Manětín

Ti zde kolem r. 1187 zřídili komendu a r. 1235 si vymohli na panovníkovi pro Manětín právo soudu a hradeb. U hradeb si johanité postavili tvrz s klášterem. Z této staré tvrze se zachovaly základy věže v západní části dnešního zámku. Johanité byli v Manětíně do r. 1420, kdy zdejší panství zastavil Zikmund Lucemburský Bohuslavovi ze Švamberka. Když Bohuslav r. 1422 přešel k husitům, dostal manětínské panství jako zástavu Bohuslavův bratr, Hynek Krušina ze Švamberka. Panství spravovali purkrabí, kteří sídlili na tvrzi. V polovině 15. století purkrabský úřad zanikl a tvrz se dostala do rukou zdejších měšťanů. Roku 1455 zdědil Manětín Krušinův syn Bohuslav, který stál v čele odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad a po smrti krále Jiřího byl od r. 1473 nejvyšším hofmistrem krále Matyáše Korvína. Protože Manětín právně stále patřil johanitům, roku 1483 jej od nich Bohuslav ze Švamberka koupil do dědičného držení. Roku 1544 Jindřich ze Švamberka prodal Manětín Volfovi mladšímu Krajířovi z Krajku. Ten musel r. 1547, pro účast na povstání proti Ferdinandovi I., postoupit manětínské panství králi. R. 1548 král panství prodal Jeronýmovi Šlikovi z Holíče a na Rabštejně. Roku 1560 prodal jeho syn Jáchym Manětín Jeronýmovi Hrobčickému. Jeroným Hrobčický panství výrazně rozšířil a na místě staré tvrze dal postavit krátce před rokem 1600 renesanční zámek (zachován renesanční portál). Roku 1417 prodal jeho syn, Jan Vilém, pro velké zadlužení Manětín Kryštofovi Karlovi z Roupova na Herálci a Humpolci. Pro účast Kryštofa Karla ve stavovském povstání mu byl majetek zkonfiskován; nepomohlo ani převedení na jeho syna, Jana z Roupova. R. 1622 bylo manětínské panství prodáno Esteře Lažanské z Bukové, manželce Jiřího Mitrovského z Nemyšle. Roku 1631 se do Čech vrátil Jan Roupovský se Sasy, bouřil poddané a ujal se správy svého někdejšího majetku, jehož vrácení se dožadoval. Roku 1632 bylo po vypuzení Sasů panství vráceno Esteře Mitrovské. Ta jej r. 1639 odkázala svému bratrovi, Ferdinandovi Rudolfovi Lažanskému z Bukové. Po roce 1670 byl zámek za Karla Maxmiliána Lažanského stavebně upraven, úpravy částečně datuje letopočet 1678 na portálu do hospodářského dvora. Roku 1712 poničil zámek a polovinu města velký požár. Zámek dal po požáru Václav Josef Lažanský přestavět ve vrcholně barokním stylu - původně se mělo za to, že podle plánů slavného architekta J. B. Santiniho (HZTČMS). Podle posledních průzkumů se však usuzuje, že architektem zámku byl Tomáš Hafenecker (1669 - 1730), pozdější císařský stavitel. Při přestavbě byl zámek výrazně rozšířen. V majetku Lažanských byl Manětín až do roku 1945. Po 2. světové válce byl zámek zkonfiskován a sloužil jako sídlo ředitelství lesního závodu Státní statky a lesy, byly zde i byty zaměstnanců. Od roku 1959 byl zámek částečně přístupněn věřejnosti poté, co byla z iniciativy "Kruhu přátel Manětínska" v hlavním zámeckém sále a místnosti bývalé knihovny otevřena expozice místního muzea. Roku 1962 se do zámku vrátila díky čelní osobnosti "Kruhu", Václavu Žalmanovi, část zkonfiskovaného mobiliáře. Expozice Vlastivědného muzea se postupně rozšiřovala, od konce 70. let 20. století se muzeum stalo součástí okresního muzea v Mariánské Týnici. Roku 1988 převzalo okresní muzeum pod svou správu budovu zámku a zahájilo její obnovu. Při rekonstrukci r. 1997 byly na severní zdi zámku odhaleny fragmenty renesanční malované výzdoby fasád. Od roku 2002 patří zámek mezi národní kulturní památky ČR. V současnosti je ve správě Národního památkového ústavu..