
Socha sv. Jana Nepomuckého stojí přímo na rozlehlé návsi a snad pochází z roku 1709 nebo 1732, kdy byl přestavován kostel. Je to jediná zachovalá socha v okolí, po všech ostatních zbyly pouze podstavce. Kameník ji zhotovil z pískovce na soklu, s čtverhranným pilířem a korintskou hlavicí. Světec nemá okolo hlavy pět hvězdiček, které připomínaly pět ran Kristových, nebo prý také to, že při vhození jeho mrtvého těla do Vltavy zářily hvězdy. Ještě před válkou stál za ní statek, který byl po vysídlení sudetských Němců zbořen.
Místní raritou je obliba této sochy mezi místními flamendry, kteří její okolí navštěvují po zavírací době hostince, aby zde pokračovali v konzumaci donesených nápojů. Paradoxně ji nazývají Barborkou, ačkoliv Jan z Pomuku, arcibiskupský úředník z konce 14. století, prohlášený roku 1729 za svatého, byl prokazatelně mužského pohlaví. Já tam nechodím, protože jako slušný člověk jdu z hospody rovnou domů.
Generální vikář pražského arcibiskupství Jan z Pomuku (Nepomuku), někdy také zvaný Johánek (měl malou postavu, 165 cm vysokou), byl německé národnosti, narozený v západočeském Nepomuku, kde byl jeho otec Wolflin-Wolfgang pravděpodobně rychtářem. Stal se úspěšným obročníkem, byl kanovníkem u sv. Jiljí na Vyšehradě a u sv. Víta a z titulu své funkce cenzuroval a pálil některé spisy Matěje z Janova. Nebyl mučedníkem pro víru ale proto, že se ve sporu mezi králem Václavem IV. a Janem z Jenštejna postavil na stranu svého nadřízeného arcibiskupa. Pověst o tom, že byl zpovědníkem královny Žofie a nechtěl králi prozradit zpovědní tajemství, se objevila až v polovině 15. století. Historikové královniny zpovědníky znají a Johánek z Pomuku mezi nimi uveden není. Nenávist krále si způsobil nejprve žalobou na královského podkomořího, který dal svévolně popravit studenta. Tehdejší studenti totiž podléhali pravomoci rektora university a pražského arcibiskupa. Královská strana chtěla arcibiskupa zasáhnout na citlivém místě založením nového arcibiskupství v západních Čechách, čímž by pražský metropolita ztratil část příjmů, a zamýšleli jej vybavit zbožím kladrubského kláštera. Počítali se smrtí starého opata, který sice včas zemřel, ale Jenštejn rychle jmenoval opata nového a Jan z Pomuku tuto volbu roku 1393 potvrdil. Tím ovšem rozzuřili krále, který dal 20. března 1393 církevní úředníky zatknout a mučit. Děkana Bohuslava z Krnova zbil do krve mečem a Jana z Pomuku pálil pochodní. Příčinou smrti ale byl, podle antropologických výzkumů ostatků, silný a tupý úder do levé tváře. Také mu byly vykloubeny ruce. Kat nemusel použít velkou sílu neboť měl slabou tělesnou konstrukci a hlavně tenkou lebku. Mrtvé tělo bylo na králův rozkaz hozeno do Vltavy. Mrtvola za za několik dní vyplavala a nejdříve byla uložena v klášteře cyriaků, později v chrámu sv. Víta. Zatčení a mučení arcibiskupských úředníků bylo pravděpodobně aktem okamžitého králova hněvu, neboť další ze zatčených Mikuláš Puchník byl o několik let později podpořen Václavem IV. při jmenování pražským arcibiskupem. První známky jeho kultu Jana Nepomuckého můžeme vysledovat již v 15. století, ale kanonizován byl až roku 1729. Při vyzdvižení těla z Vltavy údajně z lebky vypadl zachovalý jazyk, což bylo vzato jako důkaz jeho svatosti. Pozdější vědecký rozbor, provedený antropologem Emanuelem Vlčkem potvrdil, že se nejedná o jazyk, ale o zbytek mozkové tkáně. Jeho kanonizace je proto sporná. Zemřel jako loajální úředník. Kult Jana Nepomuckého se v našich zemích brzy rozšířil a jeho sochy zdobí nejednu vesnici. Uctívání svatých však odporuje biblickému učení a je pohanskou recidivou, bránící uctívání pravého Boha.V knize Leviticus je napsáno: "Nevytvářejte si žádné bůžky. Nevztyčujte si modlu ani posvátný sloup, nestavte ve své zemi ani tvarovaný kámen, abyste se mu klaněli. Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh.".