Hrušov

Další upravená plošina je na ostrožně za samotným jádrem tvrze. Mladší tvrz stojící přímo ve vsi u poplužního dvora byla postavena ve 14. století a roku 1501 opatřena novou věží, k opevnění patřil i rybník. V 17. století došlo k barokní úpravě mohutné kamenné věžovité tvrze – změna počtu a velikosti podlaží, dostala novou mansardovou střechu s věžičkou, byla upravena i okna. Přízemí bylo valeně klenuté, zdivo bylo široké až 2,5 metru a podlaží spojovalo točité schodiště. V roce 1959 byla tato věž místo nutné rekonstrukce vyhozena do povětří a beze zbytku odstraněna (i přes protesty občanů)..

Po porážce stavovského povstání se v roce 1628 dostala obec do vlastnictví Jáchyma staršího Slavaty z Chlumu na Novém Stránově, později pak byla připojena k nedalekým Brodcům. V obci jsou známa dvě místa, kde dříve stávaly tvrze. Starší je asi kilometr od dnešní vsi na severovýchod. Charakter opevnění a velikost ukazuje spíše na menší hrad ze 13. století. Druhá, zřejmě mladší tvrz, stávala ve východní části obce v poplužním dvoře od 14. století..

Později drželi Brodec bratří František Kryštof a Volf Theodor Hartmannové z Klaršteina, kteří se o něj tak rozdělili, že onen měl Brodec, tento Hrušov. Když onen léta 1665 zemřel, upadnuv v Brodci do studně, uvázala se v Brodec napřed vdova Maryje, rozená z Kuenfšteina, později Volf Theodor (r. 1667) byv místodržícím za poručníka ustanoven. Synové František Maximilian a František Bohuchval drželi Brodec společně k dílům svým, které měli na Benátkách, ale poněvadž se statek Brodecký děliti nemohl, ujal jej l. 1682 František Maximilian sám, ale prodal jej již léta 1684 Polyxeně Eusebii z Klaršteina rozené v. Scheidlern. V rodě Hartmannův zůstal Brodec až do vymření. Poslední z nich František Mikuláš postavil léta 1734 nynější kostel a, jak se zdá, dal také zámek upraviti asi tak, jak se spatřuje. Zřídiv posledním pořízením špitál pro chudé, zemřel léta 1738. Dědičkou byla sestra Polyxena ovdovělá Desfours. Syn její Maximilian prodal Brodec a Horky hraběti Christianovi Filipovi Clam Galasovi († r. 1805). V držení rodu toho zůstal Brodec přes třicet let a pak přešel v držení hrabat z Nostic. Severně od Brodce a Horek na pláni mezi úrodnými rolemi leží ves Hrušov, nad níž vyniká vysoká věž čtverhranatá, daleko široko viditelná, kterou by cestující zde neobeznámený snadno za věž kostelní pokládal. Ale této věž jest zbytek bývalé tvrze a vzácná památka z družiny věžovatých tvrzí, jichž se zachovalo poskrovnu. Stojí v severozápadním rohu dvoru poplužného a vyniká zdivem svým až do pátého poschodí. Na třech stranách obklopují ji stavení a zahrady, čtvrtou obrácena jest do dvora. Do přízemí, v němž upravena světnice, jest malý vchod. Druhý čtverhranatý vchod nachází se nad zemí a proto udělány jsou k němu schody dřevěné; upraven jest úplně způsobem novějším. Odtud se přijde zase do světnice a po schodech do horních poschodí. Všude jsou zříceniny světnice pro dvorskou čeládku. V pátém poschodí, které má zvenčí okna ozdobná a nahoře do polokruhu sklenutá (jako na věži v Horkách nedalekých), bývalá velká světnice, ve kteréž bývaly někdy malby. Balbín a po něm Beckovský vypravují, že před švédskými válkami vyobrazena tu byla bitva mezi křesťany a pohany, ve které