Budov

V rozmezí let 1399–1400 je zmiňován Purkart z Budova. V 30. letech 15. století je uváděn Purkart z Budova, není jisté jestli je to totožná osoba, či její potomek. Nejpozději koncem 14. století vzniklo v Budově šlechtické sídlo, jeho poloha a podoba není známa. V roce 1452 je ves v majetku Jana z Budova, prokazatelně předka Budovců z Budova. Po něm drželi zboží bratři Purkart a Václav. V roce 1494 Purkart pohání k soudu norimberské měšťany, kteří nezákonně obsadili tvrz Jindřicha z Plavna Krafmberk i s městečkem. Purkart byl totiž Jindřichovým poručníkem. Tato pře se táhla ještě roku 1496, výsledek ale není znám. Manželka jednoho z těchto bratrů byla Kateřina z Budova rozená ze Svojkova. Zmínka z roku 1496 je poslední o rodu Budovců z Budova v rodovém Budově. Kolem roku 1530 prodává Jan Čičalovec z Čičalova tamní majetek Jindřichovi z Údrče. Jindřich jej přepisuje na své syny Melichara, Jiřího, Baltazara a Kašpara, o čemž svědčí zápis v obnovených zemských deskách po požáru roku 1541. Po roce 1542 se bratři o majetek rozdělili a Budov získává druhorozený Jiří a vlastní ho dalších patnáct let. Po Jindřichově smrti v roce 1575 vlastnili Budov jeho synové, byli minimálně čtyři a to Jindřich, Felix, Jan a Václav. Poprvé jako majitelé jsou zmiňováni v roce 1577, nedlouho poté si majetek bratři rozdělili a Budov získává Felix, nedrží ho však dlouho a v roce 1581 jej prodává Bernartovi Cukrovi z Tamfeldu. Bernart umírá pravděpodobně v roce 1589, či nedlouho po tom. Není známo jestli měl nějaké potomky, ale víme, že statek se zadlužil a kupuje ho roku 1592 Baltazar Sekerka ze Sedlčic. V roce 1611 je první písemná zmínka o renesanční tvrzi, založené buď Údrckými, nejpozději však rodem Sekerků. Po Baltazarovi Sekerkovi ze Sedlčic dědí Budov jeho syn Felix, který umírá v roce 1623 a Budov přechází na jeho ženu Helenu, té se nedaří statek udržet a prodává ho svému zeti Maxmiliánu Ladislavu Elbognárovi, který nechal opravit tvrz, protože v roce 1631 je nazývána tvrzí spálenou a v roce 1647, kdy jej předává Baltazarovi Ladislavovi Sekerkovi je zmiňována tvrz s poplužním dvorem. Baltazar Ladislav Sekerka vlastní statek několik desetiletí, není známo, kdy přechází na jeho syna Felixe. Za Baltazara či Felixe proběhla rozsáhlá přestavba panského sídla i celého poplužního dvora v zámek. Felix Sekerka prodává v roce 1698 Budov Petrovi Jáchymovi Campanovi z Rössenfeldu. Po něm se ujímá majetku v roce 1720 jeho syn Adam Antonín z Campan z Rössenfeldu, který 6. 7. 1725 prodává Budov Kryštofovi Vojtěchovi Putzovi z Breitenbachu, ten rok na to umírá a panství po něm dědí jeho synové Václav Leopold a František Antonín, dcera Eva Rozina a vdova. V roce 1727 přikročili k rozdělení majetku a Budov získává mladší syn František Antonín, ten ho ale později prodává bratrovi. František Xaver, syn Václava Leopolda z Campan z Rössenfeldu, v roce 1774 prodává část svých statků, včetně Budova, Františkovi Antonínovi Nosticovi. Od roku 1774 přestal být Budov využíván jako rezidenční. Jeho syn Friedrich Nostic prodává Budov v roce 1798 Kašparovi Friedrichu Josefovi, svobodnému pánovi von Overschie, jeho dědicové mění Budov v roce 1810 s Karlem de Thysebaert za majetky v Belgii a Nizozemí. Karel de Thysebaert postupuje Budov v roce 1828 svému synovi Augustovi. August de Thysebaert nedrží Budov dlouho a v roce 1830 jej prodává malostranskému měšťanovi Janovi Antonínovi Hladíkovi. V roce 1838 Jan Antonín Hladík prodává Budov Antonii z Neubergu. Neubergové v Budově po letech opět sídlili a postavili zde v roce 1841 kapli Panny Marie. V roce 1863 kupují Budov manželé Heidlerovi. Po roce1863 se majitelé Budova často střídali. V roce 1878 koupil starý zámek Budov a celý velkostatek Johann Klieber pro svého mladšího syna Franze Kliebera, který vybudoval nový, současný zámek roku 1897 (dle informací od Horsta Guida Kliebera, vnuka Johanna Kliebera). Zámek byl zestátněn roku 1945, kdy připadl JZD Věrušičky. V současnosti nevyužit chátrá..