
Hradiště o rozloze cca 3 hektary stálo na výrazném, podlouhlém Jezerském vrchu, 589 metrů nad mořem, nad obcí Podštěly. Na severní straně je porostlý listnatým lesem, přičemž jižní je narušena zemědělskou činností. Z vlastního hradiště se zachoval na severní straně 300 metrů dlouhý sotva znatelný hlinitokamenitý val, narušený vstupní cestou. Na vrcholu se nalézá základ kruhového objektu z nasucho vyskládaných kamenů, o vnějším průměru asi 8 metrů. Jedná o zbytky vyhlídkové věže postavené hrabětem Leopoldem Lažanským roku 1890, zničení bouří 1919. V roce 1981 zde objevila Dara Baštová v několika sondách zlomky keramiky z pozdní doby halštatské a časné doby laténské, tj. z 6. až 5. století před Kristem. Archeologové právě v tomto období dokládají rozvoj výstavby opevněných hradišť na dominantních kopcích, ovládajících malá území a jsou nedaleko od vodních zdrojů. Jedná se o fortifikace o rozloze od několika do stovek hektarů. Na volných plochách byly také budovány slabě opevněné dvorce což, spolu s ostatními archeologickými nálezy, dokládá hlubokou společenskou diferenciaci. S existencí hradiště souvisí také zaniklé sídliště jenž se nacházelo půl kilometru od komína dnes zaniklé cihelny, mezi Podštěly a Chyší. Bylo objeveno při strojní skrývce hlíny pro cihelnu. Nenávratně bylo, v hloubce 70 cm, zničeno asi 30 objektů. Zachoval se pouze nevelký soubor zbytků keramiky předaný do okresního muzea v Mariánské Týnice zaměstnancem cihelny panem J. Vojtíškem. Keramika byla datována do doby laténské s dodatkem, že druhově patří spíše do regionu severozápadních Čech než do Plzeňska. V daném období probíhala v okolí Manětín těžba zlata a okolo Podštěl vedla pravděpodobně cesta po níž byl tento drahý kov transportován do Poohří ke staré cestě z Horních Frank do Čech . Zlato bylo rýžováno z Manětínského potoka, říčky Střely a jejího přítoku Boreckého potoka. Hradiště v Podštělech určitě souviselo s existencí opevněného sídla na nedalekém kopci Vladař u Žlutic.