bojoval bájěčný Bratřimil z Hrušova. též i jiné hrdinské činy vladyk Hrušovských, mezi nimiž se i to nalezlo: Když Jan král český v Prusích s pohany válku vedl a jeden jeho zástup od nepřátel obklíčen byl, téhož zástupu praporečníkovi pravá ruka, v níž praporec držel uťata byla. I vzal on ten praporec čerstvě do levé ruky, ale i když tu ztratil, do úst jej vzal a tak dlouho držel, dokud lid český k pomoci nepřispěl a zástup téměř již ztracený z nebezpečenství nevysvobodil. Ten praporečník, z rodu Hrušovských pocházející, velice byl od krále chválen a bohatě obdarován. Z této síně udělán jest nyní holubník. Věž Hrušovská postavena jest z drobného kamení, ale rohy její sesíleny byly štukovím pískovým, jak viděti tam, kde omítka opadla. Pozoruhodno jest, že je posud ve věži málo oken, v každém totiž poschodí na jedné straně po oknu a jen nejvýše po dvou. Zdi tohoto stavení, ač hrubé, před lety mívaly nebezpečné trhliny, které nyní jsou zadělány. Pokryta jest věž střechou a krovem s valbami a nejvýše jest lucerna. Druhá tvrz stávala několik set kroků severovýchodně ode vsi na ostrohu strmém mezi Jizerou a vodotečí hlubokou (Čerůvkou). Spatřují se tu ještě náspy a příkopy. Tvrz tato, jak se zdá, byla starší, a trvz ve vsi založena teprve v 15. století, ne-li později. Lákavá jest domněnka, že ji a jiné věže okolní stavěl Staněk, kamenník Přažský, týž, kterýž postavil léta 1505 věž na Velkých Horkách. Jako byly dvě tvrze v Hrušově, tak i kvetly v 16. století dvě rodiny z Hrušova pocházející, rodem i štítem se lišící. Hrušovští z Hrušova nosili štít polovičný, jehož pravá polovice zase napříč na dvě polovice rozdělena byla. Voděradští z Hrušova měli štít, v němž od pravého horního rohu k dolnímu levému položen byl pruh, nad kterýmž vynikala půl lilie; nad helmicí pak mívali dvé křídel složených, přes něž týž pruh jako ve štítě položen jest. Poněvadž tito byli ke konci 15. století osedlí v Chrudimsku a potom v Čáslavsku, a Hrušovští ještě v 16. století na Hrušově seděli, láká domněnka, že Voděradští seděli napřed na Hrušově a po nich následovali Hrušovští, ač není vyloučena možnosť, že tu přebývali vedlé sebe na dvou dvorcích a Voděradští dříve se vyprodali. Léta 1346 připomínají se Bohuněk a Řehník bratří z Hrušova neznámého rodu. Není jisto, zdali odtud pocházel Mikeš Štírek, jenž se psal z Hrušovan a l. 1388 kostel Brodecký platem ve Sovynicích obdařil. Matěj Štěpa z Hrušova, odjinud ze Štítar, byl l. 1396 purkrabí na Častolovicích. Na Hrušov dostali se potom předkové Hrušovských z Hrušova. Praotcem jich byl Milota z Rtdče, jelž se v letech 1064 až 1401 připlmíná. Pltomky jdho (ane` snad bpatřími) byli Milota z Hpušova a Jetřich z Rudče, Onen sd tak naxývá l. 0405 jsa svědkem, připomíná se pak v mlohých zápisech soukpomých aś do lét` 1418. V následují`ích dobŕch žili bratří Lilota a Jetřich, z nichś onen sd připomíná čapto v letech 1424-1470, lazývaje¤se ke konci živlta svéhm Milotot star˜ím; lét` 1440 bxl na sjdzdě Nym`urském ` léta 1451 kouphl od Jala z Brodce průhon, aby tu mohli Hrušovští svá stáda honiti. S ním se připomíná léta 1440 na sjezdě Nymburském Vaněk z Hrušova, a Ješek a Petr odtudž byli léta 1448 ve vojště Poděbradském při dobývání měst Pražských. Petr žil ještě léta 1495. V letech 1470 