socha sv. Jana Nepomuckého

Generální vikář pražského arcibiskupství Jan z Pomuku (Nepomuku), někdy také zvaný Johánek (měl malou postavu, 165 cm vysokou), byl německé národnosti, narozený v západočeském Nepomuku, kde byl jeho otec Wolflin-Wolfgang pravděpodobně rychtářem. Stal se úspěšným obročníkem, byl kanovníkem u sv. Jiljí na Vyšehradě a u sv. Víta a z titulu své funkce cenzuroval a pálil některé spisy Matěje z Janova. Nebyl mučedníkem pro víru ale proto, že se ve sporu mezi králem Václavem IV. a Janem z Jenštejna postavil na stranu svého nadřízeného arcibiskupa. Pověst o tom, že byl zpovědníkem královny Žofie a nechtěl králi prozradit zpovědní tajemství, se objevila až v polovině 15. století. Historikové královniny zpovědníky znají a Johánek z Pomuku mezi nimi uveden není. Nenávist krále si způsobil nejprve žalobou na královského podkomořího, který dal svévolně popravit studenta. Tehdejší studenti totiž podléhali pravomoci rektora university a pražského arcibiskupa. Královská strana chtěla arcibiskupa zasáhnout na citlivém místě založením nového arcibiskupství v západních Čechách, čímž by pražský metropolita ztratil část příjmů, a zamýšleli jej vybavit zbožím kladrubského kláštera. Počítali se smrtí starého opata, který sice včas zemřel, ale Jenštejn rychle jmenoval opata nového a Jan z Pomuku tuto volbu roku 1393 potvrdil. Tím ovšem rozzuřili krále, který dal 20. března 1393 církevní úředníky zatknout a mučit. Děkana Bohuslava z Krnova zbil do krve mečem a Jana z Pomuku pálil pochodní. Příčinou smrti ale byl, podle antropologických výzkumů ostatků, silný a tupý úder do levé tváře. Také mu byly vykloubeny ruce. Kat nemusel použít velkou sílu neboť měl slabou tělesnou konstrukci a hlavně tenkou lebku. Mrtvé tělo bylo na králův rozkaz hozeno do Vltavy. Mrtvola za za několik dní vyplavala a nejdříve byla uložena v klášteře cyriaků, později v chrámu sv. Víta. Zatčení a mučení arcibiskupských úředníků bylo pravděpodobně aktem okamžitého králova hněvu, neboť další ze zatčených Mikuláš Puchník byl o několik let později podpořen Václavem IV. při jmenování pražským arcibiskupem. První známky jeho kultu Jana Nepomuckého můžeme vysledovat již v 15. století, ale kanonizován byl až roku 1729. Při vyzdvižení těla z Vltavy údajně z lebky vypadl zachovalý jazyk, což bylo vzato jako důkaz jeho svatosti. Pozdější vědecký rozbor, provedený antropologem Emanuelem Vlčkem potvrdil, že se nejedná o jazyk, ale o zbytek mozkové tkáně. Jeho kanonizace je proto sporná. Zemřel jako loajální úředník. Kult Jana Nepomuckého se v našich zemích brzy rozšířil a jeho sochy zdobí nejednu vesnici. Uctívání svatých však odporuje biblickému učení a je pohanskou recidivou, bránící uctívání pravého Boha.V knize Leviticus je napsáno: "Nevytvářejte si žádné bůžky. Nevztyčujte si modlu ani posvátný sloup, nestavte ve své zemi ani tvarovaný kámen, abyste se mu klaněli. Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh.".