Plasy

J. Maličký lokalizoval na nejužším místě ostrožny krátký, patnáctimetrový spečený val a za ním nalezl také pazourkovou šipku a keramiku patřící také do eneolitu a do období mezi pozdním halštatem a dobou laténskou. V letech 1939-40 nalezl nehluboko pod povrchem V. Čtrnáct zlomky pozdně halštatských a raně laténských střepů. Při povrchovém sběru v roce 1999 se podařilo nalézt střepy z chamské kultury (3200 až 2800 před Kristem), jejíž nositelé osídlili i nedaleký ostroh u Ondřejova. Lidé této kultury obývali území dnešního Bavorska a západních Čech v období středního eneolitu, neklidné doby, kdy rostla potřeba zřizování opevněných osad, rozšiřovala se sociální nerovnost a rozvinul se patriarchální systém. Lidé se naučili používat kolo, většího významu nabyl chov koní a dobytka. Ve vyšších polohách, třeba na Šumavě, se poprvé objevuje žito, které nevyžaduje kvalitní půdu a delší vegetační dobu. Období existence chamské kultury se dělilo na dvě etapy, první k nám pronikala z východního Bavorska do Čech přes Šumavu, keramika z této doby se vyznačovala plastickou výzdobou kombinovanou někdy rytými motivy. Mladší druhá etapa byla ve vývoji naproti tomu ovlivněna vlivy ze severovýchodu, řivnáčskou kulturou, který ji přinesl kulovité amfory, dále zásobnice s vyhlazenými hrdly a s těly drsněnými slámováním a textilními otisky. Archeologové se domnívají, že byl v této době blokován obchod po Dunaji a proto musel být realizován přes české území. S řivnáčskou kulturou má chamská kultura společné časté nálezy broušených kamenných sekerek. Zajímavé jsou i nálezy hliněných přeslenů a závaží tkalcovského stavu. Lid chamské kultury žil v západních Čechách na sídlištích vzdálených od sebe pár kilometrů a o jeho pohřebním ritu nevíme vůbec nic, snad praktikoval žárové pohřbívání. Podobné vědomosti máme i o zániku této kultury, která možná přežívala do počátku mohylové kultury střední doby bronzové..