© Milan Caha 08/2019
Žlutice jsou město bohaté na památky a další turisticky přitažlivá místa. První písemná zmínka o nich je z roku 1140. Od 13. století patřily pánům z Rýzmburka, největšího rozkvětu dosáhly za vlastnictví husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Město lze snadno navštívit hromadnou dopravou (je zde i železniční stanice), autem se do města lze dostat od severu ze silnice na Karlovy Vary nebo z jihu ze severního Plzeňska. Městem prochází několik značených turistických tras, cyklotras a je tu i několik naučných stezek. Na náměstí je místní muzeum a informační centrum.
Nenápadná budova byla založena patrně už na konci 14. století díky Alžbětě z Landštejna, manželce vlastníka žlutického panství Boreše VI. z Rýzmburka. Budova, která byla postavena před městskými hradbami nedaleko Vodní brány, byla určena nemocným a chudým obyvatelům města. ...Součástí špitálu byla i kaple zasvěcená svaté Alžbětě, na její fungování byla určena nadace, kterou roku 1400 Alžběta z Landštejna zřídila. Špitál v roce 1441 získal od Anny Vavrušové Kovářové svobodný statek Semtěš s osmi selskými dvory. Nová kaple stejného zasvěcení byla při špitálu postavena roku 1448. Provoz špitálu byl financován díky četným darům. Roku 1461 získal špitál dvůr v Hlavákově, roku 1467 ves Mlyňany, později např. získal výnosy z vesnice Dobřenec, Blažkův mlýn u Štoutova a další. Centrem správy majetků městského špitálu byl statek v Semtěši, který byl spolu s tamní tvrzí v roce 1474 zapsán špitálníky do zemských desek. Na konci 15. století špitál získal majetky v Sýrovicích u Podbořan, v Kolešově, v Těšeticích, v Přestání a v Radyni. Roku 1499 je při špitální kapli naposledy uváděn kaplan. Odkazy a dary špitálu přicházely i v 16. století. Roku 1796 využívalo almužnu zdejšího špitálu 26 osob a jeho chudinský fond obnášel 1.170 zlatých. Do roku 1796 měl špitál své hospodářství ve vlastní režii a drželi si správce, kontrolora a kuchařku. Roku 1796 přikázal krajský úřad odprodat nevyužívané majetky, hospodaření špitálu nebylo ale úspěšné. Roku 1801 se uskutečnila dražba špitálních nemovitostí, ze které byla vyňata budova vlastního špitálu. Ta měla nadále sloužit chudým a nemocným. V roce 1830 zničil budovu požár, obnovena byla v roce 1832 v klasicistní podobě. Roku 1850 získala špitální kaple sv. Alžběty novou věžičku na střeše. Po obsazení Sudet byly prostředky špitálu říšskými úřady zabaveny a péči o potřebné převzala Národněsocialistická organizace pro péči o blaho lidu (NS-Volkswohlfahrt). Po osvobození byl městský špitál sv. Alžběty zrušen a jeho budova poté sloužila různým hospodářským účelům. Dům byl radikálně přestavěn a ve druhé polovině 60. let 20. století přišel o věžičku. Dnes tato nenápadná budova ničím nepřipomíná, že má za sebou dlouhou a bohatou historii..
|
Přihlášení |
