Budov

V rozmezí let 1399–1400 je zmiňován Purkart z Budova. V 30. letech 15. století je uváděn Purkart z Budova, není jisté, jestli je to totožná osoba, či potomek. Nejpozději koncem 14. století vzniklo v Budově šlechtické sídlo, jeho poloha a podoba není známa. V roce 1452 je ves v majetku Jana z Budova, prokazatelného předka Budovců z Budova. Po něm drželi zboží bratři Purkart a Václav. V roce 1494 Purkart pohání k soudu norimberské měšťany, kteří nezákonně obsadili tvrz Jindřicha z Plavna Krafmberk i s městečkem. Purkart byl totiž Jindřichovým poručníkem. Tato pře se táhla ještě roku 1496, výsledek ale není znám. Manželka jednoho z těchto bratrů byla Kateřina z Budova rozená ze Svojkova. Zmínka z roku 1496 je poslední o rodu Budovců z Budova v rodovém Budově. Kolem roku 1530 prodává Jan Čičalovec z Čičalova tamní majetek Jindřichovi z Údrče. Jindřich jej přepisuje na své syny Melichara, Jiřího, Baltazara a Kašpara, o čemž svědčí zápis v obnovených zemských deskách po požáru roku 1541. Po roce 1542 se bratři o majetek rozdělili a Budov získává druhorozený Jiří a vlastní ho dalších patnáct let. Po Jindřichově smrti v roce 1575 vlastnili Budov jeho synové, byli minimálně čtyři a to Jindřich, Felix, Jan a Václav. Poprvé jako majitelé jsou zmiňováni v roce 1577, nedlouho potom si majetek bratři rozdělili a Budov získává Felix, nedrží ho však dlouho a v roce 1581 jej prodává Bernartovi Cukrovi z Tamfeldu. Bernart umírá pravděpodobně v roce 1589, či nedlouho po tom. Není známo jestli měl nějaké potomky, ale víme, že statek se zadlužil a kupuje ho roku 1592 Baltazar Sekerka ze Sedlčic. V roce 1611 je první písemná zmínka o renesanční tvrzi, založenou buď Údrckými, nejpozději však rodem Sekerků. Po Baltazarovi Sekerkovi ze Sedlčic dědí Budov jeho syn Felix, který umírá v roce 1623 a Budov přechází na jeho ženu Helenu, té se nedaří statek udržet a prodává ho svému zeti Maxmiliánu Ladislavu Elbognárovi, který nechal opravit tvrz, protože v roce 1631 je nazývána tvrzí spálenou a v roce 1647, kdy ji předává Baltazarovi Ladislavovi Sekerkovi, je zmiňována tvrz s poplužním dvorem. Baltazar Ladislav Sekerka vlastní statek několik desetiletí, není známo, kdy přechází na jeho syna Felixe. Za Baltazara či Felixe proběhla rozsáhlá přestavba panského sídla i celého poplužního dvora v zámek. Felix Sekerka prodává v roce 1698 Budov Petrovi Jáchymovi Campanovi z Rössenfeldu. Po něm se ujímá majetku v roce 1720 jeho syn Adam Antonín z Campan z Rössenfeldu, který 6. 7. 1725 prodává Budov Kryštofovi Vojtěchovi Putzovi z Breitenbachu, ten rok na to umírá a panství po něm dědí jeho synové Václav Leopold a František Antonín, dcera Eva Rozina a vdova. V roce 1727 přikročili k rozdělení majetku a Budov získává mladší syn František Antonín, ten ho ale později prodává bratrovi. František Xaver, syn Václava Leopolda z Campan z Rössenfeldu, v roce 1774 prodává část svých statků, včetně Budova, Františkovi Antonínovi Nosticovi. Od roku 1774 přestal být Budov využíván jako rezidenční. Jeho syn Friedrich Nostic prodává Budov v roce 1798 Kašparovi Friedrichu Josefovi, svobodnému pánovi von Overschie, jeho dědicové mění Budov v roce 1810 s Karlem de Thysebaert za majetky v Belgii a Nizozemí. Karel de Thysebaert postupuje Budov v roce 1828 svému synovi Augustovi. August de Thysebaert nedrží Budov dlouho a v roce 1830 jej prodává malostranskému měšťanovi Janovi Antonínovi Hladíkovi. V roce 1838 Jan Antonín Hladík prodává Budov Antonii z Neubergu. V roce 1863 kupují Budov manželé Heidlerovi. Rokem 1863 začíná časté střídání majitelů. V roce 1878 vlastní Budov František Wilhelm a August Gutt. Budovský statek dál měnil majitele až do roku 1945, kdy byl připojen k Verušičkám a připadl státnímu statku..