
Zámek stojí asi 300 m jihovýchodně od železniční zastávky Markvartice na trati 081 Děčín - Rumburk. Několik desítek metrů od něj prochází silnice III. třídy z Benešova nad Ploučnicí do centra Markvartic (napojuje se na I/13). U železniční zastávky začíná zelená značka, vedoucí přes Sokolí vrch do Děčína.
Uvnitř v přízemí místnosti s hřebínkovými klenbami..
Po několika změnách majitelů a pobělohorské konfiskaci statek získal Ota Jindřich z Vartenberka, poslední člen kdysi slavné odnože Markvarticů, žijící v Čechách. Do českých dějin se zapsal už roku 1610, kdy vysvobodil z hradu Kumburk Alžbětu ze Smiřic a vystoupil jejím jménem s požadavkem na polovinu smiřického dědictví. To se nesetkalo s úspěchem a vedlo až k výbuchu jičínského zámku, který usmrtil Alžbětu i komisi, která přišla majetek zabavit. Ota Jindřich se po této události zdržoval v Sasku, po Bílé hoře se jako novopečený katolík i s novou bavorskou manželkou vrátil do Čech. Ani nová víra mu nepomohla k většímu majetku, snažil se proto vysát co nejvíce poddané na nevelkém statku Markvartice. To spolu s tlakem na změnu jejich víry vedlo až k jejich vzpouře, při níž Otu i jeho manželku 29. 10. 1625 přímo na zámku zabili. Od roku 1631 Markvartice přešly do majetku děčínských Thunů. Ti ho používali jen pro správu panství. Po roce 1945 zde hospodařilo JZD, což vedlo k zániku všech hospodářských budov (část pocházela ze 16. století) a devastaci vlastního zámku. V současné době je částečně obydlen, přízemí zaplněno materiálem na rekonstrukci..