjevy.
Po Bílé hoře se kostel stal katolickým, což zřejmě vedlo k úpravám vnitřního zařízení. Přesto se zachovaly viditelné památky na protestantskou minulost, zejména kalich v kružbě levého okna hlavního průčelí.
Kostel stejně jako město utrpěl řadu škod za třicetileté války, po jejím skončení a stabilisaci městského hospodářství došlo k barokní úpravě hlavního průčelí, k němuž byla přiložena předsíň (1702). Provádějícím stavitelem byl Mikuláš Rossi, vyškolený v severní Itálii. Úprava byla ale velmi střídmá, na goticko-renesančním vzhledu objektu se změnilo jen málo.
Velké opravy kostela, které částečně restituovaly původní prvky (např. i výše zmíněné okno v průčelí) proběhly roku 1888 a 1902–08. Při té příležitosti byla okna v presbytáři vybavena vitrajemi s postavami svatých Cyrila, Metoděje a Václava. Tato okna zanikla při nesmyslném sovětském bombardování Boleslavi 9. 5. 1945, kdy byl silně poškozen celý kostel a domy v okolí. Následkem tohoto bombardování zanikl domovní blok mezi Staroměstským náměstím a ulicí Kateřiny Militké jižně od staré radnice, který dříve při pohledu z náměstí zakrýval kostel i arciděkanství.
Roku 1946 byly odstraněny nejpalčivější válečné škody, další opravy kostela proběhly koncem 50. let, 1970–72, 1994–97 a 2002–05.
Jižně od kostela stojí barokní budova arciděkanství z počátku 18. století. Součástí kostelního areálu bývala i dřevěná zvonice, která stála v místech dnešní nové vodárenské věže. Během 16.–19. století několikrát shořela, definitivně zanikla roku 1894. Kostelní zvony byly v době její neexistence (a jsou tedy i dnes) zavěšeny na hlavní věži staré radnice.
|
Přihlášení |
