kostel sv. Jana Křtitele

Dokládají české osídlení v předbělohorské době. Jeden nápis je první verš z 58. kapitoly proroka Izaiáše ze Starého zákona. V novém kralickém překladu zní : "Křič z plna hrdla, ze všech sil, pozvedni hlas jako polnici. Ohlas mému lidu jeho provinění, domu Jákobovu jeho hřích." Druhý nápis pochází z desáté kapitoly Lukášova evangelia, 16. verš : "Kdo vám naslouchá, naslouchá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal." Interiér stebenského svatostánku je dnes neúplný, obraz hlavního oltáře, ze 17. století, je možná v petrohradském zámku nebo je zcela ztracen, podobně jako ostatní vybavení. V sedmdesátých letech minulého století byla komunistickým režimem necitlivě demolována fara s hospodářským zázemím a hřbitovem, takže kostel stojí osamocen na rozlehlém prostranství. Chátrá a nutně potřebuje opravu..

Je ale možné, že zde stál již před rokem 1100, neboť starému založení nasvědčuje dispozice vsi, která má dodnes úzké parcely se zemědělskými usedlostmi obklopujícími rozlehlou náves. Původ názvu Stebno pochází původně od podstatného jména jstba, z něhož byl odvozen název jstebna, jstebno-místo. Následovně j zaniklo a vzniklo tak současné jméno Stebno. Z roku 1239 pochází název de Zetheban, 1295 de Stebna. Stebno bylo založeno pravděpodobně ve 12. století a první písemná zmínka je z jichž zmíněného roku 1239 v souvislosti s drobným vladykou Vojslavem, později ves vlastnil jakýsi Beneda (1240) a roku 1295 Zvěst. První dva byli pravděpodobně bratry a třetí byl snad jejich potomkem. Kostel je poprvé zmíněn roku 1369, v souvislosti placení desátků římské kurii. Jednalo se tehdy o 15 grošů. Nepřímý doklad o jeho existenci ovšem pochází z roku 1340, kdy je zmíněno pole ,,Pod |Chušovem,, náležející ke kostelu. Od roku 1395 bylo Stebno až do 19. století součástí petrohradského panství. Ve Stebně se roku 1360 narodil středověký bojovník Jan zvaný Kladivo. Také za husitských válek se ze Stebna rekrutovalo mnoho bojovníků. Například v bitvě u Želenic u Mostu, vybojované 23. září 1438, bylo zajato několik stebenských mužů a za Kubu ze Stebna a Jana Rachlíka, vězněných v saském Freiberku, požadoval vítězný Jakoubek z Vřesovic výkupné ve výši 7 kop grošů. Kostel stojí ve svahu na původně obdélné návsi a poprvé je připomínán roku 1359, kdy zemřel zdejší farář Jan. Nahradil jej další kněz stejného jména, syn Jindřich ze Stebna. Ten zemřel roku 1395 a dalším farářem až do roku 1415 byl Martin. Od husitských válek bylo obyvatelstvo Stebna součástí utrakvistické církve a posledním protestanským farářem byl Sebastian Stambach, který se svými souvěrci musel odejít po roce 1621 do exilu. Stebno tak přišlo o většinu českého obyvatelstva a po třicetileté válce bylo postupně dosídleno katolickými přistěhovalci z německy mluvících zemí. Přesto ještě berní rula, vzniklá roku 1654, zaznamenává mnoho českých jmen, např. Jan Novák, Karlovský, Štěpánovský, Bárta Papoušek, Matouš Hájek, Adam Turek, Jiří Černý, Macovský. Ještě během selské rebelie roku 1680 mělo šest zaznamenaných rebelů ze Stebna česká jména a pouze sedmý německé. Tato vzpoura zasáhla severní část Čech od východu na západ. Sedm stebenských poddaných : Georg Wolf, Václav Hájek, Jiří Michálek, Šimon Hursík, Jiří Mareš, Ondřej Šebesta, se k rebelům přidalo. Dne 25. dubna 1680 přitáhlo ze Žatce do Stebna 180 rejtarů, doprovázejících krajského hejtmana hraběte Kolovrata. Zmínění sedláci se nechtěli dát zatknout, ozbrojili se různým zemědělským nářadím a uprchli do věže kostela. Shodili schody a křičeli na hejtmana různé posměšky, měli na něho "zlé huby", jak popisují dobové dokumenty. Velitel vojáků nechtěl nikoho usmrtit na církevní půdě, a proto na ně nezaútočil. Přítomnost vojska nakonec stebenským vzbouřencům pomohla, protože jim zabránila zúčastnit se srážky nedaleko Blatna. Odbojníci pak po bitvě z věže vyšli a zachovali si život. Roku 1650 podlehl kostel požáru, způsobený úderem blesku, a byl o šest let později obnoven v barokním slohu. Další oprava následovala roku 1732. Zničujícímu ohni podlehly čtyři náhrobní desky Gutštejnů a Kolovratů a roztaveny byly i cínové rakve s ostatky majitelů petrohradského panství. Z cínu pak byly odlity svícny pro patronátní kostely petrohradského panství. V kryptě by měly být pohřbeny dvě ženy českého šlechtice a prohabsburského politika Heřmana Černína z Chudenic, pro kterého bylo Stebno srdeční záležitostí. Podle své závěti zde měl být pohřben i on, ale tomu zabránil zmíněný požár. Je proto pohřben v chrámu sv. Víta v Praze. Po třicetileté válce se stebenská farnost téměř sto let potýkala s problémy s obsazením duchovního pastýře. Po roce 1900 měla stebenská farnost tři duchovní správce - Franze Tschochnera, Karla Wodu (do roku 1923) a posledním stebenským farářem byl Clemens Schregel, narozený roku 1890 ve Vestfálsku,odsunutý roku 1945, spolu s německými farníky, do Bavorska. Tím zanikla zdejší farnost a již nebyla nikdy obnovena. Poslední vnitřní i vnější opravu prodělal kostel v roce 1928, v ceně 50 tisíc korun. O šest let později byl vysvěcen pro kostel třetí zvon, přijela hraběnka Josefina Czerninová ze zámku v Petrohradu. Na různých bojištích II. světové války padlo v německých uniformách celkem 39 stebenských mužů a s příchodem Rudé armády přišlo osvobození a také znásilňování. Řídící učitel Kabat se, po několikerém znásilnění své mladé ženy, 12. května 1945 oběsil. Nacistický stranický vedoucí Gustav Schwamberger byl Čechy v Blatně ubit k smrti. Od šedesátých let byla budova fary obydlena pouze občasně a v další dekádě ji komunistické úřady, spolu s ostatními hospodářskými budovami, zbouraly. Dnes kostel chátrá a o opravu této nejvýznamnější stebenské památky se od roku 2017 snaží Okrašlovací spolek Stebno..