Mlýnský vrch

Byla reakcí na robotní patent císaře Leopolda I., vysoké ceny zboží a surovin, které museli poddaní nakupovat od vrchnosti. K nepokojům se schylovalo již od zimních měsíců a důvod nespokojenosti poddaných měly zjistit i komise působící na různých panstvích. Pokusy o uklidnění situace se minuly účinkem, a proto došlo k rebelii. Vůdcem a mluvčím vzbouřenců se na petrohradském panství stal rychtář Matěj Muller z Pastuchovic, který se nabídl k doručení stížnosti císaři. Stížnost napsal blatenský rychtář Ondřej Schlick podpořený Adamem Tonklem ze Stebna, Michalem Jilkou ze Žďáru a Václavem Multrusem z Velečína. Mezi vzbouřenci z různých vsí, městeček a panství však nepanovala jednota, někteří (např. obyvatelé Žihle) jim odmítli dodat střelný prach a olovo. Také někteří zástupci vrchnosti, jako třeba petrohradský hejtman Martin Tumlíř, projevili v jednání značnou dávku rozumu a shovívavosti. Přesto se nepodařilo zabránit ozbrojenému střetu dne 25. dubna roku 1680 v lese na vrchu nedaleko Blatna. Vzbouřenci pravděpodobně chtěli využít přírodních podmínek skalnatého vrchu, chráněného ze severozápadu strmým svahem. Pro pět kompanií císařských jízdních rejtarů, pod vedením plukovníka de Merci, však nebyli rovnocenným soupeřem. Z lesa nejdříve vyběhlo dvacet poddaných prosících o milost. Krajský hejtman hrabě Kolovrat s milostí souhlasil jen za podmínky, že se vzdají všichni vzbouřenci v lese. S tím většina nesouhlasila a z lesa zaznělo na čtyřicet výstřelů, jeden z nich dokonce prostřelil Kolovratovi klobouk. Plukovník de Merci dal dvěma kompaniím rozkaz k útoku, tři zůstaly v záloze, přičemž část vojáků sesedla z koní a útokem rozdělila vzbouřené sedláky na dvě části a pak je porazila. V bitce padlo na čtyřicet poddaných a byli zabiti tři koně, mnoho vzbouřenců a dva vojáci bylo raněno. Zpráva křivoklátského hejtmana Kryštofa Jiřího Sieberta z Lilienštejna zaznamenala sto mrtvých, čtyřicet zraněných a třicet zajatých, uvězněných ve věži petrohradského zámku. Vězni ochotní slíbit poslušnost byli hned následujícího dne 26. dubna propuštěni na svobodu. Všichni neměli takové štěstí, syn stebenského mlynáře dostal tři roky nucených prací, další dostali výprask před žateckou radnicí. Popraven stětím byl pastuchovický rychtář Matěj Muller, ten byl po smrti též rozčtvrcen, Andreas Šperk z Velečína byl také sťat a poté vpleten do kola. Třetí nešťastník Mates Haller ze Sosně musel hrát o život kostky s Ondřejem Schlickem z Blatna a protože prohrál, byl oběšen. Vítězný Schlick byl omilostněn. Další odsouzenci na smrt, stebenský rychtář Jiří Nekola a chalupník H. Hiesler z Přehořova, dostali pod šibenicí milost. Popravě neunikli ani někteří rabštejnští poddaní. Těla obětí exekucí byla pohřbena na neznámém místě. V paměti německy mluvících obyvatel Blatna zůstal Mlýnský vrch známý jako Schlachtberg, Bitevní hora. Po odsunu Němců po válce se pak toto pojmenování vytratilo..