Úštěk

Na počátku 14. století jej drželi Michalovicové. Městem se stal Ústěk asi před r. 1361, kdy ho přijal od krále v léno Petr z Michalovic. Stará část města Úštěku je vybudována na ostrohu, jehož střední část se rozšiřuje a právě v tomto rozšíření, na jih od hlavní komunikace, se nacházejí budovy starého úštěckého hradu, oddělené od hlavní ulice frontou domů. Hrad sdílel osudy města. Historické prameny nedávají jasnou odpověď na otázku, zda vzniklo dříve město, či hrad. Nejstarší stavební prvky hradu zjištěné zatím průzkumem nejsou starší než město. Skutečné stáří a původní dispozici hradu určí až podrobnější archeologický výzkum. Na konci 14. století bylo postaveno jádro hlavní hradní budovy paláce až po první patro. Při severozápadním rohu paláce je věžovitá budova bývalého schodiště. Při průzkumu v l. 1970–1971 bylo zjištěno, že tato část budovy skrývá ve své jižní straně zbytky staré hradní věže. Budovu paláce odděluje malé prostranství od severní nižší budovy, rovněž gotického původu, která ovšem byla později stavebně upravovaná; tato budova sloužila hospodářským účelům. Ve sklepech paláce jsou rozsáhlé síně vysekané do pískovcové skály. V hlavní síni je pět vytesaných sloupů podpírajících strop. Hrad byl vybudován těsně při náměstí, jež tvořila rozšířená hlavní průjezdní komunikace. Před ním, směrem k náměstí, stály masné krámy. Hrad byl obrácen do náměstí jen hospodářskými budovami a zdí. Fronta domů před zdí byla vystavěna až v 19. století. Po r. 1383 drželi Úštěk Berkové z Dubé. Tehdy asi byly postaveny městské hradby a brány. R. 1426 koupil město a panství husitský hejtman Václav Carda z Petrovic, který se pak ve značné míře účastnil bojů ve zdejším kraji. Město tehdy utrpělo velké škody, ale docházelo k nové výstavbě opevnění. Husitský hejtman potřeboval mít v Úštěku silnou oporu, protože okolí bylo vesměs nepřátelské. S tím zřejmě souvisí rozšiřování opevnění města, které se tak stalo skutečně významnou pevnosti s hradem jako citadelou. Podobně jako u jiných městských hradů i v Úštěku souviselo opevnění hradu do jisté míry s opevněním města. Právě toto sousedství bylo patrně důvodem, že v pásu hradeb jižně od hradu byla kolem r. 1428 postavena nejsilnější obranná věž městského opevnění, zvaná Pikartská (tj. husitská). Podnes působí mohutně svým 2 m silným zdivem z velkých pískovcových kvádrů. Je třípatrová a bývala v minulosti o poschodí vyšší. Uvnitř je kamenné schodiště, kamenné výklenky s lavičkami i s prevétem, vystupujícím ze zdi. Ve druhé polovině 15. a počátkem 16. století se rozvinula v Úštěku živá stavební činnost. Stavěly se nové měšťanské domy, z nichž mnohé jsou ve svém jádru zachovány a mají hluboké sklepy, mnohdy ještě ze 14. století. Ještě dnes dávají Úštěku ráz středověkého města. Od r. 1475 drželi Úštěk Sezimové z Ústí. Kolem r. 1525 – za Jana Sezimy z Ústí – byly postaveny či obnoveny brány s věžemi a hradby byly zpevněny pravoúhlými věžemi; opevnění bylo zdokonaleno výpadovými chodbami. V té době byl přebudován též hradní palác. Druhé patro budovy s velkým sálem bylo přistavěno právě v této době velkého stavebního rozvoje města. Tehdejší výstavba města a hradu Úštěka nebyla ve větší míře zničena ani řadou změn v pozdějších staletích. Významným úštěckým řemeslem bylo tehdy soukenictví, jinak se tu vyskytovala běžná městská řemesla. Kolem města byly zřizovány vinice i chmelnice. Na severu se rozkládal Velký rybník a rybník Lukovský. Vrchnost zde měla svůj poplužní dvůr. Před Bílou horou byl Úštěk asi tak velký jako Mělník a ne o mnoho menší než Ústí nad Labem. Významný byl svým řemeslem a obchodem, zemědělství ustupovalo. Město a panství drželi současně Sezimové z Ústí (do konfiskace v r. 1623) a Šternberkové (do r. 1617) a po nich Mikuláš Gerštorf z Gerštorfu (zemřel během povstání proti Habsburkům v l. 1618–1620). Jejich statky byly konfiskovány a za třicetileté války (1622, 1630) získali město i panství jezuité, kteří přenesli své sídlo a správu panství do Liběšic. V renesanční době doznal hrad jen malé změny a počátkem 17. století byl již ve špatném stavu. Ještě za jezuitů byl však stavebně upraven. Z této úpravy před r. 1677 pocházejí západní volutové raně barokní štíty budovy paláce a schodiště a brána do dvora. Město Úštěk se připojilo r. 1680 k velkému selskému povstání. Po jeho potlačení byl mezi popravenými i úštěcký měšťan. V té době měl dříve český Úštěk již německý ráz. Pro celé Úštěcko bylo významné zrušení jeho vrchnosti, jezuitského řádu v r. 1773. Panství i město přešly do státního majetku a byly zde provedeny reformy, které jsou po svém autoru F. A. Raabovi označovány jako raabizace. Panské dvory byly rozděleny zemědělcům, robota přeměněna na peněžní dávky. R. 1779 byl hrad prodán pravovárečnému měšťanstvu a sloužil jako sladovna. V 19. století byly zbořeny obě městské brány. Stále větší význam získávalo pěstování chmele a obchod s ním. Tak se stal Úštěk městem, které mělo a má význam hlavně jako středisko zemědělského zázemí, a je to i nadále chmel, který dodává městu význam. Růst průmyslu hlavně v podkrušnohorské oblasti zatlačil hospodářsky Uštěcko do pozadí; ani město samo nijak nerostlo a zachovalo si svůj starobylý ráz. Ještě koncem 19. století došlo v bývalém hradu ke stavebním úpravám pro účely sladovny, které dále porušily původní stavbu (přístavba komína aj.). V r. 1961 byl na severu města obnoven jako rekreační středisko velký rybník zvaný Chmelař. Těsně k budově starého hradu byl v r. 1970 přistavěn nový kulturní dům..