Dub

Telefonní čísla v kontaktních informacích. Majitelé zámku: Mgr. Jana-Marie di Battaglia; Ing. Jaroslav di Battaglia,Csc. Battagliové pocházejí z benátského šlechtického rodu de Sopramonte e Ponto alto. Jeho historie sahá až do 17. století. Nejpopulárnějšími z rodu byli Christián, zdatný cyklista a jeho sestra Blanka (viz zámek Bratronice)..

Pavlu Kavkovi byl statek pro účast na stavovském povstání v letech 1618-20 konfiskován, ale jeho manželka jej po vyplacení jedné čtvrtiny jeho hodnoty získala již roku 1622 zpět. Jejich potomci tak drželi mezi sebou i nadále celé dědictví s tvrzí, dvěma dvory, vsí Dub a šesti dalšími okolními vesnicemi, až vše postupně skoupil a spojil roku 1689 hrabě Karel Filip Buquoy, majetkem jehož rodu zůstal Dub s malou přestávku po dalších padesát let. Poté se začali majitelé měnit poměrně často: roku 1741 zde sídlil Erasmus Zucker z Tannfeldu a po jeho smrti druhý manžel jeho vdovy Jan František Armand sv. pán z Linkern, který ovšem Dub zanedlouho prodal majiteli blízkých Černětic Janu Zádubskému ze Schöntalu. Roku 1799 se stal novým majitelem panství Dub Jakub Veith; roku 1810 už je však kupuje Ondřej Neuhold, aby o dalších 10 let později znovu změnilo pána a stalo se majetkem Jana Nádherného. V roce 1839 získal Dub rytíř Mořic Hönigstein, který nechal v letech 1854-1860 zámek nákladně novogoticky přestavět a vtiskl mu tak jeho dnešní podobu. Plány přestavby vypracoval dokonce sám Josef Niklas, známý profesor architektury na České stavovské technice v Praze. Od roku 1865 patřil zámek pražskému měšťanu Josefu Odkolkovi a od něj jej zanedlouho získal Josef Bromovský, jehož manželka Marie držela zámek po manželově smrti roku 1923 až do konce války. Po roce 1948 využívala zámeckou budovu obec, a to nejdříve jako byty a kanceláře, a poté jako hlavní budovu nově vzniklého Středního odborného zemědělského učiliště. S tím je bohužel spojeno mnoho necitlivých stavebních úprav zejména interiérů, odstraňovaných postupně dnešními majiteli, kteří zámek zakoupili od potomků Bromovských po vyřízení restitučních nároků po roce 1989.

Z vlastní rodiny dobře znal poměry na dubském zámku, kam jeho otec jako lékař často dojížděl. Románový baron Konigsberk si užíval na zámku se svou manželkou a milenkou, se kterou měl nemanželské dítě. Jeho synovec setník Binelli zároveň sváděl neteř baronovy manželky, jeptišku sestru Amátu. Ta však milovala zámeckého lékaře Vlčka, shodou okolností již ženatého. Složitý propletenec hříšných i čistých lásek skončil tragickou smrtí Amáty, prodejem zadluženého panství a odchodem barona s milenkou do ciziny. Dubská skutečnost opravdu nesla některé rysy tohoto románového melodramatu, ale dramatických a tragických prvků v ní bylo méně. Mořic z Heniksteinu se zamiloval do sestřenice své ženy Walpurgy, baronky Berty Gamerové a žil s ní opravdu příležitostně na dubském zámku. Tam také mladá žena v r. 1858 v pětadvaceti letech svobodná zemřela, podle záznamu v matrice na vykrvácení. Románový Binelli se ve skutečnosti jmenoval Benoni a nebyl vojákem. Zámeckým lékařem Vlčkem nebyl nikdo jiný, než Havlasův otec Filip. A jak jsme již slyšeli, také konec majitele panství se s románem shodoval. Jen do ciziny odjížděl rytíř Mořic z Heniksteinu bez své dubské milenky. Ta v té době již několik let odpočívala u zdi dubského kostela..