Zbytky hradu na výrazném břidlicovém hřebeni ve stejnojmenném k hradu přihrazeném městečku. V areálu bývalého hradu nyní zámek, klášter servitů a kostel.
Krajina kolem pozdějšího hradu Rabštejna patřila potomkům Milhosta, který založil r. 1193 klášter v Mašťově, později přeložený do Oseka. Po r. 1321 koupil rabštejnský statek od Lidéře z Rabštejna Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna. Oldřich držel Pluhův Žďár a sloužil pánům z Hradce. V I. 1319–1341 byl královským podkomořím, stal se oblíbencem krále Jana Lucemburského, který jej bohatě odměnil, takže podle soudobého kronikáře „z chudého boháče učinil". Oldřich Pluh získal od plaského kláštera ještě některé vsi a vystavěl si na počátku 30. let 14. století na nepřístupném ostrohu řeky Střely pevné sídlo a pod ním založil městečko Rabštejn nad Střelou. Hrad i městečko byly spojeny v jeden celek hradbami, z nichž dosud zbyly některé části a dvě okrouhlé věže. Rozvržení hradu a jeho výstavnost neznáme, neboť zmizel v pozdějších přestavbách a archeologický průzkum tu nebyl podniknut. Hradní kaple byla později přestavěna ve farní kostel, který byl zbořen r. 1787; stával me/i dnešním kostelem a zámkem. V rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové se r. 1357 z neznámé příčiny postavili proti císaři Karlu IV., který poslal proti Rabštejnu vojsko. Bratři se před obléháním poddali a přistoupili na panovníkův požadavek, aby mu hrad za 3000 kop grošů míšeňských prodali. Karel IV. si byl totiž vědom, že hrad má pro okolní krajinu velký význam a chtěl jej mít ve svém majetku. Tak se stal Rabštejn královským zbožím, kolem něhož Karel IV. vytvořil manský systém a připojil k němu ves Vysočany, tři dvory ve vsi Mezí a jeden v dnes zaniklém Čihanově. Hrad spravoval purkrabí, Karel IV. na něm často pobýval a výnosy z něho daroval své manželce Elišce Pomořanské. V r. 1397 postoupil Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu za 1600 kop grošů českých. V r. 1419 se Rabštejna zmocnil Jindřich…
číst dáleKol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985, 28.6. 2009
Do hlubokých manětínských lesů zavítal kdysi na lov kníže s četnou družinou. Jsa unaven, zastavil se v údolí Střely a dal zatroubiti na lovecký roh na znamení, že chce v těchto místech pobýti. Přispěchali sloužící, postavili knížeti stan ve stínu starého dubu a opodál rozbili stany pro jeho rytíře. Přišli psovodi, vedoucí na svoru lovecké psy, za nimi sokoláři s cvičenými dravci na ramenou a nakonec i čeleď s ulovenou zvěří na plecích. Tiché, ztracené údolí ožilo hlukem a shonem a plnilo se hlučným hlasem. Hejno vran, sedící na stromech na skále, vzlétlo poděšeně do výšky a zakroužilo nad údolím. Jeden ze cvičených sokolů, který právě nebyl připoután, vznesl se jako střela za vranami. Vřítil se mezi ně, uchvátil černého havrana. S kořistí se vrátil do tábora a počal ji rváti zobákem. Lovci, kteří se na něho dívali, rozšířili pojednou zornice a vzkřikli překvapením. V útrobách havrana zazářil vzácný…
číst dále
2.9. 2002
Půdorys přízemí dnešního zámku podle D. Líbala
© T. Durdík Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 2, Libri, Praha 2005