
Ves Verušičky ležící 25 km jihovýchodně od Karlových Varů. je poměrně mladá, vznikla snad až během 15. století. Poškozená budova zámku vzniklého přestavbou renesanční tvrze leží téměř v centru vsi.
Tvrz ve Verušičkách byla založena nedlouho před rokem 1557. První přímá zpráva o ní sahá do roku 1589. Její nejstarší popis pochází z roku 1682, kdy se dělili o majetek bratři Antonín Jan Friedrich a Leopold Antonín Edmund Libštejnští z Kolovrat, ale podrobnější popis byl vypracován až v roce 1709. Staré rytířské sídlo ve Verušičkách bylo patrové, vystavěné z kamene. Při tvrzi se rozkládal poplužní dvůr.
Tvrz tvořila od počátku velká patrová obdélná. Její konstrukce dosud tvoří základ stávajícího severního zámeckého křídla. Všechny prostory přízemí byly zprvu jistě zaklenuty, což potvrzují popisy tvrze z let 1682 a 1709, ale původní klenby byly při pozdějších přestavbách odstraněny. V nastíněné podobě stávala budova verušičské tvrze ještě počátkem 18. století. Někdy poté byla barokně upravena. Stavební zásahy spočívaly především v přebudování interiéru. Snad současně doplnil neznámý stavitel do osy severního průčelí rozměrný rizalit a přistavěl boční křídlo. V závěru 19. století podlehl zámek razantní pseudogotické úpravě. Severozápadní a severovýchodní nároží hlavního křídla bylo ozdobeno dvojicí osmibokých věžiček, západní průčelí zpevnily dva opěrné pilíře. Korunu zdiva ozdobily trojúhelné štíty s cimbuřím a obdélná okna patra dostala pseudogotické nadokenní římsy. Boční křídlo podlehlo úpravě méně, přesto však rovněž ono bylo ozdobeno novým štítem. V této podobě se zámek dochoval do dnešní doby.
Verušičský zámek sloužil po roce 1945 především k zajištění provozu státního statku, který však o zámek vůbec nedbal. Budova postupně zpustla a začala chátrat. Opuštěný objekt má dnes poškozenou střešní krytinu, zatékající voda zničila obvodové zdi a fasády, narušila stropy pater. Zdevastovány byly všechny interiéry, zničena okna a dveře. Objekt získal nedávno nový majitel, kterým je TFARMA spol. s r.o. z Třeboně a doufejme, že brzo začne s jeho postupnou obnovou.
Po jeho rozdělení mezi Mikulášovi syny Kryštofa a Volfa kolem poloviny 16. věku získal Verušičky Volf a vytvořil z nich centrum statku s tvrzí, doloženého písemně poprvé v roce 1556. Po jeho smrti zdědila statek jeho dcera Anna, provdaná za Sezimu Mířkovského ze Stropčic. Statek vlastnila do roku 1601, kdy jej prodala Jáchymu Ondřeji Šlikovi a on zanedlouho poté Prokopu Dvoreckému z Olbramovic. Nový majitel si ponechal Verušičky jen několik let a v roce 1605 je vyměnil se Štěpánem Šlikem z Holiče za Čeradice. V roce 1608 získal Verušičky Fabián Sebastián Prollhofer z Purkersdorfu. Když Fabián před rokem 1615 zemřel, přešel majetek na vdovu Annu Kateřinu, rozenou ze Stensdorfu a později provdanou za Volfa Lochnera z Palice. Verušičky zdědil po roce 1620 syn Jan Jindřich Lochner a po sňatku dcery Anny Barbory přešly na jejího manžela Volfganga Libštejnského z Kolovrat. Jejich dědicem se stal syn Antonín Jan Friedrich, po jehož smrti v roce 1699 byly Verušičky v roce 1711 prodány Františku Helfriedovi Voračickému z Paběnic. Od roku 1715 je vlastnil František Ladislav Josef Nesslinger ze Schelchengrabenu a jejich správu řídil do roku 1741, kdy statek koupila Marie Alžběta Kfelířová ze Zakšova, rozená Caretto z Millesimo. Od ní je získal o sedmnáct let později František Xaver Putz z Brandenbachu, který je opět spojil s Lukami. Spojené statky koupil v roce 1774 František Antonín Nostic, jehož syn Friedrich je prodal v roce 1798 Kašparu Friedrichu Josefovi z Overschie. V držení Verušiček poté následovali syn Renatus, od roku 1810 Karel z Thysebaertu a jeho syn August, v roce 1830 je koupil malostranský měšťan Jan Antonín Hladík a poté patřily jeho neteři Antonii z Neubergu. Statek pak koupili manželé Josef a Vilhelmína Hetzelovi z Helldorfu, od roku 1908 patřil Josefu Waldertovi a konečně v roce 1942 ho získal Josef Dresser. Jemu byl poté statek zabaven v roce 1945 a převeden do majetku státu..