až 1481 připomíná se také Milota mladší, jenž měl nějaké dědiny v Kouřimsku. Rod Hrušovských se tehda velice rozvětvil. Kromě bratří Jana, Vácslava a Bedřicha (r. 1501), kteří se zakoupili v okolí Všetat a tu dlouho seděli, připomínají se ještě Jetřich, jenž l. 1501 Hrušov držel a jestli se nemýlíme, nynější věž Hrušovskoupostaviti dal, a Milota. Ti oba drželi zboží Hrušovské, ale každý svou čásť zvláště. Milota na Hrušově dvoru poplužném, řeč. Nový dvůr a dvořích kmecích před shořením desk (r. 1541) Elišce ze Vchynic manželce své 250 kop grošů českých věnoval. Jetřich zemřel nedlouho před rokem 1546 a v držení statku dostali se synové Hynek a Šťasný bratří z Hrušova. Ti přiznali se r. 1546, 23. února při obnovených zemských deskách, že po předcích svých drží Hrušov tvrz, dvůr poplužní, plat při městečku Brodcích, tamže jeden dvůr kmecí se šafránicemi, břehy při Jizeře, s lesy na Brodečtě i Strašňovském, s dubím při lukách, se stráněmi lesu při Hrušově. Hynek starší bratr byl již ženat s Veronikou z Močidlan, kteréž (r. 1546) 250 kop na zboží Hrušovském věnoval. V pozdějších památkách (zvláště tytulářích) se již nepřipomíná. Bratr jeho Šťastný oženil se s Eliškou z Močidlan, jíž věnoval na zboží Hrušovském a učinil (r. 1554) poručnicí dětí svých a dětí bratra Hynka zemřelého. Potom prodal Nedonice a Ovčáry roku 1559 Mikuláši staršímu Vančurovi z Řehnic na Jiřicích, přikoupil však za to roku 1577 dvůr poplužný ve vsi Kovanci od Mandalény Hradecké ze Chcebuze. Nástupce Šťastného Ondřej z Hrušova odkázal zboží dceři své Majdaléně, jež byla vdána za Gotfryda z Berbistorfu, a jemu též v dluhu 100 kop zboží Hrušovského postoupila. Od zboží Hrušovského prodala roku 1601 dvůr v Kovanci osadě záduší sv. Michala v Starém městě Pražském. Po smrti Majdalénině oženil se Gotfryd podruhé, pojav Alžbětu ze Štampachu. Zemřel léta 1612 a Hrušov dostal se pak bratřím jeho Ernfrydovi, Jiří Vilémovi a Rudolfovi z Berbistorfu. Ti prodali zboží Hrušovské léta 1608 dotčené Alžbětě Berbistorfové ze Štampachu, totiž tvrz Hrušov, dvůr poplužní s rolemi, pivovárem, ovčárnou, kovárnou, vinicemi, štěpnicemi, řekou Jizerou, ves, krčmu v Brodcích, dvůr slove Zábrodecký atd. Alžběta, jež se ještě roku 1615 ve sbírkách sněmovních jako paní Hrušovská připomíná, vdala se v druhém loži za Jana z Roupova a odkázala mu též všechen svůj statek. Odevzdání toto se zajisté nestalo před rokem 1620, poněvadž by byl Jan Hrušov v pokutě ztratil, jakožmu skutečně vzat jest statek Manetínský. Ale i potom, když mu léta 1626 provinění jeho odpuštěno, nemohl Hrušov podržeti, poněvadž jako horliví evangelík volil vlasť svou opustiti. Pročež vzdal Hrušov léta 1628 Jáchymovi staršímu Slavatovi z Chlumu na Novém Stránově tak, aby mu až do smrti jeho ročně 800 kop míšeňských splácel. Slavata byl tehda arciknížetem Leopolda Rakouského válečnou radou, komorníkem a hejtmanem Starého města Pražského, postoupil již léta 1630 tvrze Hrušovské paní Anně Arnoldové z Hyršova na Brodci za 22.000 fl. uh. Za doby a vlády této paní tvrze zdejší od vojska švédského tak spuštěna jest, že se v ní již bydliti nemohlo, jak pilný Balbín ve svém výtahu dějin českých svědčí. Statek Hrušovský v 17. století se dostal Hartmanům z Klaršteina a připojen k statku Brodeckému..